Labská cyklostezka Elbe – Radweg
Autor: Pavel Zubek <zubek.pavel(at)seznam.cz>, Téma: Speciál, Vydáno dne: 20. 11. 2010Český Těšín – PRAHA – HAMBURG
Jednou z nejpopulárnějších evropských cyklostezek je Labská, jedete-li z Prahy, musím dodat i Vltavská. Tato trasa mě už dávno lákala. O vánocích 2009 jsem oslovil mého bratra Daniela, jestli by se nechtěl přidat. Po určitém váhání souhlasil. Termín jsme určili na červen 2010, ale povodně v květnu mi zalili zahradu a chatku, tak jsme odjezd přesunuli na konec prázdnin. A tak 30. 8. 2010 se náš velký sen začíná stávat skutečnosti.
Ráno v 05:00 vyrážím vlakem z Českého Těšína do Prahy. Cesta uběhla rychle a už v 10:00 vyjíždím z Hlavního nádraží na Václavské náměstí, pokračuji po Královské cestě od Staroměstského nám. Přes Karlův most, až k Úřadu vlády, kde mě vyfotil hlídkující policista a popřál šťastnou cestu. Jízda po Praze na kole není žádný med, než jsem se vymotal z centra přes Holešovické výstaviště až k ZOO tak jsem zažil hodně adrenalinových situací. Od ZOO Trója začíná cyklostezka, po které pojedu, vypadá perfektně, nový asfalt, značení slušné. Po pár kilometrech idylka končí, cesta je kamenitá v některých místech jsou velké louže. Od Husince se cyklostezka mění na turistický chodník, po kterém je jízda s plně naloženým cestovním kolem velmi náročná až nebezpečná. Na jedné straně skála a z druhé hluboký sráz a Vltava. Šťastně všechny nástrahy zdolávám a znova najíždím v Maslovicích na asfaltku. Ve 13:00, vjíždím do Kralup nad Vltavou. U mostu se setkávám s bratrem, který přijel z Kladna. Čeká na mě skoro hodinu. Dál už pokračujeme společně, jedeme přes Velkousy po značené cyklostezce, ale za špatného počasí a proti větru. U Lužce nad Vl. si necháme poradit aby jsme se nechali převézt přívozem, protože cyklostezka je ve výstavbě. Převozník nám to potvrdil a poradil cestu po okresce, a tak se bez problému dostáváme do Mělníka. Fotíme si soutok Vltavy a Labe. Teď už jedem po Labské cyklotrase. Z Mělníka pokračujeme po levé straně Labe, míjíme obrovskou elektrárnu Počerady a po pár kilometrech v Račicích odbočujeme k vodáckému areálu – Račický Kanál. Zrovna sledujeme trénink dračích lodí, podívaná to byla zajímavá, ale my musíme dál. Místní nám poradili hezkou cestu lesem, po které přijíždíme až do Roudnice nad Labem. Protože je špatné počasí, stále prší tak hledáme nocleh. Spíme ve Sporthotelu na hřišti. Hotel má kuchyňku pro hosty tak si hned vaříme polévku a čaj. Hlavně je tam příjemně teplo, tak si sušíme mokré oblečení. Po teplé sprše hned usínáme.
Ráno vstáváme v 6:30, po vydatné snídani vyrážíme do centra města. Roudnické náměstíčko je velice pěkné , děláme si pár fotek, pak vyjíždíme ven z města, ale trochu bloudíme .Na naše velké překvapení nás znova vita město Roudnice nad Labem. Na jedné křižovatce se ptáme na cestu,chceme jet přes Doksany, dostáváme správné informace no a po několika kilometrech jsme v Doksanech,kde si chceme prohlídnout starý klášter. Pán průvodce je ochotný a po areálu kláštera doprovází jen nás dva.Po výjezdu z Doksan se obloha zatáhla a začalo hustě pršet, rozhodli jsme se že nezastavujeme. V dešti jedeme směrem na Terezín, zastavujeme až v Male Pevnosti, krátce si to smutné místo prohlížíme a se smíšenými pocity odjíždíme. Kolem poledne se blížíme k Litoměřicím, najednou začala strašná bouřka tak jsme se museli schovat v poblízkém OBI. Čekáme víc než hodinu. Když déšť ustal, sedáme na kola a jedeme do centra Litoměřic. Na náměstí nacházíme útulnou restauraci, kde si dáváme oběd. Hned po obědě vyjíždíme z města, ale déšť nás stále zastavuje, stojíme na autobusových zastávkách, pod mostem, v lepším případě v hospodě. Projíždíme přes Libochovany, Ústi nad Labem, Velké Březno a další městečka a vesnice až se dostáváme do Děčína. Začínáme hledat nocleh, v hotelu chtějí moc a ubytovny jsou obsazené, cestou ale vidíme křesťanské zařízení, které se opravuje na humanitní pracoviště. Ptáme se místního pána kazatele jestli by jsme tam mohli přespat, kazatel souhlasil a tak jsme měli střechu nad hlavou. Večer nás ještě navštívil náš kamarád Jožka Čížek se kterým jsme si příjemně popovídali. Kolem půlnoci vlézáme do spacáků a jdeme spát.
Hned po ránu jedeme do centra města, navštěvujeme zámek s krásným výhledem do okolí. Ve zdravotní pojišťovně si platíme pojištění do zahraničí. Přejíždíme na druhou stranu města a zakrátko Děčín opouštíme. Po pěkné cyklostezce jedeme směrem na Dolní Žleb. Najednou jsme na hranici s Německem, Děláme si fotky a jedem dál. Po pravé straně vidíme Hřensko a Schminku. Pak se dostáváme do malebného městečka Bad Schandau, zastavujeme na první nákup za eura. Před obchodem sníme svačinu a chceme jet dál, ale já mam měkké zadní kolo, snažíme seto dofoukat a pokračovat. Nejedeme daleko a kolo je zase měkké. Spoměl jsem si že mám sprej na opravu duší, tak to hned zkouším, namontoval jsem hadičku na ventilek a foukám bílou pěnu do duše. Ono to fungovalo, jezdím s tím dodnes. Takže můžeme pokračovat dál v jízdě. Projíždíme krásným údolím Saského Švýcarska, míjíme nádherné skalní scenérie, upravené lázeňské městečka i vesničky. U města Konigstein se přeplavujeme přívozem, protože cyklostezka dál pokračuje po levé straně. Cyklostezka vede po vedlejších silničkách , skoro s nulovým provozem, najednou bratrovi začalo něco praskat v zadním kole, pokoušíme se to namazat olejem. .Je to stále horší a horší, dál se jet už nedá. Dotlačili jsme kolo do nejbližší vesnice s nadějí že tam bude cykloservis. Nebyl, ale pani z bufetu nám radí že nejbližší je v Pirně. Hned nasedáme na přijíždějící vlak a bez jízdenek jedeme do Pirny, Bez větších problému nacházíme cykloservis, starší pán se nás hned ujímá, když si kolo prohlédl jenom zalomil rukama a řekl že musí vyměnit celé zadní kolo protože náboj je neopravitelný. Souhlasíme, za hodinu má všechno hotové, nastavil ještě brzdy a přehazovačku, Platíme 35 euro a rychle opouštíme Pirnu. Dostáváme se na předměstí Drážďan, centrem města jenom pomalu projíždíme a obdivujeme památky. Za hustého deště vyjíždíme z města. V podvečer přijíždíme do městečka Radebeul, začínáme hledat nocleh a celkem senám daří. Dostáváme útulnou chatičku, kde je teplo, sucho a sprcha. Necháváme si vyprat promočené oblečení, takže jsme spokojení. Večer si ještě děláme krátkou vycházku po okolí, ale pak jdeme spát.
Ráno zase prší, ale vydatná snídaně v ceně ubytováni nám spraví náladu. Nabalili jsme kola a jedeme směr Míšeň. Toto město je velice pěkné, navštěvujeme hrad, katedrálu,projíždíme úzkými uličkami až se dostáváme ven z města. Za městem obědváme pod přístřeškem, protože stále prší, už mě to začíná štvát, ale pokračujeme dál. Projíždíme kolem obrovských plantáži černé jeřabiny – aronie, čteme popisku jak je to zdravé,tak jsme si několik bobulí utrhli a snědli, jsou strašně trpké a né moc dobré. Po čase přijíždíme do zajímavého města Rísa také tam si prohlížíme centrum města, nakupujeme potřebné věci a jedeme dál. Po čase se dostáváme do města Strela, kde odbočujeme z trasy a jako naschvál bloudíme. Jelikož se nám nechce vracet tak bloudíme ještě víc, jedeme po polních a lesních písčitých cestách, jízda je pomalá a někdy musíme i tlačit. Nakonec jsme se dostali na kraj lesa a v dáli vidíme malou osadu, tak tam jedeme. Místní zemědělec nám s úsměvem ukazuje správnou cestu. Je už večer tak se díváme kde by se dal postavit stan, který sebou vezeme. Za jedním kopečkem se, ale objevuje město a tak vjíždíme do města Belgern a hned nacházíme příjemný penzion, kde nás paní domácí ubytuje v luxusním apartmánu. Také dnes si necháváme vyprat naše propocené oblečení, hned se sprchujeme a jdeme spát.
Ráno máme nachystanou bohatou snídani s teplým pečivem a naše oblečení je vzorně uloženo na stolečku.Jsme mile překvapení a na Belgern budeme dlouho vzpomínat. V 9:30 opouštíme msto a jedeme po vedlejší silnici, která vede kolem starého vojenského letiště. Letiště dnes funguje pro malé a sportovní letedla, zajímavé je ,ale tím, že přistávací dráha je na jedné straně silnice a letištní budovy a řídicí věž na druhé. Měli jsme štěstí , že zrovna přistávalo letadlo a v jednom místě muselo křižovat silnici, kde byl umístěn semafor, najednou začala blikat červená a my i ostatní auta jsme museli zastavit a dát přednost letadlu. Zanedlouho se dostáváme na předměstí města Torgau, zajíždíme i do centra města. Na náměstí se konají trhy se všim možným, jsou k viděni i exotické věci od tureckých a indických prodavačů v turbanech. Zajížďka stála za to. V jedenáct hodin vyjíždíme z města, ale špatně, zase bloudíme, ale posléze nacházíme správnou cestu.Pak nám to rychle ubíhá, protože jedeme po hlavní silnici, vedle, které je chodník pro cyklisty. Celkem rychle přijíždíme k městu Ltherstadt Wittenberg, město je na pravé straně Labe takže musíme projet dlouhý most a zakrátko jsme v centru města,Náměstí a ulice kolem jsou vkusně upravené, před radnici je obrovský prostor na kterém jsou symetricky rozmístěné různobarevné sošky Luthera. Martin Luther se v tomto městě narodil. Jelikož prohlídka města trvala déle, tak se rozhodujeme,že tady budeme spát. Hledáme nocleh, ale nic nenacházíme, tak se vracíme k mostu,kde jsme předtím viděli autokemp. Rozhodujeme se že konečně otestujeme stan, rychle ho stavíme a jdeme si lehnout protože je už chladno a strašně koušou komáři.
Ráno vstáváme trochu promrzlí, teplota je pouze 5 stupňů, naši sousedé z karavanu si to všimli a tak nás pozývají na teplý čaj a kafe. Pozvání rádi přijímáme a vstupujeme do vyhřátého obytného přívěsu, kde nás čeká nejenom káva ale celá snídaně. Naši hostitelé jsou důchodci z Bavorska, kteří jezdí po zajímavých místech Německa. Nechce se nám opouštět jejích vyhřátý přívěs, ale musíme pokračovat dál. Vracíme se do města, kde nakupujeme jídlo a už pádíme směrem na Magdeburg. Cestou se zastavujeme ve městě Desau, kde je bleší trh a kde prodávají různě potřebné i nepotřebné věci, doslova blbosti. Dokonce tam měli i naše kotoučové magnetofony Tesla. Vpodvečer se dostáváme na předměstí Magdeburgu, ptáme se na nocleh a jedna hodná pani s námi jela do centra ukázala nám Českou restauraci a mládežnický hotel. V hotelu se po problematické konverzaci domlouváme a dostáváme klíč od pokoje. Kola si necháváme na služebním schodišti, konečně nacházíme náš pokoj, který je otevřený a na naše překvapení tam sedí nějaký kluk. Jsme na vážkách jestli jsme na správném místě, ale ten kluk nás ujišťuje že to tak má být. Máme totiž levnější pokoj pro více osob ve kterém může spát až šest lidí, naštěstí nikdo další nepřišel. Náš spolubydlící je Němec, pochází z Drážďan a jede na kole stejným směrem jako my. Mluví velice dobře Polsky, protože rok studoval ve Vroclavi. Večer u piva jsme se domluvili, že část cesty můžeme jet společně.
V hotelu dostáváme dobrou snídani,něco si bereme sebou i když by se to nemělo. Všichni tři vyjíždíme z města, ale cesta po které jedeme zakrátko konči a tak se motáme po velké zahrádkářské kolonii až se konečně dostáváme na správnou cestu. Benjamín, náš novy kamarád, nasadil dost velké tempo a Daniel nestačí tak se mu musíme přizpůsobit a snížit rychlost. Asi 30km od Magdeburgu podjíždíme plavební kanál. Pro nás je to velká atrakce a tak nám nedá a zastavujeme, lezeme na kopec, kde teče řeka, máme i štěstí, zrovna tady proplouvá Polská loď ze Štětína. Máváme osádce a zdravíme je polským czešč. Plní dojmů z tohoto vodního díla, sedáme na kola a pokračujeme dál do města Stendal. Budovy v tomto městě jsou většinou postavené z pálených cihel a architektonicky působí velice příjemně. Dopřáváme si tady krátkou prohlídku města, kterou končíme v MC Donaldu, kde si dáváme dobrou kávu. Pak už vyjíždíme, cestou potkáváme poutače a plakáty, které zvou na sraz vozů Tatra. Jeden poutač i s exponátem si fotíme. V podvečer přijíždíme do města Wittenberge, kde hledáme nocleh. Většina ubytoven a pensionů má již po sezoně zavřeno, na jednom ale bylo telefonní číslo, Benjamín tam volá a domlouvá nocleh. Za krátký čas přijíždí majitel,který nám pension otevírá a my se můžeme ubytovat. Večer jdeme na prohlídku historické části města, v útulné pizzerii povečeříme a vracíme se zpět. Na pokoji si pouštime televizi a sledujeme zprávy o počasí, které jsou příznivé. Má být konečně teplo a bez deště, tak se těšíme na další den.
Ráno je opravdu krásně,obloha bez mráčků, teploměr za oknem ukazuje jenom 10 stupňů, ale po snídani je již 12. Rychle si balíme věci a vyjíždíme, chceme si užít první pěkný den. Jedeme po cyklostezce, která vede po protipovodňovém valu, takže máme dobry výhled na řeku i do okolí. Všude se pasou krávy a hnědé ovce, které u nás nejsou vidět. Najednou se dostáváme ke komplexu budov, hangárů a několika patrové věže. Zastavujeme a z informačních panelů se dozvídáme, že jsme na Německo Německé hranici, která kdysi byla přísně hlídaná. My zatím pokračujeme po východní straně, ale zakrátko se přeplavujeme trajektem na západ, do městečka Schnackenburg. Rozdíl je hned viditelný, hlavně v tom že tady nejsou tak obrovské lány (bývalé JZD) ale každý zemědělec si hospodaří na svém. Své produkty prodávají přímo. U cesty jsou naskládané pytle brambor, vedle stoleček na kterém je kasička s ceníkem, kupující si vezme brambory a peníze hodí do kasičky. Myslím že u nás by to nefungovalo, ztratila by se kasička, stůl i brambory. Cesta nám příjemně ubíhá, dostáváme se do města Danennberg, je krátce po poledni tak si kupujeme něco k snědku a na náměstí u kašny obědváme. Po obědě se loučíme s naším kamarádem Benjamínem, protože on jede rychleji a my ho dost zdržujeme. Dál pokračujeme jenom my dva. Terén se začíná mírně vlnit, Dlouhé stoupání nám trochu dělají problém, ale sjezdy se nám líbí. Dosti unavení přijíždíme do města Luneburg, hledáme nocleh ale všude je obsazeno, v jednom hotelu dostáváme mapku, kde jsou vyznačeny všechny ubytovací zařízení. Zkoušíme něco najít mimo centrum, na jedné křižovatce se ptáme cyklistu na vyznačený pension a blízky kemp a on nám řekl že má cestu kolem ať jedeme s ním. Zakrátko už stojíme před pensionem , náš průvodce se šel s námi zeptat, ale též bylo vše obsazeno a kemp fungoval jenom o prázdninách. Ten pán někam telefonoval a pak mám řekl, že si můžeme postavit stan u něho na zahradě. Okamžitě souhlasíme a jedeme k ním, představil nás manželce a tá nám nabídla nocleh v jejich obytném přívěsu,který stál v garáži. Večer nás ještě pohostila čajem a mně pivem, také jsme se mohli u nich vysprchovat. Večer už spokojeně usínáme v pohodlném karavanu.
Ráno vstáváme dost brzo, protože naši hostitelé musí do práce. V 7:30 jsme již nachystaní, dostali jsme i lehkou snídani a překvapení pro nás bylo, že paní domácí nám nachystala balíčky se svačinou. Nabídla nám také návštěvu školky, kde chodí jejích syn a která je nedaleko. Pozvání přijímáme. Školka je severského tipu, jakoby indiánsky tábor. Děti jsou pořád v lese i když prší a je zima. Mají tam velké ohniště, různé přírodní překážky, nějaké přístřešky pro případ deště a jednu maringotku ve které je kancelář. Ochotně nám to vše poukazovali a pak nás vyprovodili, ukázali, správný směr a popřáli šťastnou cestu. My pokračujeme v našem putování dál, cesta je rovinatá, všude kolem jsou pole se zeleninou, protkaná zavlažovacími kanály, velké záhony různých květin u kterých byli kasičky s cenovkou, nůž a provázek na svázaní kytice. V klidu se dostáváme do města Winsen a již z dálky vidíme větrný mlýn, takovou atrakci si nemůžeme nechat ujít a jedeme se tam podívat. Mlýn je plně funkční, majitel nás pouští dovnitř a všechno nám ukazuje. Zapisujeme se do návštěvní knihy a odjíždíme. Pokračujeme po úzké asfaltové silnici do města Stelle a tam zabočujeme k Labe. Najíždíme na cyklostezku, která vede po silnici, na řeku nevidíme,protože je tam vysoký ochranný val. Provoz na silnici houstne, jezdí i hodně městských autobusů. Najednou se před námi objevuje tabulka HAMBURG, těšíme se že jsme v cíli, děláme si fotky, ale do centra je to ještě daleko. Hamburg je obrovské město a má 3,5 milionu obyvatel. Projíždíme přes velký dálniční most a na druhé straně hned sjíždíme na vedlejší cestu. Rusky mluvící dělníci nám ukazuji směr do centra. Prozatím projíždíme přes nová sídliště a vilové čtvrtě, jedeme kolem velkých továren začínají i plavební kanály a doky.Dostali jsme se do Turecké čtvrtě, domlouváme se že si tady dáme slavnostní oběd. Před jednou tureckou restaurací zastavujeme a najednou vidíme našeho známého, Benjamína, to snad není možné, ale je to pravda. Srdečně jsme se přivítali a společně obědváme, Benjamín koupil ještě Polské pivo Lech, které mu moc chutná. Vyměnili jsme si informace,jak se bez problému dostat do centra a rozcházíme se, Benjamín k tetě která bydlí nedaleko Hamburku a my do centra. Po tomto městě se na kole dobře jezdí protože všude jsou pásy pro cyklisty anebo cyklostezky. Přijiždíme do centra, zastavujeme u radnice,objíždíme jezero Alster, obdivujeme obnovené stavby,dostáváme se k hlavnímu nádraží a tak se jdeme podívat kdy nám jede vlak. V informacích dostáváme zprávu že až v 8 ráno. Jdeme se podívat i na autobusové nadraží, ale ani autobus nejede. Tak začínáme hledat nocleh, moc se nám to nedaří, buď je všechno obsazené nebo je nocleh strašně drahý až 280 euro. Rozhodujeme se že budeme spát na nádraží, stejně je už skoro půlnoc. Brácha si ustlal na karimatce v jednom koutku nádražní haly a já jsem podřimoval na lavičce, policajti stále vyháněli bezdomovce,ale nám dali pokoj.
Noc jsme nějak protrpěli a ráno v 8 hodin nasedáme do vlaku směr Praha. Cesta ubíhá rychle, ve vlaku je příjemně teplo tak podřimujeme, nebo sledujeme krajinu kolem. Míjíme Berlín Drážďany, Bad Schandau, díváme se na cesty po kterých jsme před týdnem jeli. Přijíždíme do Děčína a tam se domlouváme že vystoupíme v Ústi nad Labem, protože náš vlak nastaví v Kralupech, kde musí bratr přestupovat na Kladno. Z Ústí jedeme osobáčkem, nevadí nám že vlak všude stojí protože víme, že naše přípoje stihneme. V Kralupech se loučíme a já pokračuji dál. Do Prahy vlak přijel v 17:00 takže v klidu přestupuji na rychlík Hutník, kolo si vkládám do služebního vozu. Během jízdy domů jsem si zašel na pivko do restauračního vozu, takže cesta mi rychle uběhla. Do Českého Těšína jsem dojel ve 23:00, doma již na mě všichni netrpělivě čekali a společně jsme se těšili, že jsem se ve zdraví vrátil.
30.8. 2010 pondělí Český Těšín
Ráno v 05:00 vyrážím vlakem z Českého Těšína do Prahy. Cesta uběhla rychle a už v 10:00 vyjíždím z Hlavního nádraží na Václavské náměstí, pokračuji po Královské cestě od Staroměstského nám. Přes Karlův most, až k Úřadu vlády, kde mě vyfotil hlídkující policista a popřál šťastnou cestu. Jízda po Praze na kole není žádný med, než jsem se vymotal z centra přes Holešovické výstaviště až k ZOO tak jsem zažil hodně adrenalinových situací. Od ZOO Trója začíná cyklostezka, po které pojedu, vypadá perfektně, nový asfalt, značení slušné. Po pár kilometrech idylka končí, cesta je kamenitá v některých místech jsou velké louže. Od Husince se cyklostezka mění na turistický chodník, po kterém je jízda s plně naloženým cestovním kolem velmi náročná až nebezpečná. Na jedné straně skála a z druhé hluboký sráz a Vltava. Šťastně všechny nástrahy zdolávám a znova najíždím v Maslovicích na asfaltku. Ve 13:00, vjíždím do Kralup nad Vltavou. U mostu se setkávám s bratrem, který přijel z Kladna. Čeká na mě skoro hodinu. Dál už pokračujeme společně, jedeme přes Velkousy po značené cyklostezce, ale za špatného počasí a proti větru. U Lužce nad Vl. si necháme poradit aby jsme se nechali převézt přívozem, protože cyklostezka je ve výstavbě. Převozník nám to potvrdil a poradil cestu po okresce, a tak se bez problému dostáváme do Mělníka. Fotíme si soutok Vltavy a Labe. Teď už jedem po Labské cyklotrase. Z Mělníka pokračujeme po levé straně Labe, míjíme obrovskou elektrárnu Počerady a po pár kilometrech v Račicích odbočujeme k vodáckému areálu – Račický Kanál. Zrovna sledujeme trénink dračích lodí, podívaná to byla zajímavá, ale my musíme dál. Místní nám poradili hezkou cestu lesem, po které přijíždíme až do Roudnice nad Labem. Protože je špatné počasí, stále prší tak hledáme nocleh. Spíme ve Sporthotelu na hřišti. Hotel má kuchyňku pro hosty tak si hned vaříme polévku a čaj. Hlavně je tam příjemně teplo, tak si sušíme mokré oblečení. Po teplé sprše hned usínáme.31.8. 2010 Úterý Roudnice nad Labem
Ráno vstáváme v 6:30, po vydatné snídani vyrážíme do centra města. Roudnické náměstíčko je velice pěkné , děláme si pár fotek, pak vyjíždíme ven z města, ale trochu bloudíme .Na naše velké překvapení nás znova vita město Roudnice nad Labem. Na jedné křižovatce se ptáme na cestu,chceme jet přes Doksany, dostáváme správné informace no a po několika kilometrech jsme v Doksanech,kde si chceme prohlídnout starý klášter. Pán průvodce je ochotný a po areálu kláštera doprovází jen nás dva.Po výjezdu z Doksan se obloha zatáhla a začalo hustě pršet, rozhodli jsme se že nezastavujeme. V dešti jedeme směrem na Terezín, zastavujeme až v Male Pevnosti, krátce si to smutné místo prohlížíme a se smíšenými pocity odjíždíme. Kolem poledne se blížíme k Litoměřicím, najednou začala strašná bouřka tak jsme se museli schovat v poblízkém OBI. Čekáme víc než hodinu. Když déšť ustal, sedáme na kola a jedeme do centra Litoměřic. Na náměstí nacházíme útulnou restauraci, kde si dáváme oběd. Hned po obědě vyjíždíme z města, ale déšť nás stále zastavuje, stojíme na autobusových zastávkách, pod mostem, v lepším případě v hospodě. Projíždíme přes Libochovany, Ústi nad Labem, Velké Březno a další městečka a vesnice až se dostáváme do Děčína. Začínáme hledat nocleh, v hotelu chtějí moc a ubytovny jsou obsazené, cestou ale vidíme křesťanské zařízení, které se opravuje na humanitní pracoviště. Ptáme se místního pána kazatele jestli by jsme tam mohli přespat, kazatel souhlasil a tak jsme měli střechu nad hlavou. Večer nás ještě navštívil náš kamarád Jožka Čížek se kterým jsme si příjemně popovídali. Kolem půlnoci vlézáme do spacáků a jdeme spát. 1.9.2010 středa Děčín
Hned po ránu jedeme do centra města, navštěvujeme zámek s krásným výhledem do okolí. Ve zdravotní pojišťovně si platíme pojištění do zahraničí. Přejíždíme na druhou stranu města a zakrátko Děčín opouštíme. Po pěkné cyklostezce jedeme směrem na Dolní Žleb. Najednou jsme na hranici s Německem, Děláme si fotky a jedem dál. Po pravé straně vidíme Hřensko a Schminku. Pak se dostáváme do malebného městečka Bad Schandau, zastavujeme na první nákup za eura. Před obchodem sníme svačinu a chceme jet dál, ale já mam měkké zadní kolo, snažíme seto dofoukat a pokračovat. Nejedeme daleko a kolo je zase měkké. Spoměl jsem si že mám sprej na opravu duší, tak to hned zkouším, namontoval jsem hadičku na ventilek a foukám bílou pěnu do duše. Ono to fungovalo, jezdím s tím dodnes. Takže můžeme pokračovat dál v jízdě. Projíždíme krásným údolím Saského Švýcarska, míjíme nádherné skalní scenérie, upravené lázeňské městečka i vesničky. U města Konigstein se přeplavujeme přívozem, protože cyklostezka dál pokračuje po levé straně. Cyklostezka vede po vedlejších silničkách , skoro s nulovým provozem, najednou bratrovi začalo něco praskat v zadním kole, pokoušíme se to namazat olejem. .Je to stále horší a horší, dál se jet už nedá. Dotlačili jsme kolo do nejbližší vesnice s nadějí že tam bude cykloservis. Nebyl, ale pani z bufetu nám radí že nejbližší je v Pirně. Hned nasedáme na přijíždějící vlak a bez jízdenek jedeme do Pirny, Bez větších problému nacházíme cykloservis, starší pán se nás hned ujímá, když si kolo prohlédl jenom zalomil rukama a řekl že musí vyměnit celé zadní kolo protože náboj je neopravitelný. Souhlasíme, za hodinu má všechno hotové, nastavil ještě brzdy a přehazovačku, Platíme 35 euro a rychle opouštíme Pirnu. Dostáváme se na předměstí Drážďan, centrem města jenom pomalu projíždíme a obdivujeme památky. Za hustého deště vyjíždíme z města. V podvečer přijíždíme do městečka Radebeul, začínáme hledat nocleh a celkem senám daří. Dostáváme útulnou chatičku, kde je teplo, sucho a sprcha. Necháváme si vyprat promočené oblečení, takže jsme spokojení. Večer si ještě děláme krátkou vycházku po okolí, ale pak jdeme spát.2.9. 2010 čtvrtek Radebeul
Ráno zase prší, ale vydatná snídaně v ceně ubytováni nám spraví náladu. Nabalili jsme kola a jedeme směr Míšeň. Toto město je velice pěkné, navštěvujeme hrad, katedrálu,projíždíme úzkými uličkami až se dostáváme ven z města. Za městem obědváme pod přístřeškem, protože stále prší, už mě to začíná štvát, ale pokračujeme dál. Projíždíme kolem obrovských plantáži černé jeřabiny – aronie, čteme popisku jak je to zdravé,tak jsme si několik bobulí utrhli a snědli, jsou strašně trpké a né moc dobré. Po čase přijíždíme do zajímavého města Rísa také tam si prohlížíme centrum města, nakupujeme potřebné věci a jedeme dál. Po čase se dostáváme do města Strela, kde odbočujeme z trasy a jako naschvál bloudíme. Jelikož se nám nechce vracet tak bloudíme ještě víc, jedeme po polních a lesních písčitých cestách, jízda je pomalá a někdy musíme i tlačit. Nakonec jsme se dostali na kraj lesa a v dáli vidíme malou osadu, tak tam jedeme. Místní zemědělec nám s úsměvem ukazuje správnou cestu. Je už večer tak se díváme kde by se dal postavit stan, který sebou vezeme. Za jedním kopečkem se, ale objevuje město a tak vjíždíme do města Belgern a hned nacházíme příjemný penzion, kde nás paní domácí ubytuje v luxusním apartmánu. Také dnes si necháváme vyprat naše propocené oblečení, hned se sprchujeme a jdeme spát.3.9. 2010 pátek Belgern
Ráno máme nachystanou bohatou snídani s teplým pečivem a naše oblečení je vzorně uloženo na stolečku.Jsme mile překvapení a na Belgern budeme dlouho vzpomínat. V 9:30 opouštíme msto a jedeme po vedlejší silnici, která vede kolem starého vojenského letiště. Letiště dnes funguje pro malé a sportovní letedla, zajímavé je ,ale tím, že přistávací dráha je na jedné straně silnice a letištní budovy a řídicí věž na druhé. Měli jsme štěstí , že zrovna přistávalo letadlo a v jednom místě muselo křižovat silnici, kde byl umístěn semafor, najednou začala blikat červená a my i ostatní auta jsme museli zastavit a dát přednost letadlu. Zanedlouho se dostáváme na předměstí města Torgau, zajíždíme i do centra města. Na náměstí se konají trhy se všim možným, jsou k viděni i exotické věci od tureckých a indických prodavačů v turbanech. Zajížďka stála za to. V jedenáct hodin vyjíždíme z města, ale špatně, zase bloudíme, ale posléze nacházíme správnou cestu.Pak nám to rychle ubíhá, protože jedeme po hlavní silnici, vedle, které je chodník pro cyklisty. Celkem rychle přijíždíme k městu Ltherstadt Wittenberg, město je na pravé straně Labe takže musíme projet dlouhý most a zakrátko jsme v centru města,Náměstí a ulice kolem jsou vkusně upravené, před radnici je obrovský prostor na kterém jsou symetricky rozmístěné různobarevné sošky Luthera. Martin Luther se v tomto městě narodil. Jelikož prohlídka města trvala déle, tak se rozhodujeme,že tady budeme spát. Hledáme nocleh, ale nic nenacházíme, tak se vracíme k mostu,kde jsme předtím viděli autokemp. Rozhodujeme se že konečně otestujeme stan, rychle ho stavíme a jdeme si lehnout protože je už chladno a strašně koušou komáři.4.9. 2010 sobota Lutherstadt Wittenberg
Ráno vstáváme trochu promrzlí, teplota je pouze 5 stupňů, naši sousedé z karavanu si to všimli a tak nás pozývají na teplý čaj a kafe. Pozvání rádi přijímáme a vstupujeme do vyhřátého obytného přívěsu, kde nás čeká nejenom káva ale celá snídaně. Naši hostitelé jsou důchodci z Bavorska, kteří jezdí po zajímavých místech Německa. Nechce se nám opouštět jejích vyhřátý přívěs, ale musíme pokračovat dál. Vracíme se do města, kde nakupujeme jídlo a už pádíme směrem na Magdeburg. Cestou se zastavujeme ve městě Desau, kde je bleší trh a kde prodávají různě potřebné i nepotřebné věci, doslova blbosti. Dokonce tam měli i naše kotoučové magnetofony Tesla. Vpodvečer se dostáváme na předměstí Magdeburgu, ptáme se na nocleh a jedna hodná pani s námi jela do centra ukázala nám Českou restauraci a mládežnický hotel. V hotelu se po problematické konverzaci domlouváme a dostáváme klíč od pokoje. Kola si necháváme na služebním schodišti, konečně nacházíme náš pokoj, který je otevřený a na naše překvapení tam sedí nějaký kluk. Jsme na vážkách jestli jsme na správném místě, ale ten kluk nás ujišťuje že to tak má být. Máme totiž levnější pokoj pro více osob ve kterém může spát až šest lidí, naštěstí nikdo další nepřišel. Náš spolubydlící je Němec, pochází z Drážďan a jede na kole stejným směrem jako my. Mluví velice dobře Polsky, protože rok studoval ve Vroclavi. Večer u piva jsme se domluvili, že část cesty můžeme jet společně.5.9. 2010 neděle Magdeburg
V hotelu dostáváme dobrou snídani,něco si bereme sebou i když by se to nemělo. Všichni tři vyjíždíme z města, ale cesta po které jedeme zakrátko konči a tak se motáme po velké zahrádkářské kolonii až se konečně dostáváme na správnou cestu. Benjamín, náš novy kamarád, nasadil dost velké tempo a Daniel nestačí tak se mu musíme přizpůsobit a snížit rychlost. Asi 30km od Magdeburgu podjíždíme plavební kanál. Pro nás je to velká atrakce a tak nám nedá a zastavujeme, lezeme na kopec, kde teče řeka, máme i štěstí, zrovna tady proplouvá Polská loď ze Štětína. Máváme osádce a zdravíme je polským czešč. Plní dojmů z tohoto vodního díla, sedáme na kola a pokračujeme dál do města Stendal. Budovy v tomto městě jsou většinou postavené z pálených cihel a architektonicky působí velice příjemně. Dopřáváme si tady krátkou prohlídku města, kterou končíme v MC Donaldu, kde si dáváme dobrou kávu. Pak už vyjíždíme, cestou potkáváme poutače a plakáty, které zvou na sraz vozů Tatra. Jeden poutač i s exponátem si fotíme. V podvečer přijíždíme do města Wittenberge, kde hledáme nocleh. Většina ubytoven a pensionů má již po sezoně zavřeno, na jednom ale bylo telefonní číslo, Benjamín tam volá a domlouvá nocleh. Za krátký čas přijíždí majitel,který nám pension otevírá a my se můžeme ubytovat. Večer jdeme na prohlídku historické části města, v útulné pizzerii povečeříme a vracíme se zpět. Na pokoji si pouštime televizi a sledujeme zprávy o počasí, které jsou příznivé. Má být konečně teplo a bez deště, tak se těšíme na další den.6.9. 2010 pondělí Wittenberge
Ráno je opravdu krásně,obloha bez mráčků, teploměr za oknem ukazuje jenom 10 stupňů, ale po snídani je již 12. Rychle si balíme věci a vyjíždíme, chceme si užít první pěkný den. Jedeme po cyklostezce, která vede po protipovodňovém valu, takže máme dobry výhled na řeku i do okolí. Všude se pasou krávy a hnědé ovce, které u nás nejsou vidět. Najednou se dostáváme ke komplexu budov, hangárů a několika patrové věže. Zastavujeme a z informačních panelů se dozvídáme, že jsme na Německo Německé hranici, která kdysi byla přísně hlídaná. My zatím pokračujeme po východní straně, ale zakrátko se přeplavujeme trajektem na západ, do městečka Schnackenburg. Rozdíl je hned viditelný, hlavně v tom že tady nejsou tak obrovské lány (bývalé JZD) ale každý zemědělec si hospodaří na svém. Své produkty prodávají přímo. U cesty jsou naskládané pytle brambor, vedle stoleček na kterém je kasička s ceníkem, kupující si vezme brambory a peníze hodí do kasičky. Myslím že u nás by to nefungovalo, ztratila by se kasička, stůl i brambory. Cesta nám příjemně ubíhá, dostáváme se do města Danennberg, je krátce po poledni tak si kupujeme něco k snědku a na náměstí u kašny obědváme. Po obědě se loučíme s naším kamarádem Benjamínem, protože on jede rychleji a my ho dost zdržujeme. Dál pokračujeme jenom my dva. Terén se začíná mírně vlnit, Dlouhé stoupání nám trochu dělají problém, ale sjezdy se nám líbí. Dosti unavení přijíždíme do města Luneburg, hledáme nocleh ale všude je obsazeno, v jednom hotelu dostáváme mapku, kde jsou vyznačeny všechny ubytovací zařízení. Zkoušíme něco najít mimo centrum, na jedné křižovatce se ptáme cyklistu na vyznačený pension a blízky kemp a on nám řekl že má cestu kolem ať jedeme s ním. Zakrátko už stojíme před pensionem , náš průvodce se šel s námi zeptat, ale též bylo vše obsazeno a kemp fungoval jenom o prázdninách. Ten pán někam telefonoval a pak mám řekl, že si můžeme postavit stan u něho na zahradě. Okamžitě souhlasíme a jedeme k ním, představil nás manželce a tá nám nabídla nocleh v jejich obytném přívěsu,který stál v garáži. Večer nás ještě pohostila čajem a mně pivem, také jsme se mohli u nich vysprchovat. Večer už spokojeně usínáme v pohodlném karavanu.7.9. 2010 úterý Luneburg – Adendorf
Ráno vstáváme dost brzo, protože naši hostitelé musí do práce. V 7:30 jsme již nachystaní, dostali jsme i lehkou snídani a překvapení pro nás bylo, že paní domácí nám nachystala balíčky se svačinou. Nabídla nám také návštěvu školky, kde chodí jejích syn a která je nedaleko. Pozvání přijímáme. Školka je severského tipu, jakoby indiánsky tábor. Děti jsou pořád v lese i když prší a je zima. Mají tam velké ohniště, různé přírodní překážky, nějaké přístřešky pro případ deště a jednu maringotku ve které je kancelář. Ochotně nám to vše poukazovali a pak nás vyprovodili, ukázali, správný směr a popřáli šťastnou cestu. My pokračujeme v našem putování dál, cesta je rovinatá, všude kolem jsou pole se zeleninou, protkaná zavlažovacími kanály, velké záhony různých květin u kterých byli kasičky s cenovkou, nůž a provázek na svázaní kytice. V klidu se dostáváme do města Winsen a již z dálky vidíme větrný mlýn, takovou atrakci si nemůžeme nechat ujít a jedeme se tam podívat. Mlýn je plně funkční, majitel nás pouští dovnitř a všechno nám ukazuje. Zapisujeme se do návštěvní knihy a odjíždíme. Pokračujeme po úzké asfaltové silnici do města Stelle a tam zabočujeme k Labe. Najíždíme na cyklostezku, která vede po silnici, na řeku nevidíme,protože je tam vysoký ochranný val. Provoz na silnici houstne, jezdí i hodně městských autobusů. Najednou se před námi objevuje tabulka HAMBURG, těšíme se že jsme v cíli, děláme si fotky, ale do centra je to ještě daleko. Hamburg je obrovské město a má 3,5 milionu obyvatel. Projíždíme přes velký dálniční most a na druhé straně hned sjíždíme na vedlejší cestu. Rusky mluvící dělníci nám ukazuji směr do centra. Prozatím projíždíme přes nová sídliště a vilové čtvrtě, jedeme kolem velkých továren začínají i plavební kanály a doky.Dostali jsme se do Turecké čtvrtě, domlouváme se že si tady dáme slavnostní oběd. Před jednou tureckou restaurací zastavujeme a najednou vidíme našeho známého, Benjamína, to snad není možné, ale je to pravda. Srdečně jsme se přivítali a společně obědváme, Benjamín koupil ještě Polské pivo Lech, které mu moc chutná. Vyměnili jsme si informace,jak se bez problému dostat do centra a rozcházíme se, Benjamín k tetě která bydlí nedaleko Hamburku a my do centra. Po tomto městě se na kole dobře jezdí protože všude jsou pásy pro cyklisty anebo cyklostezky. Přijiždíme do centra, zastavujeme u radnice,objíždíme jezero Alster, obdivujeme obnovené stavby,dostáváme se k hlavnímu nádraží a tak se jdeme podívat kdy nám jede vlak. V informacích dostáváme zprávu že až v 8 ráno. Jdeme se podívat i na autobusové nadraží, ale ani autobus nejede. Tak začínáme hledat nocleh, moc se nám to nedaří, buď je všechno obsazené nebo je nocleh strašně drahý až 280 euro. Rozhodujeme se že budeme spát na nádraží, stejně je už skoro půlnoc. Brácha si ustlal na karimatce v jednom koutku nádražní haly a já jsem podřimoval na lavičce, policajti stále vyháněli bezdomovce,ale nám dali pokoj.8.9. 2010 středa Hamburg
Noc jsme nějak protrpěli a ráno v 8 hodin nasedáme do vlaku směr Praha. Cesta ubíhá rychle, ve vlaku je příjemně teplo tak podřimujeme, nebo sledujeme krajinu kolem. Míjíme Berlín Drážďany, Bad Schandau, díváme se na cesty po kterých jsme před týdnem jeli. Přijíždíme do Děčína a tam se domlouváme že vystoupíme v Ústi nad Labem, protože náš vlak nastaví v Kralupech, kde musí bratr přestupovat na Kladno. Z Ústí jedeme osobáčkem, nevadí nám že vlak všude stojí protože víme, že naše přípoje stihneme. V Kralupech se loučíme a já pokračuji dál. Do Prahy vlak přijel v 17:00 takže v klidu přestupuji na rychlík Hutník, kolo si vkládám do služebního vozu. Během jízdy domů jsem si zašel na pivko do restauračního vozu, takže cesta mi rychle uběhla. Do Českého Těšína jsem dojel ve 23:00, doma již na mě všichni netrpělivě čekali a společně jsme se těšili, že jsem se ve zdraví vrátil.Naše putování trvalo deset dní, kromě mého defektu a bratrové poruchy s nábojem kola jsme neměli žádné jiné technické závady. Zdravotní problémy nás též obcházeli. Ujeli jsme asi přes 900 km a příští rok možná zase někam vyrazíme.
Všechny cyklisty zdraví Josef a Daniel Straňákovi. stranakf@volny.cz
foto: zde