Industry turistika v Polsku (II.část )

Autor: Pavel Zubek <zubek.pavel(at)seznam.cz>, Téma: Speciál, Vydáno dne: 14. 08. 2008

Je čas seznámit vás s dalšími zážitky z našeho putování po polských industry-zajímavostech.

Horníci se potulují městemOdjíždíme naplněni optimismem do dalšího fotografování, máme sebou opravdu krásné kousky do archívu.
V dáli vidíme na vyvýšenině obrovský skip, vedle něj vodojem a docela malou těžní věž. Jedeme blíže a jsme tak přímo v centru Brzeszcze u skipu Andrzej 5. Opět provádíme obligátní kolečko a hledáme zajímavý bod na focení, ale není nikde, jen poznáváme první havířskou kolonii, kde se chlapi a kluci potulují po ulicích či sedí přímo na vozovce, vykuřují a občas potahují z láhve. Jen těžce se zvedají ze země, aby nás pustili. Nezbývá nám nic jiného než udělat pár fotek přímo z hlavní ulice.
Také si tu v potravinách kupujeme nějakou baštu na oběd a pak pokračujeme v pátrání po dalších šachtách. Chvíli bloudíme, ale pak nacházíme správný směr a s mezipřistáním u výdušné jámy Andrzej 9, kde nás ochotně pustila paní z ochranky, se vydáváme vstříc něčemu, co v bývalém Československu(myslím území) nemá obdobu!
 
Tajemné městoVjíždíme do městečka, vybudovaného na malém pahorku na holé louce, do Wole. Je to městečko klasického ruského typu 8O.let minulého století. V centru je obrovský skip dolu Piast II, kolem něj je několik těžních věží, budovy šachty, elektrárna, autobusové nádraží(nyní parking), hotelák , ve kterém jsou všechny služby: policie, lékaři, kadeřnice…., obchodní dům, hospoda a malé satelitní městečko poskládáno z asi 1O-15 hnusných paneláků a jeden stánek se zeleninou uprostřed megalomanského parkoviště, který je velký jako letištní ranwey. Mezi pěti auty působí stánek dost groteskně až melancholicky. Opět se ptám prodavačky na místní poměry. „Je to bída!“, říká a pokračuje:“Mladí dělají v elektrárně, šachta je zavřena, staří chlastají, ale většina je už na štěstí v důchodu, takže to tu zůstalo v jakémsi zakonzervovaném stavu. Zábava tu není, chcípl tu pes, cholera jasná!“
 
Po nafocení této zvláštnosti, která ve své největší slávě živila 3 tisíce horníků, odjíždíme s emocemi v duši.
 
V polích pod lesem vidíme další zásobovací šachtu v krásných barvách, viditelně udržována. Je to Piast IV.
 
Jsme v obci Bierun a parkujeme v živém hornickém městečku, podobnému městům naším. Centrum tady tvoří zase obrovský skip Piast I. Zrovna končí šichta. Autobusy a auta opouštějí megaobjekt. Tady se maká fest. Práce i uhlí je. Havíři jsou spokojeni. Zdař Bůh!
 
ZiemowitMy musíme zvedat kotvy a posouvat se směrem ke Katowicím, jelikož jsme s Markem domluveni na 18:00. Zastavujeme u nějaké nejmenované těžní věže, v jejíž blízkosti stojí mimo vozovku nekonečné řady kamiónů čekajících na nakládku uhlí. Děláme jen dva snímky a posuneme se do dalšího havířského miniměstečka Ledziny, kde jsou těžní věže funkčního dolu Ziemowit. Ptám se místního, co to znamená ten Ziemowit? Je to název polského knížete ze středověku, tedy obdoba Piastu.
 
O.K. náš žlutý šíp Seat nás nyní veze kolem několika věží patřícím mateřskému podniku Kopalnia Wesola, tady však narážíme na pevnou ochranku a snímky tedy provádíme nenápadně a rychle. Jakmile vytáhneme foťáky více na oči, hned jsou u nás a vykazují nás pryč. Raději to balíme.
 
Máme chvilku času, tak si odskočíme do Jaworzna, kde je velká hustota šachet, elektráren, chemička a samozřejmě dost hustý provoz. Kdo hledá, najde. Nacházíme i my. Je to důl Jan Kanty, ale v úpadku, tedy v likvidaci. Okolí šachty je úplně prázdné , jen ta věž tu stojí. Je to v centru města, myslím, že pozemky rychle najdou uplatnění. Fotíme tedy docela zachovalou těžní věž se strojovnou a pak mažeme do Katowic. To už je však velkoměsto se vším všudy i se špatně značenými sjezdy z autostrády, takže bloudíme, bloudíme, ale nakonec správný směr nacházíme a parkujeme v Siemianowicach Sla,skich , kde nás Marek vyzvedává a seznamuje nás s ubytováním v bytě jeho přátel, se kterými tu budeme i spát. V noci pro ně musíme ještě zajet do vedlejšího města. V bytě 1+0 to bude zajímavé, ale tu jednu noc vydržíme, jsme rádi, že vůbec kde máme složit hlavu a umýt se! Byt je také v dělnické kolonii, ale klidnější. Jen v průchodu bloku leží na zemi zpitá nahá ženská. Zblitá a posmolená až za uši! Nikdo si jí nevšímá! Dávám ji do bezpečné polohy a Marek volá policii se záchrankou. Během ubytování se si všímáme přes okno jak záchranáři   vynášejí onu ženskou v černém igelitovém pytlu na dvůr. Jsme v šoku! Vždyť dýchala, když jsem ji stabilizoval! Musím se jich poptat, co se děje! Odpovídají v klidu, že ji tak posranou nemohou přeci dát do sanitky. Chápu a ulevujeme si na duši.
 
Noční Bytom - kotelnaV podvečer ještě vyrážíme na vyhlídkovou jízdu Siemianowicemi. Marek nás seznamuje s místní technickou památkou, těžní věží Krystyn. Dále pak jedeme do Bytomi, konkrétně do části Bobrek, kde je Koksovna, kotelna v nádherné prastaré budově s komíny ve tvaru trumpet. Také je tu kolonie Bobrek, která je celá technickou památkou, ale zvuky z ní vycházející nás upozorňují na to, abychom tam nevstupovali! Děláme si noční snímky z hlavní ulice, to stačí. Koksovna je v nočním světle a pod temně modrou oblohou kouzelná. Mezi tím kolem nás procházejí různá individua a něco žvatlají pod vousy směrem k nám. Jen si dáváme pozor na jejich ruce, aby nám něco nečorkli či nás něčím nepraštili. Naše stativy(ten můj má 3 kila) bychom museli použít jako obrannou zbraň!
 
Hejsci v tlupě jdou po mostě a ocelovou tyčí mlátí do zábradlí a dělají psychologický rámus, dívají se na nás a sledují naše reakce. Dva z nás fotí a třetí kryje záda. Jednak jsme starší a urostlejší, raději vyklízejí místo. Kristyna a EwaMy se také balíme a jedeme ke dvěma těžním věžím – Kristina a Ewa. Pod rudým nočním nebem(okolní oranžová světla, smog a zbytky zapadajícího slunečního svitu – vytvořilo zvláštní oblohu) působí kladivový skip Kristíny monumentálně a Ewa vyrovnává atmosféru. Obě věže jsou hlídány a my si děláme pár nočních snímků zpoza plotu, to již ale prší, tak musíme končit. Jedeme do Bytomi na pozdní večeři. Po ní jedeme vyzvednout naše hostitele k jejich přátelům, ti nás zvou ještě k nim na chvíli na pokec, chtějí poznat ty světoznámé fotografy z Čech, heh. Zažíváme tu však zase jeden zvláštní jev, téměř o půl noci v dešti a bouřce vystupujeme na střechy místních bytomských činžovních domů a sledujeme noční krásy středověkého města, jehož historie začíná někdy ve 12.století, prý. V životě by mě nenapadlo, že budu v Polsku běhat po střechách mezi blesky a kapkami deště!
 
Po noční konverzaci a filozofování u našich hostitelů Ewelíny a jejího francouzského přítele usínáme kolem jedné hodiny spánkem spravedlivých….
.....pokračování příště
autor: Pavel Zubek
Foto zde:
první část článku zde: