Šumava 25.8. – 31.8.2008

Autor: Pavel Zubek <zubek.pavel(at)seznam.cz>, Téma: Speciál, Vydáno dne: 13. 11. 2008

Dosud jsem s Erčou nebyl správným Čechem, protože jsem ještě nebyl na Šumavě! Letos se to však po mnoha letech střádání plánů podařilo. V práci se během jara naplánovalo putování po ČR a po samotné Šumavě, která je společně s Bavorským lesem (Německo) unikátním evropským místem a tvoří nejrozsáhlejší lesnaté území ve střední Evropě nazývané též „Zelenou střechou Evropy“. Vznikají opět dvě skupiny. Ta první: Vašek, Franta a Vilda celou trasu zvládnou po svých na kolech! Ta druhá skupina: já, Erča, Jura a Péťa to zvládneme pomocí auta. Na kolech budeme jezdit jen na Šumavě. Zážitky první skupiny dodá Vašek do Bajkoře samostatně. Já se budu věnovat naší grupě.

16.11.08 přidána jedna mapka a profil tratě z této akce do galérie Šumava 2008
Pondělí 25.8.2008
Vyjíždíme ráno v 5,00 hod. Kola máme ve speciálním stojanu na přívěsu. Je to Jirkův patent! Cesta po dálnici ubíhá v pohodě a po malé přestávce na kávu jsme brzy odpoledne již na místě v Nových Hutích, v penziónu „Na Výsluní“. Do půlhodiny tu jsou na kolech i Vašek s Frantou. Vilda ze zdravotních důvodů musel equipu opustit v Praze a vlakem dojet domů.
Po ubytování se v penziónu vyjíždíme ve tři odpoledne na společnou cyklovyjížďku do Šumavských hvozdů. Na doporučení majitele našeho penziónu vybíráme tuto trasu:
Nové Hutě – Borová Lada – Knížecí Pláně – Bučina – Finsterau – Kvilda – Svinná Lada – Nové Hutě.
Knížecí PláněZa ty 3 hoďky jsme ujeli něco málo přes 30 km, stačili něco sníst, vypít pivko, navštívit hřbitov místních obyvatel, kteří však po válce toto území museli opustit kvůli hraničnímu pásmu. Tato krajina působí dost smutně a opuštěně. Je tu jen jedna původní budova – hospoda. I když slabě poprchává, je tu spousta turistů pěších i těch na kole. Při stoupání na Bučinu (zaniklá obec ve výšce 1150m.n.m.) pociťuji znatelně můj deficit v letos najetých kilometrech. Musím postupně tlačit kolo do kopce po dost špatné cestě, spíše štěrkové než ujeté lesní komunikaci. Šumava je pověstná svými asfaltkami, ale tady tato je výjimkou. Na Bučině je přechod do Německa přes Finsterau. Je tu i památka na dobu nedávno minulou ve formě asi 30metrového oplocení, tzv. železná opona. Informace jsou na infotabulích, takže máme opravdu dobře popsáno tohle místo. Opouštíme toto zvláštní místo a pak již z kopce frčíme do Kvildy a po pivečku se vracíme přes Svinnou Ladu do penziónu. Večer trávíme v hospůdce a radujeme se ze společného setkání.
 
Úterý 26.8.2008
            Franta, Vašek a Péťa nás opouštějí a vydávají se přes Český Krumlov na jižní Moravu do Starého Potvorova, kde se v pátek večer sejdeme a v sobotu společně navštívíme čejkovické otevírání vinných sklepů. Už se na to těším!
            Dnešní den vypadá, že bude slunečný. Jura navrhuje výšlap na Poledník (1315 m.n.m.). My s Erčou to tu neznáme a rádi přijímáme jeho výzvu. 
PoledníkVyjíždíme později, až v 10,00 hod., ale nic se neděje, času máme dost. Volíme trasu: Nové Hutě – parkoviště Planá – Horská Kvilda – Filipova Huť – Modrava – Roklanský potok – Rybárenská slať – Poledník – Prášily (z Prášil cyklobusem na Kvildu)- Kvilda – Svinná Lada – Nové Hutě.
Dneska očekávám opravdový záhul s horskou královskou prémií na Poledníku. Doufám, že neudělám ostudu a většinu trasy projedu, ne projdu! Ono se říká, že Šumava je pohodová pro cyklisty, že všude jsou kvalitní asfaltky, prostě to musí jet samo. Chyba lávky! Šumava jsou hory! Cesty vedou nahoru i dolů! Je tu spousta převýšení, na kterých se opravdu zapotíte! Ano, asfaltový povrch je tu dost často, ale také musíte počítat se šotolinou, travnatým podložím a občas i s lesní cestou zničenou po lesních strojích. Kdo nemá naježděno, tak se bude trápit! Letos to cítím na všech mých horských túrách, jak v Beskydech tak i tady. Ale to už odbočuji od tématu.
Na Horské Kvildě potkáváme spoustu cykloturistů, zdravíme se navzájem a postupně všichni nakukujeme do Infocentra, kde mají spoustu zajímavých suvenýrů, informací, ale i kvalitních map či knih o regionu. Jedem typicky šumavskou krajinou, pláněmi či hustými lesy. Občas míjíme klasické horské chalupy. Nyní je léto, je tu teplo a je hezky, ale v zimě tu musí být těžce. Po několika stoupáních a klesáních zastavujeme v malé obci Modrava, kde si dáváme polévku a pak již nádhernou oblastí Roklanského potoka a Rybárenské slatě budeme neustále stoupat k bývalé vojenské posádce, odposlouchávacímu zařízení, k Poledníku. Po zdolání prudkého stoupání, kde jsme párkrát vydýchávali, opuštíme asfalt a po travnaté pěšině, po rovině, přijíždíme k další asfaltce. Nyní Jura zjišťuje podle svého satelitního přístroje naší polohu. Jsme na správném místě, nyní musíme po turistické značce a lesní cestě zhruba 4 km stoupat na Poledník. Jura nás připravuje na to, že budeme potit krev! Jdeme tedy na to! Jsme furt v sedle a na cyklokomputeru naskakuje kilák po kiláku. Zdravíme houbaře, ale žádného cyklistu. Sakra, jedem dobře?!? GPS tvrdí, že ano! Jsme pořád na kole a před pomyslným cílem asi 1 km. Na chvíli musíme kolo vedle sebe tlačit, ale kvůli nesjízdné cestě.Jen, co to půjde, zase naskočíme na naše bajkoře. Jsme na jakési křižovatce. Zprava přijíždějí cyklisté, rudí jako opičí zadky. Prý zdolali neskutečné stoupání! My jsme přijeli odjinud a v pohodě! Jsem nadšen, že jsem netrpěl, jak Jura sliboval. To je super! A dokonce vidím již Poledník, nyní rozhlednu. Tak to by se mi líbilo vždy, takhle zdolávat horské etapy! Jura hlídá kola a já s Erčou vycházíme na rozhlednu. Seznamujeme se s její historií, jelikož tu je i muzeum. Poté sledujeme široké okolí, krásné hory, ale i poničený les nedávnou vichřicí a malým broučkem (spíše jeho larvou) Kůrovcem. Scházíme dolů, aby se i Jura podíval nahoru. My si dáváme kávu a fajný koláč. 
Po příjemném zdolání této partie sjíždíme do Prášil po cestě kudy přijížděli ti rudí bajkeři. Téměř 8 km sjíždíme po šotolině neskutečně ostré klesání! Brzdové špalky hoří, zápěstí nás bolí jako čert. Tohle jet opačnou stranou, tak tu vypustím duši! Ani na Lysou horu u nás v Beskydech nevede takový smrťák a to tam máme téměř dvojnásobné převýšení!! Fakt lituji cyklisty, kteří si vybrali ke zdolání Poledníku tuto trasu. V Prášilech, kde kdysi byla také pohraniční posádka, si dáváme pivo a po debatě využíváme zase šumavského cyklobusu, který nás přes několik kopečků doveze na Kvildu, kde si nakoupíme proviant a sjedeme do Svinné Lady. Tam si s Erčou odskočíme na jednu z nejhezčích slatí na Šumavě, na Chalupskou slať. Jura opět hlídá kola, už ji prý kdysi viděl. Nám se tato slať moc líbí a v barvách zapadajícího slunce vypadá tajemně, ale i krásně. Ze Svinné Lady to máme asi 4 km do penziónu po úplně nové asfaltce, kde auta nesmí. Jede se tu moc dobře, i když stoupáme.
Z dnešního dne, kdy jsme ujeli 51 km, jsme navýsost spokojeni. Že bych se už rozjezdil?! Večer si dáme skvělou večeři, pivo a na pokoji dojedeme Péťův domácí Metropol.
 
NěmeckoStředa 27.8. 2008
Koukáme z okna a sluníčko nás šimrá pod nosem. Je 15°C. Počasí na krásný cyklovýšlap. Sledujeme mapu a pořád sjíždíme pohledem na jih do Německa. Říkáme si proč ne?! Jen odmítám Bučinu, kde jsem v pondělí nechal na cestě své plíce. Vybíráme tedy Strážný.
Dnes to vidíme na delší etapu, tak už v 9,00 hod. projíždíme postupně oběma Ladami a směřujeme na Strážný, zkratkou přes Polku. Nějaký přesný ineteriář neděláme, budeme se pohybovat podle času a možností. Na Polku brodíme potok a kola tlačíme po louce do lesa a lesní cestou občas jedeme a občas tlačíme kola až na hřeben. Do Strážného se z lesa a z kopce jede moc dobře. Stoupáme po hlavní silnici přes hraniční přechod do Philippsreutu. Stoupák je to dlouhý a kamióny kolem nás Erči na jistotě nepřidávají.
Jsme v klasické, čisté, květnaté německé dědině. Nikde ani živáčka. Něco málo pofotíme a chystáme se najít exit na Bischofsreut. Mám ale divné pnutí ve střevech. Nikde tu nemohu najít veřejné WC. Jura mi dává toaleťák a já němcům zanechávám kus sebe hned kousek od hlavní silnice. Tato akce mi vzala všechny síly. Průjem mi nohy jako by naonduloval. Co kopec, to krize! Projíždíme liduprázdnými německými městečky po velice kvalitních silnicích. Jsme v Haidmühle, kousek od přechodu k nám ve Stožci. Dáváme si tu malý odpočinek i malou zajížďku, ale po chvilce zjišťujeme správný směr a jsme v Novém Údolí, kde je nejkratší Evropská železniční trať, dlouhá jen 150m! Je to zbytek Pošumavské železnice, která vedla do Němec. Zůstalo tu i pár vagónů, ve kterých je dnes muzeum a občerstvení. Hotel v blízkosti je již delší dobu uzavřen a na prodej. Porevoluční boom o toto místo je již dávno vyčerpán. Je tu jen pár turistů.
Opět po kvalitní asfaltce klesáme do Stožce a pak na České Žleby. Nějak jsme sjeli z cesty a trasu si navyšujeme o pár km navíc. Jedeme totiž po běžeckých tratích, ne po cyklostezce. Jsme na šotolině a furt stoupáme! Začínám toho mít plné zuby. Voda dochází a ještě jsme dneska nic nejedli! Energie není a břicho po extempore v Německu také stávkuje. Do Žlebů kolo tlačím vedle sebe, přitom je horko a před námi ještě spousta km do kopců. Co jsme museli vyšlapat do Žlebů , to naštěstí sjíždíme k Soumarskému mostu. Záměrně jedeme k němu, jelikož od spolubydlících v penziónu vím, že tam jezdí i cyklobus. S úlevou zjišťuji, že za 25 minut jede do Svinné Lady! Jsem spokojen, že nebudu muset na kole zdolávat ještě 40 km cest nahoru a dolů. Ze Svinné Lady do Nových Hutí zbylé 4 km už nějak udělám.
Sprcha, káva a dobrá večeře při kvalitním pivečku Granát mi spravuje po dnešní 60 km etapě náladu.
 
ChuráňovČtvrtek 28.8.2008
Dnes se mi nikam na kole jet nechce. Potřeboval bych pauzu, ale nakonec mě Jura s Erčou pod příslibem pohodové cyklistiky na kolo dostávají. Říkáme si, že být na Šumavě a nevidět Zadov s Churáňovem, by byla ostuda. Není to naštěstí daleko, tak přes parkoviště Pláně mírně stoupáme na Churáňov, kde si prohlížíme lyžařské vleky, meteorologickou stanici a na Zadově i penzión naší olympijské vítězky Katky Neumanové. Sedáme si v letní zahrádce a při pivečku sledujeme panoráma českých hor.
Vracíme se zpět na Pláně a pak do kopečka k Jezerní slati, kterou chci vidět. Jura ji už viděl, hlídá kola a vyřizuje si zmeškané hovory. My se procházíme krásným územím, které se jen tak nevidí. Navazujeme hovor s jedním pánem, profesorem na Vysoké škole, který začal krásy přírody objevovat až v důchodu pomocí GPS a hry Geocasching. Loučíme se a jedeme na Kvildu na oběd, na Držďkovou a kolu s rumem. Po přestávce sjíždíme do Svinné Lady pro razítka Chalupské slatě a po 33 km jsme zase v penziónu.
Dáváme řeč s dalšími spolubydlícími, kteří se rozhodli pro výjezd na kolech na Poledník z Prášil !!! Já je od toho odrazoval, ale říkali, že to zvládnou. Odpoledne byl manžel na zápraží nešťastný, že s ním jeho paní po tomto výkonu nemluví. Je prostě totálně vyčerpána. Prý je to husté! Věřím mu a jí chápu.
My máme ještě spoustu času, je brzo odpoledne. Vycházíme na pěší túru s cílem v centru Nových Hutí, v restauraci, kde jsme byli včera s večeří a pivem plně spokojeni. Bereme to přes les a hřeben do Starých Hutí a pak po sjezdovkách do hospůdky. Ani se to nezdá, ale ještě jsme ušli 8 km. Po večeři kuknem ještě na TV a jdeme spát. Ráno odjíždíme.
 
TřeboňPátek 29.8.2008
Dnes se musíme přesunout na jižní Moravu. Cestou se zastavujeme v Třeboni a podnikneme cestu kolem Světa na kole. Znalci vědí, že Svět je název místního rybníka. Objíždíme ho dokola po naučné stezce. Je zataženo a chladno. Výhledy jsou nic moc, ale jede se dobře. Zastavujeme u pily (bývalého mlýna), která je zajímavou technickou stavbou. Poté kroutíme hlavami nad nádrží, kde je kupa hnusného černého bahna. Až u další infotabule zjišťujeme, že je to pověstné lázeňské léčivé bahno! Pak krmíme dotěrné kachny a nakonec obědváme a pijeme kvasnicové pivo z místního městského pivovaru Regent. Prohlížíme si nádvoří pivovaru, nádvoří Schwarzenberského zámku a Třeboňské náměstí. Po ujetých 20 km na kolech usedáme do auta a jedeme do Starého Podvorova, kde na nás již čekají kluci na fotbalovém hřišti v místní hospůdce a mají už pro nás načepované pivo.
 
VinohradSobota 30.8.2008
Dnešní den je turistický, kdy se musíme přesunout pěšky do Čejkovic (5 km) a tam absolvovat maratón mezi 21 vinnými sklepy napříč celými Čejkovicemi. Co vám budu povídat. Akce trvala až do pozdních nočních hodin. Byla velice náročná, kde jsme otestovali vína v množství, víc než velkém. Tato akce se určitě zapíše zlatým písmem do naší pracovní kroniky!
 
Neděle 31.8.2008
Konec! Návrat zpět do reality! Kluci jedou do Třince na kolech. My jim vezeme nakoupená vína autem. V poledne jsme již doma a už jenom vzpomínáme na krásnou, vyčerpávající, ale skvělou dovolenou!

Co bude příští rok?

 

autor: Pavel a Erika Zubkovi

foto je zde: