Belianské Tatry

Autor: Pavel Zubek <zubek.pavel(at)seznam.cz>, Téma: Turistika, Vydáno dne: 21. 07. 2008

S partou mých kamarádek vyrážíme často do hor. Teď jsme byly týden v Belianských Tatrách. Krása, i když nám počasí většinou nepřálo.

Ubytování v obci Ždiar, cena celkem přijatelná. Z oken chalupy krásný pohled na nejvyšší vrcholy Belianských Tater Ždiarská vidla a Havran. Pro turisty nebyly dříve Belianky moc přístupné. Hodně tur je zakázaných a i naučné stezky jsou otevřené pouze omezeně. Nedivím se, příroda je tu krásná a místní zřejmě ví co dělají.

Počasí v týdnu od 12.-19. července 2008 v Beliankách nic moc, ale podařila se nám v neděli 8 hodinová tůra Monkovou dolinou. / Normálně trvá 6 hodin, ale my máme čas – vzhledem k věku …J./
Tento jediný den nám bylo dopřáno vidět prosluněné štíty Vysokých Tater i z druhé strany. Nádherné horské louky s kamzíky, ale dřina jak fakt ... A to jsme si myslely, že loňské Roháčské plesa byly náročné. Kde ty věci ... ! Šlo nás celkem 8 a „půl“. 6 žen, jedna dívka, desetiletý chlapec a roční pes Kurt. Překonávání převýšení skoro 1000 metrů nám všem dávalo zabrat. Mně asi nejvíce, špatně vyrovnávám tlak. Občas mi bylo tak blbě, že jsem se nemohla dívat nikam jinam než dolů na šutry. Taky se zdržuji focením a tak tvořím závěr naší skupinky. Úchvatné byly ty louky. Takové množství a pestrost květů jsem ještě neviděla. Od petrklíčů poblíž kusů ledu v roklinách po lilie nahoře na stráních. Jen mě mrzelo, že se nemůžu zdržovat prohlížením každého kvítku, ale něco jsem přece jen nafotila. To jsem stíhala mezi občasnými mdlobami, pícháním v boku a už neposlouchajícími nohami. O plících ani nemluvím. Nahoře na Širokém sedle se nám přece jen podařilo tlak vyrovnat a dech zklidnit. Výhledy tu byly nejhezčí. Za námi se tyčí štíty Vysokých Tater. Nějakou tu fotku a ještě 100 metrů na Vyšné Kopské sedlo.
A to jsem si myslela, že už nahoru snad ani nejdeme. Opět omyl  . Jako všude na horách máme pocit, že cíl je už za rohem. Dosažení vrcholu se pak zdá být opravdu nekonečné. Na Vyšném Kopském sedle chvíli odpočíváme a pak už jen dolů. Na rozcestí Kopského sedla volíme z časových důvodů cestu ne na Tatranskou Kotlinu / 3,30 hod / ale na Bielou vodu k autobusu / 2 hodiny sestup /. Túry v Beliankách nemají okruh, jsou jednosměrné, tak jsme nemohly jet autem. Nakonec jsme čekaly jen půl hodiny a autobus nám dovezl do Ždiaru. Vyčerpané, s bolestmi všeho druhu, ale stálo to za to. Krásné výhledy a ačkoliv jsem si říkala, že už musíme mít rozum a túry vybírat méně náročné, dnes už bych si troufla zase na další. Co tam po fyzické námaze, když duše je obohacena nádhernými obrazy přírody. 

Druhý den se zatáhlo a pršelo. Někteří jeli do Popradu do Aquaparku, někteří si lízaly rány ze včerejška. Mně řvalo koleno z toho dvouhodinového sestupu po šutrech. Den jsme probendily jak se dalo.

Další den opět v Tatrách na túry plačtivo, mlhavo, truchlivo ..... Tak jsme začali vyjíždět jinam. Spišský hrad se zdál být dobrým tipem a bylo to opravdu krásné podívání. Stálo za to. Den byl doplněn návštěvou města Levoče a protkám výbornými strapačkami se zelím na Salaši.

Ve středu jsem jeli do Slovenského ráje a za 4 hodiny jsme absolvovaly jednu z tamních túr přes vodopády. Taky dobrý, líbilo se mi, že můžu chodit po skalnatém potoku a nemám v botách vodu.
Jo .... dobrá obuv je základ.

Další den pokud o zdolání trasy Zadní Meďodoly. Nic náročného, tak na 4 hodiny, ale stejně nás po hodině zahnal zpět déšť. Dole nepršelo, ale čím více jsme stoupali, tím silnější déšť do nás bušil. Tahle nedokončená túra nás mrzela, chtěli jsme vidět štíty nejvyšší Ždiarské vidly pěkně z jiného úhlu, než když jsme zdolávali Monkovu dolinu. Bohužel, všechny vrchy v mracích.

Poslední den jsme se rozhodl / opět pro mraky kolem / , že pojedeme do Národního parku Pieniny a mrknem do Polska. Tak jsme mrkli. Nic moc. Pieniny fajn, ale Slovenský ráj či Malá Fatra jsou podle mého názoru daleko zajímavější.

Tož tak. Bylo sice často nevlídno, ale přece jen jsme něco viděli a trochu jsme to tělo prohnali a plíce provětrali a spokojeni se vrátili domů. Ždiar je veliká, nejvýše položená obec v Tatrách. Ubytování je tam pěkné a je ho tam dostatek. Doporučuji vřele.
autor: Taťána Havlíčková
foto je zde: