41.ročník "Okolo Tatier"

Letos, poslední víkend v květnu proběhnul už 41 ročník cyklo putování „Okolo Tatier“. V rámci propagace cykloturistiky se na tuto akci sjelo více, než tisícovka účastníků. My jsme také osedlali své oře a po třetí v řadě, jsme tuto trasu absolvovali. Ve stejném složení, jako loni (Já, Franta, Pavel a Vilda), jsme vyjeli ve čtvrtek 22.5.08, za ne zrovna ideálního počasí, z Třince do Nižné.

Náš odjezd jsme naplánovali na půl sedmé ráno. Kluci přijeli přesně, takže zbývá pořídit foto naši malé skupinky a můžeme vyjet. Počasí sice není ideální, protože mírně prší, ale to nás nemůže odradit. Naopak Franta si libuje, protože potřebuje za jízdy chladit, takže mírný deštík, je pro něho to pravé ořechové.
V Mostech u Jablunkova se počasí umoudřilo a přestává pršet. Jedeme  přes hraniční přechod Šance – Milošová, ale na místo celníků tam stojí už jen okenicemi zabezpečené budky, takže projíždíme plynule a zanedlouho se dostáváme po dosti rozbité cestě do Čadce. Tam nastávají menší technické problémy. Zřejmě vlivem špatného zanýtování se mi začal rozpojovat řetěz. Tento nedostatek, díky našeho servismana Pavla zvládáme a pokračujeme.Naše trasa  vede, stejně jako loni přes Sborov n. Bystricou, Klubinu, Starou a Novou Bystricu -  Vychylovku, kde nás malá zajížďka zavede k historické lesní úvraťové železnici. Absolvujeme malou prohlídku a před námi je neatraktivní asi pěti kilometrové stoupání na Dämenovou. Každý si volí svoje tempo a na vrcholu si dáváme sraz. Musím říct, že cesta je v dosti dezolátním stavu. V některých místech je to jak na tankodromu. Ale nová cesta z Nové Bystrice do Oravské Lesné bude hotova až příští rok, tak že musíme vzít za vděk tu rozbitou. Na vrcholu Dämenové (930 m.n.m), děláme malou přestávku. Dá se říct, že máme zhruba polovinu cesty za sebou. Počasí se zatím drží. Po chvíli odpočinku se vydáváme dále přes Oravskou Lesnou, Zakamenné, Brezu, Lokcu, kolem Oravské přehrady do Tvrdošína a Nižné, kde je pro dnešek cíl naší etapy. Oproti loňsku jsme si zajistili ubytování na učilišti v Nižné. Pokoje máme sice až v šestém patře, ale jsou dostatečně prostorné, abychom si tam mohli zaparkovat i naše kola. Naše dnešní etapa měřila 136 kilometrů. My jenom doufáme, že zítřejší počasí nás nezklame a okruh „Okolo Tatier“ bude pro nás příjemná projížďka.

                                                                                                   23.5.2008

 Ráno nás ale pohled z okna moc nepotěšil. Ne, že by pršelo, ale nevlídně zatažená obloha nevěští nic dobrého. Na cestu si každý vezme jen to nejnutnější a přebytečná zavazadla balíme do vaků, aby nám je organizátoři zavezli do cíle naší dnešní etapy, Tatranské Lomnice. Po slavnostním zahájení vyjíždíme mezi posledníma. Já s Vildou jsme se rozhodli, že se od kluků odpojíme a uděláme si malou zajížďku na termální koupaliště- Oravice. Jsme s Vildou sběratelé turistických známek a ta s Oravic nám chybí. Zajížďka je to jenom 8 kilometrů, takže bychom se neměli moc zdržet. Jsme domluveni s klukama, že na nás počkají v Polsku na tradiční zastávce u stylové koliby.  Známku se nám nakonec podaří sehnat, ale začíná nepříjemně pršet. Přes hraniční přechod Suchá Hora jedeme už jako poslední. A letos po prvé projíždíme bez kontroly pasů.
Po necelé hodině zdržení jsme u koliby a kluci tam na nás už netrpělivě čekají. Já s Vildou si chceme dát malou pauzu a Pavel s Frantou jedou dále. Dohodli jsme se, že pojedou pomaleji a že je po cestě někde dojedeme.
V Zakopaném nás objížďka zavede mimo centrum, takže nemáme možnost vidět stánky plné  zboží, různé kejklíře a pouliční umělce. A jelikož byli Pavel s Frantou někde před námi, nechceme se moc zdržovat. Začíná pršet a rtuť na teploměru začíná nepříjemně klesat. Což není zrovna ideální kombinace. Naše celá ekipa je kompletní až na hraničním přechodu v Lysé Polaně. Tam jsme už všichni úplně promočeni. Pořád prší a Pavel se zdravotně moc dobře necítí. Jenže do cíle dnešní etapy ještě pár kilometrů zbývá a naděje, že se počasí v dohledné době zlepší, je mizivá. Nezbývá nám nic jiného, než pokračovat. Míjíme T. Javorinu, Podspády a stoupáme do Sedla pod Príslopom. Tam na nás čeká občerstvení v podobě ovoce a různých sladkostí. V tomhle počasí by asi spíš přišel v hod horký čaj. Po malém občerstvení jedeme dál. Sjíždíme do Ždiaru a jindy nádherný výhled na panorama Belianských Tatier nám zakrývá mlha. Je to škoda, ale počasí je v horách nevyzpytatelné a s tím jsme museli počítat.
Ubytování máme zajištěné v hotelu Slovakia, přímo v centru Tatranské Lomnice. Pavel jede s posledních sil ale je rád, že to dneska vůbec zvládnul. Říká, že na něho leze nějaká chřipka, nebo co.
Po vyřízení nezbytných formalit na recepci a uschování kol v přilehlých garážích hotelu, se jdeme ubytovat. Pokoje jsou v celku slušně vybavené, ale jediné, co nás v tuto chvíli zajímá je horká koupel. To je myslím, při tom dnešním počasí to nejpříjemnější.
Já s Vilémem a Frantou jdeme ještě prozkoumat místní hospůdky, ale Pavel má teplotu a tak zůstává na pokoji. Sto kilometrů dlouhou trasu jsme dneska ujeli shruba za sedm hodin.

                                                                                                    24.5.2008

Dneska je ve znamení volného dne. Já s Frantou máme v plánu navštívit termální koupaliště
ve Vrbově a prohřát si po včerejšku zmrzlé kosti. Pavel se pořád ještě necítí fit, tak zůstává na pokoji a Vilém si chce udělat výšlap na chatu Plesnivec v Belianských Tatrách. Opouštíme hotel a jedeme přes Velkou Lomnici,  Huncovce a Žakovce do Vrbova. „Jen“ za 190 Sk kupujeme vstupenku na koupaliště. A to nám dovolili si vzít sebou i kola. Jako stojan nám posloužila vzrostlá borovice a u ní si pro jistotu kola zamykáme.
Voda je příjemně teplá. Ze začátku se nám zdá až moc. Sedací bazének střídáme s plaveckým a asi po třech hodinách to balíme. Náš další cíl je Kežmarok. To abychom nejeli zpátky stejnou cestou. Máme chuť na dobrý větrník a já na kafe. V Kežmaroku na náměstí  zamíříme do venkovní restaurace, kde nám ochotně požadované dobroty přinesou.
Počasí se kupodivu zatím drží a neprší. Do hotelu přijíždíme téměř stejně jako Vilém. A to měl skoro stejně dlouhou trasu, jako my na kole. ( My na kole 40km a Vilda pěšky 36).Je to zkrátka dravec.
Odpoledne bude probíhat v Eurocampu sportovní odpoledne a tradiční opékání klobásek. Večerní program by nám měla zpříjemnit hudební skupina Galaxia. A to si samozřejmě nemůžeme nechat ujít. Ale Pavel se pořád ještě necítí dobře a Vilda s námi taky nejde, protože ho zítra čeká přes 200 kilometrů dlouhá cesta až domů. Takže zůstáváme s Frantou sami. Z T. Lomnice do Eurocampu se necháme zavést místní Tatranskou střelou. Účastníci se pomalu začínají scházet, ale počasí je opět proti nám. Začíná pršet a my se musíme schovat pod přístřešek. Organizátoři chystají táborák a po chvíli přestává pršet, takže i opékaní klobásek se nakonec vydaří. Akorát místo skupiny Galaxia, proudí z improvizovaného pódia reprodukovaná hudba. Tancechtiví jedinci se při známých hitech vlní, jak košický plech a my to všechno z povzdálí sledujeme. Při družném hovoru ani neregistrujeme, že hodina pokročila a venku se setmělo. Je čas jít spát. Zítra nás čeká trasa do Lůček, kde máme zajištěné ubytování

                                                                                                    25.5.2008

 Ráno balíme věci a už bez Viléma, který  je na cestě domů, vyjíždíme na dnešní asi sto kilometrovou trasu do Lůček. Z T. Lomnice nás čeká 24 kilometrů  dlouhé stoupání na Štrbské pleso. Po cestě pomáháme jedné z účastnic zpravit defekt, když jí její kolegové nechali na holičkách a ujeli někam do předu.
Na Štrbském plese se počasí umoudřilo a my máme možnost vidět Tatry v celé své kráse. Absolvujeme krátkou procházku po okolí a po obědě v podobě typického slovenského jídla, brynzových halušek, pádíme už teď z kopce dolů. Zastávku děláme v Pribilině a tam taky odkládáme přebytečné oblečení. Svítí sluníčko a je příjemně teplo. Naše trasa vede kolem vodní nádrže Liptovská Mara, přes Bešeňovou do Lůček. Kde tak jako loni, máme zajištěné ubytování. Do sousední vesnice – Kalameny , se zajedeme podívat na jezírko s léčivou termální vodou. Je obklopené přírodou a volně přístupné veřejnosti. Na koupání ale nemáme moc chuť a po zhruba sto kilometrové etapě, bychom se už rádi ubytovali a osprchovali.
Pokoj v privátu Marta už máme připravený. V těsném sousedství vyrostl od loňska penzion s restaurací, takže využíváme jeho služeb a trávíme večer v příjemné společnosti našich hostitelů.

                                                                                                   26.5.2008

Ráno vyjíždíme směrem Dolný Kubín. Krátkou zastávkou u vodopádu v Lůčkách se loučíme s touto malebnou vesničkou pod Chočem a stoupáme úzkou lesní cestou. Po dosti rozbité asfaltce míjíme male vesničky Osádka, Leštiny a přes Vyšný Kubín přijíždíme do Dolného Kubína.
Během jízdy na kole potřebujeme energii. A protože nejvýznamnějším zdrojem energie jsou cukry, nemůžeme nenavštívit místní vyhlášenou cukrárnu Arkáda. Mají tam totiž nejen výborné zákusky, ale i příjemnou obsluhu. Posílení krátkou přestávkou a větrníkem, pokračujeme dále do Párnice, Zazrivé, Těrchové, Staré Bystrice, Zborova, Čadce a Třince.  Dnes jsme ujeli asi 130 kilometrů. A celkově 510. Letos nás sice počasí trochu potrápilo, ale to vše nám vynahradila příjemná atmosféra, setkání se zajímavými lidmi a výborné odreagování od každodenních povinností a starostí. A když se to vše spojí s krásnou přírodou, nezbývá, než poděkovat organizátorům této akce, CK Nižná a já osobně se už těším na příští ročník.

Autor: Václav Hus

Foto k tomuto článku najdete zde