Gutské kopce jsou na třinecku známy jako dost prudké a náročné. V rámci tréningových jízd patří mezi ty težší a tak je vybírám pro náš následný výjezd.
Času moc nemáme, protože jsem v práci a tak musím vybírat kratší, ale vydatnější trasy. Vyrážíme v 15:30. Mám po obědě. Doufám, že řízek nebude nějakou vážnou překážkou našemu výjezdu. Přes Třinec a Ropici se jede v pohodě proti mírnému větříku. Pak nabíráme přes Smilovice výšku do Řeky, kde začínáme stoupat na Guty. Na samotném vrcholu Gutů mám dost. Musím dlouho vydýchávat v předklonu a také chvíli čekat na Erču, která si odpočinula ve stoupání krátkou přestávkou.
Přes další rokli opět musíme vyšlapat další gutské stoupání. Téměř pod jeho vrcholem se mi začíná ozývat oběd. Tlačí na žaludek, je mi zle. Zastavuji a vydýchávám. Ještě, že okolí je tak nádherné a mohu sledovat parašutisty, kteří se v vrchu Javorový snášejí nad našími hlavami dolů do polí.
Po krátké pauze už zvládáme jen dva malinké kopečky a pak z kopce či téměř po rovině uháníme přes Oldřichovice do Třince na pivo, abychom doplnili tekutiny a pomohli tomu těžkému řízku rychleji vytrávit.......
Cyklokumputer mi po dvou hodinách jízdy v hornatém terénu ukázal 30 najetých km.
Poznámka ke grafu: Zelený profil je rychlost a šedý profil je výškový profil.
Pavel Zubek