Výstup na zimní Filipku
Autor: Pavel Zubek <zubek.pavel(at)seznam.cz>, Téma: Turistika, Vydáno dne: 05. 02. 2009Po několika chudých zimách je ta letošní docela pěkně zásobená sněhem, tak kamarád Rendy(fotograf z Nýdku) zorganizoval pro třinecký a českotěšínský fotoklub Fotoobzor vycházku po jeho oblíbených místech na nýdeckých polích a podhůří Beskyd.
Sešli jsme se v sobotu u Nýdečanky a v 10-ti členné skupině jsme se s auty přesunuli až na Kolibiska po klasické horské silnici. Jednou mě to s autem vyhodilo do sněhové muldy na kraji silnice, ale naštěstí na stranu vedoucí do břehu. Být to na opačnou stranu, tak se kutálíme do rokle, kudy protéká potok.
Rendy pokračuje dál, boří se zhruba po lýtka do sněhu. Jdu za ním, ale jsem téměř dva krát těžší, tak se propadám až po stehna do sněhu. Rychle ztrácím energii i chuť do dalšího focení. Venku je -13°C a já jsem zpocen do poslední nitky. Pot ze mě teče proudem a začínám nadávat:“Kde mě tu čerti nesou?! Stojí mi to za to?!“
Sešli jsme se v sobotu u Nýdečanky a v 10-ti členné skupině jsme se s auty přesunuli až na Kolibiska po klasické horské silnici. Jednou mě to s autem vyhodilo do sněhové muldy na kraji silnice, ale naštěstí na stranu vedoucí do břehu. Být to na opačnou stranu, tak se kutálíme do rokle, kudy protéká potok.„Co tu chceš, Rendy, fotit?“, ptám se v hloubi lesa.
„Půjdeme na Filipku, tam jsou krásné samoty a výhledy do kraje!“Jsem trochu mimo. Po Vánocích a prodělané viróze se zrovna necítím na horskou túru v hlubokém sněhu, ale podřizuji se většině. Stoupáme tedy lesem a zmrzlým sněhem do vyšších sfér. Nýdek je postižen Kůrovcem, tak celé svahy jsou vytěžené a tak dost často můžeme sledovat protější svahy. Vypadá to hezky, ale já si musím občas udělat „dýchavičnou pauzu“. Ostatním to nevadí. Jedni fotí a část také vydýchává.
Zhruba po 30 minutách ostrého stoupání jsme na planině, kde jsou roztoušeny horské samoty, V zimě jsou opuštěné, jen z jedné chalupy stoupá kouř z komína k nebi.
Sluníčko je těsně nad obzorem a vytváří na zasněžených pláních krásnou třpytivou podívanou s dlouhými stíny vznikajících od vyčnívající trávy a různých stvolů.
Nastává čas fotografů, kteří se rozlezou do všech koutů a cvakají.
Rendy pokračuje dál, boří se zhruba po lýtka do sněhu. Jdu za ním, ale jsem téměř dva krát těžší, tak se propadám až po stehna do sněhu. Rychle ztrácím energii i chuť do dalšího focení. Venku je -13°C a já jsem zpocen do poslední nitky. Pot ze mě teče proudem a začínám nadávat:“Kde mě tu čerti nesou?! Stojí mi to za to?!“Po několika metrech urputného zápasu mého těla, mysli a hlubokého sněhu se mi daří nalézt zmrzlejší podklad a dostávám se i do lepší nálady. Také fotím a hovořím s kolegy. Vyměňujeme si rady a poznatky a také postupujeme k chatě na Filipce.
Ta je plná hostů – turistů, ale my se vlezem. Polívčička, čajíček, rumíček a pivínko nám dělá moc dobře. Část skupiny zůstává před chatou a fotí místní rysy, no vlastně huňaté a tlusté kočky domácí.
Zpátky se vracíme přes samotný vrchol Filipky, Pod Zimným a druhou stranou pod Stožkem do Kolibisek. Nyní se už jde dobře. Cesta je prošlápnuta a později i prohrnuta nějakým lesním strojem. Počasí je hezké, polojasné a nám 8 km výlet rychle ubíhá. Cestou stále kecáme, fotíme a plánujeme další fotovýlet.....
autor: Pavel Zubek
foto je zde: