Cyklistická dovolená na Liptově

Autor: Pavel Zubek <zubek.pavel(at)seznam.cz>, Téma: Cykloturistika, Vydáno dne: 09. 08. 2010

Liptov je po desetiletí mojí oblíbenou dovolenkovou destinací. V každém ročním období si najdu činnost, která mě naplní „dovolenkářskou“ spokojeností. Ale nejen já – i moje přítelkyně je do Liptova zamilovaná. Kde jinde lze ráno lyžovat a v podvečer plavat v přehradě a kochat se výhledy na běloskvoucí hřebeny na horizontu ( jen musí být člověk trochu otužilý…) ? Nebo únavu z lyží či tůry vyplavit gratis v termální tůňce ?

S kolem jsme Liptov projeli v minulosti vícekrát, ale pořád se rádi vracíme. Letos jsme volili kombinovanou dopravu – sil už ubývá a navíc cesta na přeplněných silnicích není nic příjemného…Takže jsme do a z Ružomberoku využili vlak. Proti minulým letům se přeprava kol trochu zkomplikovala, neboť se musí služby zavazadlového vozu rezervovat předem ( a rezervace se platí….). Navíc se služby železnic směr Slovensko opět „vylepšily“ - rozuměj : jen některé vlaky berou kola….Takže ráno jsem vstával jako dříve na šichtu a v 5:23 už nakládal kola do Košičanu. Ale na svačinu jsme už byli v Lázních Lúčky.
 
/ viz foto vodopádu…/
 
Lázně se pořád vylepšují, ale my jsme „placených“ služeb nevyužili a přesunuli jsme se do Kalamen, kde jsou „lázně“ pro chudý plebs. Za vesnicí je termální louže – zdarma. Asi stejný zdroj jako v sousedních Lúčkách či nedaleké Bešeňové. Tamější aquapark jsme opět poočumovali jen přes plot a shora z hráze vyrovnávací nádrže. Pochopitelně jsme nevynechali ani větší hráz „energetické“ Mary . Koupání jsme samozřejmě do programu zahrnuli rovněž, to nelze opominout. Cesta pokračovala přes Mikuláš s návštěvou   slalomového kanálu // kde trénují olympijští vítězové - jak hlásají reklamní slogany / a podhorskými vesnicemi Ilanovo a Závažná Poruba do Liptovského Jána. Tam nás čekal zasloužený gratis termál. A stanování, rušené ? prý ? medvědem – dle přítelkyně….
 
Po ranní lázeňské proceduře jsme na lehko / bez stanu, vařiče, nádobí atd../ vyrazili směr přečerpávací elektrárna Černý Váh. Stejně jako z Ružomberoku jsme se snažili jezdit po vedlejších či polních cestách. Občas jsme zabloudili a museli se vracet – za nadávání přítelkyně – ale parkrát jsme trefili krásnou cestu , obohacenou třeba o visutý most přes Váh před Hrádkem . Za Královskú Lehotú nás nepřehlédnutelná cedule s nápisem PVE Černý Váh neomylně nasměrovala k cíli. Bohužel ne našemu.Dojeli jsme k dolní nádrži. Chtěli jsme ovšem vyjet na horní nádrž. Tam jsou, prý , krásné výhledy…Tak příště !   V šíleném horku už nebyla morálka na cestě zpět u zmiňované cedule vyrazit správným směrem ( cca 8 km stoupání ). Do Jána jsme se vraceli pod horama a narazili na medvěda. Takže následující stanování proběhlo blíže civilizace. Nic nepomohlo přesvědčování, že medvědi jsou vegetariáni a chudí Slezáci jim nechutnají.
 
Další dny probíhaly podle plánu, to je koupání v termálech, plavání, nějaká poznávačka atd.
Až do výjezdu na zlatokopeckou osadu Magurku. Tam jsem to chtěl rekognoskovat ( jak jsem se naučil v důstojnické škole..) s ohledem na zimní skialp. Chata Magurka je dost blízko hlavního hřebene Nízkých Tater, v oblasti Chabence // jedničkové skialpové terény //, kam jsem minulou zimu kvůli poruše výstroje nedorazil ( startoval jsem z hotelu Kosodrevina z pod Chopku ). Na radu místního lesáka jsem operativně změnil plán a přes sedlo Prievalec   (( cca 1.100 m ) jsme to nasměrovali do Liptovské Lužné a Liptovské Osady. Operativním cílem dne byly Kúpele Korytnica. Ty ovšem od mé poslední navštěvy zkrachovaly. Takže jsme se do sytosti zásobili léčivou vodu a v naprostém klidu zastanovali.
 
Následující den se mělo jet „zkratkou“ na operativně určené Donovaly. Ty měly být jen 6 km – terénem…( Na odbočce do Korytnice byla cedule Donovaly po hlavní 5 km. Kdo by ale jel po hlavní ? Navíc zbytečně ztrácel výšku, když do Kúpelí už nastoupal pár kiláčků do výživného kopce…). Po cca 2 km stoupání jsme dorazili do přehledného sedla , odkud už byla vidět lanovka nad Donovalama na Novú Holu. Direttissima ovšem končila v naprosto nesjízdném terénu. Takže jsme se poslušně // samozřejmě   pochvaly od přítelkyně // spustili do doliny a opět pěkně do kopca. Pět kiláčků mezi kamiony. Zpestřeno sběrem lesních plodin. Ovšem nahoře zasloužená odměna….Z Donoval se za pár let, co jsem tam nebyl, stal   Snow Park…Samý hotel a luxusní restaurace…Nic pro našince. Jelikož do večerního rychlíku z Ružomberoku bylo daleko, tak jsme vyrazili na další rekognoskaci hřebenovky směr vysněný Chabenec…
 
Odpoledne jsme po hlavní sjeli do Liptovské Osady , odkud vede do Ružomberoku podél řeky Revúce 15 km dlouhá cyklostezka   po trase bývalé železnice. V Revúci jsme vpodvečer hodili poslední koupání a pak jsme prošmejdili neskutečně zrestaurovaný starý Ružomberok. Za krásného stmívání jsme si vyjeli ještě k lanovce na Malino. Tam nás čekal další cilvilizační šok. Apartmány Hrabovo. A pak už jen rychlík domů.
autor: Petr Ritter
foto: zde