Kaňonem Bílé Opavy
Autor: Pavel Zubek <zubek.pavel(at)seznam.cz>, Téma: Turistika, Vydáno dne: 15. 09. 2008Táňa Havlíčková nám již poslala článek o turistice ve Východních Tatrách. Nyní si s přítelkyněmi vyrazila do Jeseníků do údolí říčky Bílé Opavy.
Kaňon dravé říčky Bílá Opava jsme se rozhodly navštívit druhou sobotu v září 2008. Některé z nás tuto oblast již znaly, některé zde byly poprvé. Stezka byla po kalamitě v roce 2004 uzavřena a i dnes jsou tady patrné stopy po obrovské vichřici. Některé úseky jsou oproti minulosti hodně odkryté a všude leží hromady polámaných stromů. Některá místa jsme ani nepoznávaly. I přes tu hrůzu, která se tu udála, je trasa z Karlovy Studánky na Ovčárnu a zpět stále velice atraktivní a patří mezi nejhezčí v Jeseníkách. Nádherná příroda, četné vodopády a kaskády hlučné vody, to je jen malý výčet toho, co koryto Bílé Opavy nabízí. Cesta nahoru po žluté značce trvá asi 2 hodiny. Neustálé stoupání po můstkách unavuje, ale není to až tak náročné. Alespoň ne pro toho, kdo občas nějakou trasu absolvuje.
Kaňon dravé říčky Bílá Opava jsme se rozhodly navštívit druhou sobotu v září 2008. Některé z nás tuto oblast již znaly, některé zde byly poprvé. Stezka byla po kalamitě v roce 2004 uzavřena a i dnes jsou tady patrné stopy po obrovské vichřici. Některé úseky jsou oproti minulosti hodně odkryté a všude leží hromady polámaných stromů. Některá místa jsme ani nepoznávaly. I přes tu hrůzu, která se tu udála, je trasa z Karlovy Studánky na Ovčárnu a zpět stále velice atraktivní a patří mezi nejhezčí v Jeseníkách. Nádherná příroda, četné vodopády a kaskády hlučné vody, to je jen malý výčet toho, co koryto Bílé Opavy nabízí. Cesta nahoru po žluté značce trvá asi 2 hodiny. Neustálé stoupání po můstkách unavuje, ale není to až tak náročné. Alespoň ne pro toho, kdo občas nějakou trasu absolvuje.Na Ovčárně jsme si daly dobrý obídek, každá podle toho, co žaludek žádal a pomalu pak pokračovaly k chatě Barborka. Praděd / 1492 m / byl pěkně vidět, minule se nám schovával v mracích. Odtud dolů po modré zpět do Karlovy Studánky. Tady se nám otevíraly pohledy na zničené stráně koryta ve větší míře. Klesání po modré je táhlejší a trasa je méně náročná. Je ale potřeba si dávat pozor na traverzovité části stezky. Tyto úseky jsou úzké a hrozí pád do rokliny. My jsme měly ale sucho pod nohami, boty neklouzaly. Bylo sice větrno a chladno až se nám kouřilo od pusy, ale sluníčko vydrželo svítit celý den.
autor: Táňa Havlíčková
foto k článku je zde: