Řeckem na kolech

Je září 2006 a já se vydávám na měsíční cykloturistické putování po Řecku, tentokrát s dcerou Kamilou.Doma balím kola do beden z kartonu,abychom je mohli přepravit autobusem až do řecké Soluně.To je místo,kde nasedáme na kola ověšená 6 cyklobrašnami,naditými různými věcmi,které budeme během velkého okruhu Řeckem potřebovat.Začátek pobytu v Řecku nám hodně usnadnili Šárka s Tanasem,kteří nám nabídli nocleh a uschovali bedny na kola,které budeme potřebovat na zpáteční cestě autobusem ze Soluně domů.17.9.2006 se loučíme s  Šárkou,na chvíli zajíždíme k moři a pak se vydáváme na cestu.

Jedeme po dálnici,je to trochu drsárna,když se kolem nás řítí auta rychlostí 150km/h a více,ale jinudy to nejde.V podvečer přijíždíme do Alexandrie,kde je nám umožněno ještě jednu noc přespat v pohodlí rodinného domku Řeka Mítě,s kterým jsem se seznámil,když byl na návštěvě u mého spolupracovníka v Třinci.Pak už máme na noclehy k dispozici jen stan,spacáky a nahodilá místa(např. v olivovém sadu,na pastvině,na pláži,u jezera,v lese,ale za deště i u obchodního domu Lidl pod přístřeškem,nebo v autobusové budce atd.),která si každý den v podvečer vybereme na přespání.

Z Alexandrie jedeme ke známému letovisku Katerini.Zastavujeme u pole s bavlnou,na okraji silnice s nízkou plazící se trávou.A právě na ni jsme si měli dát pozor.Tato nenápadná tráva má malé kuličky s ostny tvrdými jak hřebíky.A už jsem měl o práci postarané.Tři defekty najednou v otevřené krajině pod pražícím slunkem,žádná slast.Pak projíždíme Katerini a pokračujeme směrem k Olympskému pohoří.Před setměním si vyhlížíme místo na přespaní a to nacházíme ve velkém olivovém sadu.Po setmění stavíme stan a trávíme první noc v přírodních podmínkách.Další den ráno balíme stan,věšíme brašny na kola,snídáme,z čehož se stává každodenní rutina.Nasedáme na kola a míříme k bájnému Olympu.Rovinatý terén přechází postupně na kopcovitý a pak se ocitáme v typicky řeckém horském prostředí.Stoupání 10km až 25km dlouhá s nekonečnými serpentinami jsou v Řecku běžná.A tak jsme si říkali,co jsme chtěli,to máme.Ono stoupat těmito serpentinami s kolem vážícím dohromady s plnými brašnami kolem 50kg není žádná sranda.Ale i to má svoje kouzlo.Člověk při malé rychlosti může důkladně vnímat nádhernou okolní krajinu a navíc po stoupání následuje sjezd.A to už je zas o něčem jiném.Nesmí se však zapomenout na opatrnost,které není nikdy nazbyt.

Cestou do Prionie,výchozímu místu k pěší túře na Olymp,ještě zastavujeme v Dionu,kde se nacházejí archeologické vykopávky,starověký amfiteátr aj.Pak již zanedlouho začíná 25km stoupání do Prionie,s nádhernými výhledy po okolní krajině.V Prionii necháváme kola a brašny,na záda beru batoh upravený z jedné z cyklobrašen a vydáváme se na dvoudenní pěší horskou túru.Stezka vede místy mírnějším,místy prudším svahem a většinou lesem.Stoupáme vzhůru a vtom naše uši zachytí českou mluvu.Jsou to hlasy mladého páru jdoucího před námi.Dáváme se s nimi do řeči a zjišťujeme,že jsou z Prahy a po Řecku cestují autobusem,vlakem i stopem.Mají sebou 9-ti měsíčního syna Vítka,s kterým chtějí vystoupit až pod vrchol Olympu-klobouk dolů před takovým výkonem.V nadmořské výšce 2100m přicházíme k první chatě,která je na cestě k vrcholu Olympu.My pokračujeme dál.Postupně se dostáváme nad úroveň lesa.Místy je stoupání tak prudké,že lezeme po čtyřech.K večeru přicházíme k horské chatě ve výšce 2760m n.m.Venku je 6°C,uvnitř chaty 16°C.Kromě nás přespávají na této chatě 2 mladí Poláci a 1 mladá Polka,dále pak starší pár mluvící německy.Večeříme,chvíli debatujeme z Poláky,píšeme zápisky a jdeme spát.Ráno je kolem dokola mlha.Snídáme a doufáme,že se mlha rozplyne.Asi po půl hodině se tak děje a my vyrážíme směrem k nejvyššímu ze všech vrcholu Olympského masívu,jmenující se Mitykas,který se vypíná do výšky 2918m.Odměnou za náročný výstup jsou nádherné výhledy na okolní skalnaté vrcholy i pohledy do hlubokých údolí.Místy vidíme zbytky starého sněhu z minulé zimy.Kolem poledne jsme na Mytikasu,nejvyšším místě bájného Olympu.Děláme několik snímků u řecké vlajky,na kterou věšíme malou vlajku našeho města Českého Těšína a zapisujeme se do vrcholové knihy.Pro sestup volíme jinou stezku,vedoucí přes Skálu a teprve u chaty ve výšce 2100 m n.m.se napojujeme na stezku,kterou jsme šli nahoru.

Po sestupu do Prionie chvíli odpočíváme,pak osedláváme kola a vyrážíme směrem k moři.Vychutnáváme si dlouhý sjezd,chvíli zastavujeme v městečku Litochoro a jedeme k moři.Tam se opět setkáváme s českou rodinkou s malým Vítkem.Stavíme si stany vedle sebe u moře.Jdu se vykoupat.Noc byla teplá,s oblohou posetou spoustou hvězd u šplouchajícího moře-prostě paráda.Ráno se opět koupeme v moři,balíme stany a vyrážíme na cestu podél pobřeží přes letoviska na Olympské Riviéře.Projíždíme kolem pláží,na kterých polehávají lidé,vychutnávajíce sluneční paprsky zářijového slunka,které již tolik nežhne,jako v parném létě.Občas se vykoupou v teplém,průzračném moři.My zastavujeme v jednom z krásných letovisek Platamon.Sedáme na lavičku,odpočíváme a něco si chystáme k snědku.Kolem jde starší Řek.Zastavuje se u nás a lámanou polštinou se ptá,jestli jsme z Česka.Odhadnul to podle vlaječek,které vozíme na kolech.Říkal,že před 30-ti léty žil nějakou dobu v Polsku.Chvíli si s ním povídáme a pak se loučíme.On jde chytat ryby a my sedáme na kola a pokračujeme dále.K večeru zastavujeme u další pláže,vyhlížíme si místo na postavení stanu,ale ten stavíme až za tmy.Volný čas využíváme k psaní poznámek,koupání v moři a přichystání večeře.V noci trochu sprchlo,foukal ostřejší vítr a proto bylo moře rozbouřené a podstatně hlučnější než minulou noc.Ráno balíme stan a od moře se vydáváme do vnitrozemí,směr Larisa.

Terén je rovinatý,následuje pozvolné stoupání,po projetí soutěsky sjíždíme do rovinatého terénu a před námi se v dálce objevuje město Larisa.Tam nakupujeme v Lidlu jídlo na další dny a šineme si to k dalšímu městu Lamia.Asi po 12km začíná hustě pršet,tak se schováme v autobusové budce.Jelikož je v dost zdevastovaném stavu,s vybitými okny,tak si z horní části stanu děláme zástěnu,aby na nás nepršelo.Jelikož lije hluboko do noci,přespáváme v těchto stísněných podmínkách do rána.Další den sprchne jen občas,tak pokračujeme v cestě bez pláštěnek.Pomalu se začíná stmívat a my opět vidíme moře.Odbočujeme vpravo ze silnice a v olivovém sadu přenocujeme.

Ráno nás vítá krásný slunečný den.Jedeme podél moře a tak v poledne zastavujeme u pláže v městečku Stylita.Koupeme se v moři a pod sprchou pereme propocené věci.K večeru za městem Lamia nacházíme místo na postavení stanu vedle termálních vřídel,na které jsme náhodně natrefili.Jsou volně v přírodě,bez jakýchkoliv budov v okolí.Bylo tam několik lidí,kteří za setmění odjeli.Samozřejmě,že jsem možnosti rochnit se v těchto termálních vřídlech využil a udělal si 1a1/2hod. ozdravnou kůru.Další ráno po sbalení stanu a snídani nás čeká směrem na Delfy dlouhé,obtížné stoupání.Asi po 10km předjíždíme ve stoupání vyhořelý český autobus ze Zbirohu.V prudkém stoupání mu začala hořet zadní část autobusu od motoru.Rychlý zásah řeckých hasičů zabránil rozšíření požáru.Předjíždíme je v okamžiku,kdy čeští turisté přestupují do přistaveného řeckého autobusu.Nezdržujeme se tam dlouho a pokračujeme serpentinami stále nahoru.Pak sjíždíme do širokého údolí plného olivových stromů.Je to kousek od Korintského zálivu.Opět začínáme stoupat a náročným terénem se před setměním dostáváme do vesničky 8 km před Delfami.Nad vesničkou vedle klikatící se silnice je kousek rovné travnaté plochy.Na té stavíme stan a přespáváme do rána.

Po snídani sedáme na kola a nesčetnými serpentinami se ploužíme nahoru k pověstným Delfám,jež byly po Aténách a Spartě jedním s nejdůležitějších měst starodávného Řecka.O tom svědčí spousta vykopávek a historických památek,které se tam dají vidět.Procházíme kolem starověkých pokladnic,pak kolem Apolonova chrámu,nad nímž je ve svahu amfiteátr ve velmi zachovalém stavu.Stoupáme svahem stále vzhůru až ke stadiónu,na kterém se utkávali starořečtí sportovci v různých sportovních disciplínách.Všude kolem na nás dýchá atmosféra,kdysi tak slavného Řecka.Navštěvujeme i muzeum,kde je ke zhlédnutí nádherná sfinga,spousta různých soch,zbraně,štíty,vzácná bronzová socha vozataje a spousta dalších zajímavostí.Vše jsme mohli zhlédnout zdarma,protože jsme do Delf přijeli zrovna v den mezinárodního dne turismu a to aniž jsme to předem věděli.V odpoledních hodinách opět sedáme na kola a několik km ještě stoupáme,až do malebného horského městečka Arahova.Tamní horalé tkají nádherné koberečky a zároveň je prodávají v obchůdcích lemující silnici.Za městečkem následuje dlouhý sjezd až do údolí,kde přespáváme ve stanu,který stavíme v malém prázdném zděném přístřešku nedaleko cesty.

Další den vyjíždíme z krásných hor.Postupně se dostáváme do rovinatého kraje,zprava lemovaného horami vzdálenými asi 5 km a zleva tak 10 až 20 km.Do historicky známého města Theby, přijíždíme po rovině.Nezdržujeme se tam dlouho,jen zvenčí si prohlížíme bývalou pevnost a různé vykopávky rozmístěné kolem muzea.To je však z důvodu rekonstrukce zavřené.Město pokrývá celý pahorek vystupující z okolní roviny.Vyjíždíme z něj směrem na Elefsinu.Po ujetí 10 km zastavujeme u jedné z vinic,stavíme stan a přespáváme tam.Další den nám stojí v cestě opět hory.Několika táhlými stoupáními a klesáními se dostáváme až k moři.Od města Elefsina až ke Korintskému průplavu projíždíme nádhernými pasážemi s nádherným výhledem na Egejské moře.Silnice se klikatí,klesá a stoupá podle toho,jak kopíruje členité skalnaté pobřeží.Pobřežní krajina i okolní ostrovy zalité slunkem,k tomu blankytně modré moře,no,prostě úchvatné.Byla to pastva pro oči a pohlazení na duši.Blížíme se ke Korintskému průplavu,který ve skutečnosti z Peloponesského poloostrova udělal ostrov.Propojuje Jónské moře s mořem Egejským a to 6-ti kilometrovým kanálem.Průkop byl dokončen v roce 1893.Vyhloubená šachta je hluboká 60 m a plavební koryto je 8 m hluboké a 23 m široké.Pro odvážlivce se tam provozují skoky Bungi dumping z konstrukce silničního mostu.Kamča si to chtěla zkusit,ale nakonec ji od toho odradila vysoká cena.Za 1 skok 65 euro.Dát za 1 skok v přepočtu kolem 2000 Kč,se ji zdálo přece jenom dost hodně.Pořizujeme několik fotek,kupujeme nějaké suvenýry,pohledy a vydáváme se na další cestu.Za městem Korinth zamíříme k pláži kolem místa s historickými vykopávkami.Posilníme se jídlem a po vykoupání,tentokrát už v Jónském moři  pokračujeme dál.

Dva dny jedeme z východní části Peloponésu na západní.Stále kolem malebného moře,přes různá letoviska.Využíváme toho a koupeme se i začátkem října v teplém moři.Je to paráda.K přespání nacházíme přístřešek těsně u moře,který používají rybáři k chytání ryb.Další den jsme se dostali do těsné blízkosti nádherného,4 km dlouhého mostu přes Korintský záliv.Jízda přes Peloponés podél moře byla pohodová,vedla krásným prostředím a provoz tam byl také minimální,poněvadž nedaleko této silnice vede dálnice,kterou většina aut využívá.Dvoukilometrovou úžinu Korintského zálivu překonáváme po již zmiňovaném nádherném lanovém mostě vedoucí z Ria do Andirria.Jelikož jedeme na kolech,nemusíme platit mýtné.Na druhé straně mostu je informační centrum s fotkami z výstavy mostu i z oslav,které se konaly při uvedení mostu do provozu.Dá se tam také zhlédnout i videozáznam.Jsou tam na fotografiích i nejznámější mosty z Řecka i celého světa.Pak jedeme dál.Jsme opět v centrálním Řecku a před námi zase hory.Pomalu stoupáme serpentinami vzhůru,občas z výšky zahlédneme moře.Jedeme panoramatickou silnicí a po dlouhých kilometrech vedoucích stále vzhůru,překonáváme horský hřbet.Po následném dlouhém sjezdu jsme opět u moře,ale bez pláží.Místo něj tam jsou solná pole,kde se napustí mořská voda a po odpaření vody se sůl shrne a proces se opakuje.Po několika km zatáčíme vpravo a opět jsme v horách.Opět sjezd a dále zvlněná krajina.Vidíme pasoucí se krávy,ovce,olivové sady,pomerančovníky(těch bylo nejvíce na Peloponésu),bambusy atd.Místo na přespání nacházíme nedaleko silnice na menší louce.

Druhý den ráno,přes veškerou opatrnost,kdy tlačíme kola z louky na silnici,se Kamči vpichuje do pláště několik trnů z místní trávy.Po zalepení defektu nasedáme na kola a vydáváme se vstříc dalšímu dobrodružství.Nahoru,dolu a pořád dokola.Ale ještě jednou přijíždíme k Jónskému moři.Z kopce přijíždíme do městečka Amfilohia,ležícího u moře.Zastavujeme na krásném nábřeží a usedáme na lavičku v parčíku s nádherným výhledem na moře.Dosušujeme stan mokrý od noční rosy,něco pojíme a opět nasedáme na kola.Tento den uděláme ještě jednu zastávku u pláže,abych se vykoupal v Jónském moři.Písečné dno velmi pozvolně klesá,takže musím jít dost daleko od břehu,abych si mohl zaplavat.Ale voda je jak polévka,prohřátá slunkem.Po koupeli v moři pokračujeme ještě několik desítek km podél pobřeží a pak se již loučíme s Jónským mořem.Vydáváme se směrem do vnitrozemí.Na večer přijíždíme do poměrně velkého města Arta.Najít místo na přespání je obtížné,tak tuto noc uléháme na karimatky u supermarketu Lidl.

Další den nás vede cesta členitou krajinou až k velkému jezeru Pamvotis,s ostrůvkem uprostřed jezera.Ostrůvek je obydlen.Několikrát za den k němu jezdí loď.Malebné městečko Ioannina se starobylými hradbami se rozkládá na březích jezera.Na nábřeží je mnoho obchůdků a taveren,odkud se line typicky řecká hudba.Vyhlídnuté místo na postavení stanu

nevyužíváme,jelikož se na nedalekém parkovišti usídlili kočovní obyvatelé Řecka,kteří přijeli několika auty.Vypadali dost nebezpečně a tak nocujeme raději na jiném místě.Od jezera začíná dlouhé,dosti strmé stoupání až na horské sedlo,které je v zimních měsících neprůjezdné.Mnoho kilometrů stoupáme serpentinami pořád vzhůru a zároveň se kocháme krásnými výhledy na jezero ze stále větší výšky.Je to dnes první dlouhé stoupání a mnoho dalších je před námi.A tak celý den jsme jak na houpačce,nahoru,dolů,nahoru,dolů,atd..

Vyloženě horský terén.Projíždíme také několika tunely,dlouhými kolem 1 km..Začíná se stmívat a my stále stoupáme.V prudkém svahu není kde postavit stan.A tak, až těsně před úplným setměním přijíždíme na dohled k horskému městečku Metsovo.U silnice je kruhový přístřešek u autobusové zastávky,ideální to místo na přespání.Unaveni po velmi náročném dni,rozbalujeme karimatky a spacáky,pokládáme je na lavičky a rychle hup do nich.Následující ráno se budíme do nádherného dne,s krásným výhledem na okolní hory.Netrvá dlouho a vyjíždíme na hřbet pohoří,po kterém jedeme asi 17km.To však neznamená,že jedeme po rovině,ale přece jenom převýšení není tak velké.Co je však úchvatné,tak to jsou famózní výhledy na překrásnou horskou krajinu.Nádherné slunečné počasí a horské stráně vybarvené podzimem do nádherných barev,tomu ještě přidává na kráse.Nemůžeme se na tu nádheru vynadívat.Fotíme o sto šest,ale hlavně se snažíme veškerou tu krásu co nejvíce uchovat ve své mysli.Projíždíme také kolem střediska zimních sportů se sjezdovkami,což nás překvapuje,protože jsme si Řecko vždy spojovali s mořem,slunkem a teplem.V zimě zde pokrývka sněhu dosahuje výšky až 2m.Mimo jiné potkáváme na cestě jednoho řeckého běžkaře,trénujícího na kolečkových běžkách.Dává se s námi do řeči,podle vlaječek,které máme na cyklobrašnách poznává,že jsme z Česka.Překvapuje nás také tím,že zná naše české reprezentanty na běžkách.Po chvíli zajímavého rozhovoru se ze sympatickým Řekem loučíme a každý jedeme svou cestou.Vyjíždíme na horský průsmyk v nadmořské výšce 1690m.Tento horský průsmyk Katara je nejvýše položeným průsmykem v Řecku.Následuje dlouhý sjezd do údolí.Pokračujeme zvlněnou krajinou.Podél cesty rostou divoce rostoucí fíkovníky a tak si několik fíků trháme a doplňujeme potřebné kalorie.K večeru se před námi objevují turisty hodně vyhledávané Meteory.Jsou to vysoké úzké skalní sloupy tyčící se nad okolní krajinou a na mnoha z nich jsou postavené kláštery obývané mnichy.Je až nepochopitelné,jak byly tyto kláštery postavené.V minulosti se mniši i veškeré potraviny a další potřebné věci dopravovali do klášterů v sítích zavěšených na laně pomocí rumpálu.Před vstupem do Meteor je město Kalambaka,kde přespáváme.

Následující celý den věnujeme prohlídce Meteor,které jsou po hoře Athos nejvýznamnější klášterní osadou v Řecku.Jedeme serpentinami vzhůru přes vesničku Kastraki mezi skalní útvary různých tvarů a prohlížíme si z úpatí jednotlivých skalních sloupů kláštery na jejich vrcholech.Jeden z klášterů navštěvujeme a to Varlaam.Jelikož ženy do kláštera nesmí vstoupit v kalhotách,tak si Kamča u vstupného zapůjčuje sukni.Prohlížíme si větší část kláštera,která je zpřístupněna veřejnosti.Je to zajímavá prohlídka.Při projíždění mezi jednotlivými kláštery vystupujeme také na dvě skalní vyhlídky,z kterých je nádherný výhled na většinu klášterů a spoustu zajímavých skalních útvarů.Celkem je v současné době obydleno šest klášterů.U všech jsme byli.Pak je ještě několik dalších klášterů,ty jsou však neobydlené.K večeru se vracíme do Kalambaky.Okružní cesta,kterou jsme absolvovali byla dlouhá 22km.Další den máme namířeno do Greveny.

Dopoledne jedeme rovinatou,místy zvlněnou krajinou,teplota tak akorát,občas svítí slunko.K poledni se počasí zhoršuje,navíc se dostáváme do hor.V dlouhém stoupání začíná hustě pršet,ale my musíme pokračovat dál.Projíždíme kolem odbočky do lyžařského centra.Jsme poměrně vysoko v horách a navíc je velmi chladno.Vyjíždíme na vrchol.Následuje dlouhý sjezd a další kilometrym členitým terénem.Po příjezdu do Greveny přestává pršet,my jsme však promočení a zmrzlí.Navíc i z hygienou jsme za poslední dny byli na štíru,tak se rozhodujeme přespat jednou pod pevnou střechou.Říkáme si,že bychom měli vyzkoušet i hotelové ubytování.A tak taky činíme.Ubytováváme se v jednom levnějším hotelu.Kola necháváme na recepci a my jdeme na pokoj.Sundáváme mokré věci a promrzlá těla zahříváme v horké sprše.Oj,jaké to slastné pocity.Pak vyprat špinavé věci,něco pojíst a šup do měkké postele.

Po třech týdnech putování pohodlné spaní.Další den z rána drobně poprchává,ale zanedlouho přestává pršet.Vyrážíme.Celý den jedeme různorodým terénem,místy rovinatým,místy kopcovitým.Chvílemi prší,chvílemi ne.Je chladno.V městě Kozani ukazuje digitální teploměr u silnice 9 stupňů C.Opět prší.Zastavujeme u soukromé kliniky,před níž je zděný přístřešek.Schováváme se před deštěm a vaříme polévku na zahřátí.S chutí ji sníme.Mezitím se setmělo a tak stavíme po přístřeškem stan a jdeme spát.I následující den je zamračeno s občasnými přeháňkami.Po 25 km jízdy rovinatým terénem s větrem do zad,odbočujeme vlevo.Před námi je opět 12-ti km prudkého stoupání serpentinami stále vzhůru.Přijíždíme do malé  malebné horské vesničky z hezkými výhledy do okolí,donedávna hojně navštěvované mnoha turisty.Svědčí o tom mnoho restauračních zařízení,bufetů,obchůdků se suvenýry atd..Nyní vše zeje prázdnotou.Co je příčinou?Nová dálnice.Ta pomocí tunelů a mostů vede jinudy a před nedávnem hlavní tepnu vyšachovala ze hry.Takže tudy projíždí jen občas auta turistů,které o této lokalitě někdo informoval.A tak si sedáme k jednomu stolu bez obsluhy a jíme z vlastních zdrojů.Čeká na nás ještě dvoukilometrové stoupání a pak již dlouho frčíme z kopce dolů.Přijíždíme do Verie.To se už dostáváme do rovinatého kraje,kde je příjemné teplo.Počasí přehodilo vyhybku a vrátilo se do řeckých zvyklostí.Na nás čeká ještě necelých 140 rovinatých kilometrů.A tak se na to ještě jednou vyspíme ve stanu na rozlehlé louce,nedaleko silnice.Ráno balíme věci a hurá do útoku.Večer musí být Thessaloniky naše.

A opravdu,další den odpoledne přijíždíme do Thessalonik.Na autobusovém nádraží si potvrzujeme datum zpáteční cesty.Pak se vydáváme k moři a hledáme místo na přespání.Je to poslední noc strávená ve stanu na tomto cykloputování po Řecku.Po noci strávené u šplouchajícího moře se po čtyřech týdnech vracíme k našim známým,Šárce a Tanasovi z Thessalonik.Po vřelém přivítání,je nám nabídnuto kafé.Chvíli si povídáme.Jelikož si chceme s Kamčou pořádně prohlídnout Thessaloniki,tak cyklobrašny necháváme u Šárky a nalehko vyrážíme na prohlídku města.Začínáme u dominanty města Bílé věže.Pak si prohlížíme různé zajímavosti města,jako jsou velký kamenný oblouk se spoustou vytesaných postaviček,velká kamenná stavba kruhového půdorysu,vedle níž stojí minaret,různé vykopávky atd..Pak se vydáváme ke starým hradbám,které v dávné minulosti spojovaly horní hrad stojící nad městem a Bílou věž na nábřeží u moře.Cesta ke zřícenině hradu je náročná,vede stále do kopce a závěrečná část je tak prudká,že ji zdoláváme z obtížemi na nejlehčí převod.Před námi je však nádherný výhled na celé město.Zpátky se vracíme jinou cestou.Zastavujeme na další hezké vyhlídce.Za soumraku se chvíli kocháme pohledem na město měnící se do noční podoby.Za tmy přijíždíme k naším známým,Tanasovi a Šárce.Nabití spoustou nádherných dojmů z putování po Řecku si vykládáme s našimi známými hluboko do noci.Další den kolem poledne se loučíme s našimi dobrými přáteli,děkujeme jím za velkou pohostinnost a jedeme na autobusové nádraží.Tam balím kola do beden z kartonu a 15:30 hod. se vydáváme na cestu autobusem z Thessalonik domů.

 

na hlavních tazích je poměrně velký provoz,řidiči nejsou vždy neohleduplnější a souběžné silnice nižších tříd podél hlavních tahů většinou nejsou.Ale je to ideální země pro cykloturisty podnikající paprskovité výlety z jednoho nebo více míst,nebo pro kombinaci auta a kola,kdy se autem přepravíme z jednoho zajímavého místa na druhé a tam opět použijeme kolo k velmi zajímavým výletům,které se dají obohatit i pěšími túrami.Řecko je nádherná,velmi členitá země s překrásnou přírodou,okouzlujícími horami,hezkými plážemi na březích čistého,teplého,sytě modře zbarveného moře.Je to země,která oplývá nesčetným množstvím památek její bohaté antické historie.Lidé jsou přívětiví a přenocování ve volné přírodě i když je to úředně zakázané,je možné.Alespoň my jsme s tím během čtyřtýdenního pobytu neměli žádné potíže.Nelze jinak,něž tuto krásnou zemi hor a moře,doporučit ke zhlédnutí.

  

autor: Miroslav Szlauer

foto k článku: zde