Industry turistika v Polsku (III.část )

Po snídani píšeme hostitelům(ještě spí) děkovný dopis a odcházíme do ranních ulic kolonie udělat několik fotek. Ráno v 8:00 jsou ulice prázdné. Ve vedlejším bloku vyzvedáváme Marka, který nás dnešním dnem provede.

Začínáme u dolu – Szyb Dolki, pak Andaluzyja, kde nám nepřeje protisvětlo. Jedeme raději do Piekar, kde by měl být důl Julian, musíme se však na cestu poptat místních. Nacházíme ho, ale focení je o ničem. Ochranka je proti a nechápe naše počínání.

Marek však dostává potěšující informaci, že nám dovolili fotit v Hutě Kościuszko v Chorzowě. Tato huť je v likvidaci již od počátku 90.let minulého století. Na tyto opuštěné budovy jsem se moc těšil! S hlídačem se pohybujeme mezi polorozbořenými budovami, uhelnými, chladícími či vodními věžemi, podél koksárenských baterií, prostě jsme ve Sci-Fi filmu mimo realitu.

Budovy na nás působí galaktickými rozměry. Připadám si jako v Armagedonu – zkáze světa, ale totální zkáze! Kdyby byla žádána mlha či večer po západu slunce, tak by to atmosféru ještě znásobilo, ale já jsem vděčný aspoň za to, že tu mohu vůbec být. Po třech hodinách focení se opět vracíme do všedního světa a na benzínce si kupujeme bagetu na oběd. Vracíme se zpět kolem šachty Barbara do Bytomi, kde si chceme nafotit včerejší koksovnu a kotelnu v denním světle. Tady vidíme i kopalniu(důl) Bobrek a komíny staré elektrárny Szombierki. Vcházím i do již zmiňované kolonie Bobrek, kde se hádají nájemníci jednoho bloku, když mě vidí, hned se vyptávají, kde to bude k vidění? Po zjištění, že na zahraničních webech, pokračují v hádce. Já raději odcházím.

 

Viktor by rád ještě nafotil Kristínu a Ewu v denním světle, jelikož mu ve večerním deštivém světle asi nic nevyšlo, jak by si představoval. Máme štěstí! Marek na Ewě domluvil s obsluhou výstup na vršek těžní věže. Kluci jdou, já fotím dole ve strojovně a pak venku, také si pokecám s ochrankou a jsem spokojen s výletem.

 

Nastal čas návratu do vlasti. Vezeme Marka domů, děkujeme mu a loučíme se s ním. Cestou domů s Viktorem probíráme první dojmy a zážitky . Fotografie budeme upravovat ještě několik dalších týdnů, ale již teď víme, že lidé v Polsku jsou krapet jinší než u nás. Nikam se neženou, všechno se jaksi vyřeší samo, což my češi dost těžko chápeme, ale zase jejich dobrosrdečnost nám vyráží dech. Jsou jiní náturou, ale my oba víme, že se tu musíme vrátit! Je tu ještě spousta míst, která jsme neviděli a víme o nich, že stojí za to!

 

Polsko na mě asi zapůsobilo více než jsem myslel. Soudím dle tohoto románu a pokud jste se dostali až tady na konec článku, tak vám upřímně děkuji za sdílení mých zážitků a poznatků ze zajímavé cesty.

autor: Pavel Zubek