Tauernská cyklostezka (aktualizace 7.8.2010)

Po nočním přesunu v těsném busu z Brna do Krimlu v dešti a pláštěnkách nastupujeme ke Krimelským vodopádům, které jsou největší v Evropě. Trasa je dlouhá zhruba 6 km s převýšením asi 200 výškových metrů. Je tu krásně, jen škoda, že není slunečno.

Kolem poledne se vydáváme na kolech po Taurenské cyklostezce kolem řeky Salzach do Zell am See, kde budeme ubytováni po celou dobu našeho pobytu v Rakousku. Říkáme si, že následných 70 km v dešti nebude asi to nejlepší co nás mohlo potkat, ale dobrou zprávou je to, že nesněží jako na naší poslední návštěvě Rakouska, když jsme chtěli projet celou Enžskou cyklostezku. Sice mrholí, ale je teplo! To nám vyhovuje. Začátek stezky (1067m.n.m.) vede lesem nad říčkou Krimml. Je to po šotolině. Pak se napojujeme na asfalt a pokračujeme kolem úzkokolejky, která sem vede až z Zell am See. Nyní se zcela rekonstruuje, ale blíže k Zell am See už osobní doprava na této trati funguje dle grafikonu.

Ono se jeví, že se pojede dobře, vždyť cíl je ve výšce 757m.n.m., ale Rakušáci to vymysleli tak,že cyklisté, pokud nejedou kolem řeky dolů, musí minout hlavní silnici a projet centrem přilehlé vesnice či městečka. A to znamená prudké stoupání, jelikož se tyto obce postavily vždy v kopci. Začíná se na nás projevovat únava z cestování v busu, kde se v noci nedalo spát, protože bus měl tak úzké sedačky, že se nedalo ani natáhnout nohy pod ně! Ale nálada se zvedá, ztrácí se mlha i mrholení. Občas vysvitne i sluníčko a pláštěnky jsou už taky v brašnách. Krásná městečka (Mittersil, Niedernsill) jsou jako z pohádky. Také v jednom z nich zastavujeme na kávu a pivo. V klidu posedíme a po přestávce pokračujeme v jízdě. Občas někoho předjedeme z naší skupiny nebo oni dohoní nás, ale my čtyři si jedeme jaksi na vlastní pěst. Zhruba po ujetých 50 km nacházíme dvě lavičky s krásným výhledem do údolí. Usedáme na ně a dojídáme zbylé řízky. První oficiální jídlo je až večeře, tak jsme se museli trochu zásobit. Zbylých 20 km jedeme po kvalitních asfaltkách proplétající se mezi pastvinami s kravkami či koni. Nad hlavou máme tuny el. drátů vedoucí z elektráren, které jsou v horách na přehradách a dýcháme čerstvý vzduch nasycen všude přítomným hnojem. Ten nám roztahuje plíce zvyklé jen na kouř z třineckých komínů.

V Zell am See jsme dříve než autobus a tak parkujeme v nedaleké restauračce a dáváme si závěrečné etapové pivko. Únava dělá své. Jura při odchodu z restaurace není schopen vstát! Štamgasti kroutí hlavou a nechápou jak jedno pivo může složit takového chlapa! Po sprše, večeři a vytvoření plánu na zítřek celý zájezd už po 20,00 neví o světě, a tvrdě spí!

1.galérie je zde:

Dnešní druhý den zájezdu by měl být dle předpovědi počasí bez deště, polojasno s možnou dobrou viditelností. Část zájezdu se vydává na pěší túru, další navštíví systém přehrad nad Kaprunem a pár odvážlivců vyjíždí na kolech zdolat Edelweis (2570m.n.m) ležící na slavné Grossglockner Hochalpenstrasse. My si po včerejším výkonu dopřejeme den bez kola, kupujeme si lístky do místního autobusu a na Grossglockner si vyjedeme klasickou autobusovou linkou.Ono to není až zas tak klasické. Bus stojí osobu 25 € a délka výletu je téměř 120 km s převýšením skoro 2000 metrů! Je to celodenní výlet. K lístku dostáváme i tištěný materiál s mapou a řidič v němčině a angličtině podává během jízdy i výklad. Na 30 minut zastavujeme pod Edelweisspitze u chaty „Haus Alpine Naturschau“. Jsou tu krásné výhledy, restaurace, různé kvetoucí havěti pod nohami. Prostě místo, kde je třeba pobýt. Sledujeme i cyklisty, motocyklisty a mraky aut a autobusů. Je tu fest hustý provoz! Dole u Kasy, kde se platí poplatek za vjezd na tuto horskou silnici, jsme viděli i naše kolegy ze zájezdu. No, budou mít pernou šichtu! Stoupání je neustále 12 – 14%! To mě nebaví, já raději z kopce dolů než nahoru! Kdo zdolá na kole Edelweis je borec, najdou se i šílenci, kteří pokračují až na vyhlídku „Kaiser-Franz-Josephs-Höhe“ vzdálené jen 28 km!!! My to jedeme autobusem a prostě nechápu, že to někdo může dát na kole!?! Tento druhý úsek má 3 tunely a musíme klesnout o 1400 metrů a opět vystoupat do výšky 2369 m.n.m.

V pravé poledne vystupujeme z busu na vyhlídce „Kaiser-Franz-Josephs-Höhe“ i my a dle jízdního řádu máme 3 hodiny na prohlídku okolí. Ještě si to potvrzuji u řidiče. Pak se už jen kocháme! Slunečné počasí nám přeje. Sledujeme hluboká údolí a v dálce na opačné straně ledovec Pasterze a nad ním by měl být majestátný Grossglockner (3798 m.n.m.), ale jeho špička je zahalena v mracích. Nám to nevadí. Fotíme sviště a kozorohy nad přehradou, vůbec se nás nebojí. Pokračujeme dále k systému ražených tunelů, které vedou k chatě stojící téměř na ledovci, ale museli bychom mít více času na zdolání celé trasy. Čas však trávíme jinak. Jsme v návštěvnickém centru, kde jsou expozice místní fauny a flóry, fotografie, promítají tu i dokumentární filmy. Také vstupujeme do observatoře p. Wilhelma Swarowského (křišťálového magnáta s českými kořeny), kde je i expozice místních hor a zvířeny. Zbytek času do odjezdu trávíme ve zrekonstruované chatě (padla popelem v 90.letech minulého století), kde si dáváme gulášek a pivečko a přes okno sledujeme dešťovou přeháňku. V 15,00 hod. odjíždíme z tohoto krásného místa zpět do Zell am See.

Při večeři zjišťujeme, že vrchol zdolali 2 borci od nás a jedna cyklistka zůstala pár stovek metrů pod Edelweisse. „Už to prostě nešlo“ říkala.

1.galérie je zde: snímky k 2.části jsou od čísla 23

Je další den a venku to vypadá zase dobře. Proto si sami zajedeme k přehradám nad Kaprunem, tam, kde byla část našich kolegů včera. Dnešní den bude částečně cyklistický, částečně autobusem, lanovkou a částečně pěší. Na kolech se musíme dostat z Zell am See přes Kaprun až do Kesselfall, kde se pokračuje přes tunely k lanovce už busem. Začínáme ve výšce 757 m.n.m. a na trase dlouhé 15 km vystoupáme do 1034 m.n.m. Pohoda, ne? Také si to říkáme, ale stále jedeme po rovince a km naskakují jeden po druhém nějak rychle! Za Kaprunem to začíná! Prudké stoupání v několika serpentinách roztrhává naši skupinu. Nebylo to však dlouhé a opět klesáme. Říkáme si, kdy už přijde ten stoupák? Vždyť nám chybí do cíle asi 3 km a jsme pořád dost nízko?! Co muselo přijít, přišlo! Pomaličku na kole , ale prudce do výšky, zvládáme jednu šikanu za druhou. Slunce pálí, hic jak sviňa a my jsme hotovi. Děláme pauzu a fotíme nešťastnou Kaprunskou lanovku, kde uhořelo více jak 100 lidí. Dodnes je lanovka uzavřena. Poslední dvě ostré šikany (asi 300 metrů) všichni čtyři tlačíme kola vedle sebe. Na parkingu je pokladna, úschovna zavazadel (necháváme si v ní vše, co jsme vezli v brašnách na kole), restaurace. Zamykáme kola a za 15 € na osobu projedeme několik tunelů busem, pak na nákladní lanovce vyjedeme k dalšímu parkovišti, kde nás čekají další busy (ty byly mimochodem tady nahoru také vyvezeny tou lanovkou!), které nás dalším tunelovým systémem vyvezou do výše 2050 m.n.m. k horní přehradě Mooserboden. I tady je slunečné počasí, několik restaurací, vyhlídky, památník určený této zajímavé stavbě, kterou stojí opravdu za to shlédnout!

Po návratu k našim „Bajkořům“ už vydatně leje. Počkáme na lepší počasí. Přestávku využíváme na svačinu a pak i na posezení v restauraci při kávě a domácím koláči. Za hodinu nasedáme na kola a v dešti se vracíme k Kaprunu. Tentokrát však nejedeme pořád po silnici, ale po cyklostezce to řízneme kolem potoku Kaprunerache k jezírku Klammsee, kde je nádherná soutěska Sigmund-Thun Klamm s dřevěnými mostky a lávkami a krásnými vodopády. My jsme ji neprošli, byla zavřena pro nějakou opravu. V Kaprunu ještě kupuji nějakou pohlednici a sundáváme pláštěnky. Neoprenové návleky na botách nechávám až do penzionu. Co kdyby?! Po večeři poznáváme krásy historického centra Zell am See.

1.galérie je zde: snímky k 3.části jsou od čísla 67

Poslední pobytový den má být opět silně deštivý. Účastníci zájezdu si vybírají jen krátkou projížďku či vycházku po okolí s tím, že odpoledne se zajede do termálních bazénů. Naše čtyřka to riskuje a vybírá si trasu včerejší oficiální cyklotrasy do Maria Alm. Je to asi 17 km v jednom směru a v docela pohodovém terénu. Kdyba co, tak se vrátíme zpátky a pojedeme také vyhřát své kosti do smradlavé horké vody. Je zataženo, ale neprší. Cesta rychle ubíhá kolem jezera, kolem říčky, pod lesem, mezi statky s muškáty na balkónech či kolem pasoucích se kravek na pastvinách. Najednou jsme v Maria Alm a počasí se drží! Dáváme si opět velké presso se sachrem a hovoříme se slovenským majitelem místního Grill baru. Zjišťuji od něho, jak se říká místnímu kvasnicovému pivu a pak si zpáteční cestu prodlužujeme zajížďkou do další obce Saalfelden. Tam sice trochu kufrujeme, dokonce se ptám na cestu místních dobrých lidí, kteří mi v němčině ochotně poradili, že jim hovno rozumím je už můj problém. Ale jaksi jsme to dali dohromady a v pohodě dorazili zpět do Zell am See aniž bychom zmokli! Náš zájezd končíme v hospůdce při kvasničáku a spokojeně hodnotíme náš dnešní 50 km dlouhý výlet. Ještě dětem koupíme nějakou tu místní čokoládu od fialové krávy, večer při pivě poklábosíme s kolegy a po klidném spánku ráno vyrazíme busem zpět do vlasti.

Co dodat závěrem? Ujeli jsme 150 km na kolech a ušli nějaké ty turistické kilometry za poznáním vodopádů, přehradních děl či ujeli autobusem 120 km po světově proslulé horské silnici „Grossglocknerstrasse“. Poznali jsme hodně. Počasí nebylo vyloženě nepříjemné a přátelé byli v pohodě. Co víc si přát? Bylo prostě super!

.

.