Kolem Bodamského jezera - Bodensee tour 2016

Český Těšín, Josef Straňák: Můj bratr Daniel již dlouho toužil objet Bodamské Jezero. Letos na jaře jsme se domluvili, že pojedeme. Termín určujeme na přelom června a července. Také se domlouvám, že k jezeru dojedeme autem, protože přímé spojení z ČR není. Dano též oslovuje našeho bratrance Jula, jestli by s námi nechtěl jet, on ale jízdu na kole odmítá, ale že může za námi jet autem a poveze nám věci, my tak mužem jet nalehko. Takovou nabídku ihned využíváme a domlouváme podrobnosti i přesný termín odjezdu.

Z Českého Těšína vyjíždím vlakem 26.6.2016  v 02"30hod. Po strastiplné cestě jsem v neděli ráno v Praze. Mam chvíli čas na přípoj do Kladna odkud vyjíždíme, tak se ještě projíždím ranní Prahou. Projel jsem pod Prašnou bránou na Staroměstské Náměstí, úzkými uličkami se dostávám na Václavské Náměstí,a po Opletalové ulici na  Masarykovo Nádraží, kde je vlak  již připraven k odjezdu. V Kladně na mě už čekají moji bráchové,  Daniel a Slávek a také bratranec Julo. Slávek pracuje v Praze a přijel nás vyprovodit.

Kola nakládáme na zadní nosič auta, brašny do kufru, nasedáme a odjíždíme k prvnímu supermarketu, kde nakupujeme proviant na několik dní. Kladno opouštíme ve 12:hod, v Berouně najíždíme na dálnici a pádíme směr Rozvadov a Norimberk. Cestou několikrát zastavujeme na toaletu a kontrolu upnutí naších kol. Zažíváme také první překvapení na benzínce, kde si chceme dát velkou kávu dostáváme pouze pár kapek. Julo, který umí výborně německy nám vysvětlil že jsme zmáčkli špatné tlačítko. Na další benzínce už dostáváme plný kelímek kávy a jsme rádí že to již umíme obsluhovat.

Večer, sice ještě za světla přijíždíme do vesnice Rehlings, která je od Bodensse a města Lindau vzdálená jen 7 km. Hledáme nocleh v nějakém penzionu, ale všechny jsou obsazené. Najednou vidíme malý hotel, ve kterém se ptáme na volný pokoj, mají poslední pro 3 osoby za 150 euro. Julko cenu smlouva na 110, tak to okamžitě bereme, protože venku začíná pršet. Pokoj není velký, ale je útulný. Již za tmy si děláme krátkou vycházku po okolí a po návratu uleháme a usínáme spánkem spravedlivých.

Pondělí 27.6.2016

Ráno se probouzíme a jdeme na snídani, která je v ceně. Snídaně byla výborná a bohatá.

My se už připravujeme na cestu, chystáme kola, do brašen dáváme jen nejnutnější oblečení, jídlo a vodu. Plánujeme také večerní setkání, již ve Švýcarsku za městem Arbon. Loučíme se s Julkem a vyjíždíme na cestu. Po krásné cyklostezce přijíždíme do města Lindau, trochu se motáme po městě a posléze přijíždíme do historické části, která je na ostrově, ulice jsou plné turistů, domy jsou krásně vyzdobené a my se cítíme jako v pohádce. Přijíždíme k Hlavnímu nádraží a  přístavu. Prohlížíme si vlaky, velké lodě i jachty. Náhodně potkáváme Julka, který nám dává nějaké informace i mapku centra města, která nám hodně pomohla v orientaci. Odpoledne opouštíme město Lindau, za chvíli překračujeme Německo Rakouskou hranici a blížeme se k městu Bregenz. Na promenádě u jezera si chceme krátce odpočinout, tak hledáme volnou lavičku. Jednu vidím, sedí tem jenom jedna paní ja zdravím a ptám se česky, jestli si můžeme přisednout. Paní nám česky říká, že ano a ptá se, odkud víme, že je Češka? Řekli jsme jí, že je krásna jako Češka a proto jsme si ji vybrali. Paní je umělkyně zpěvačka v orchestru a je v Bregenz na letních kulturních slavnostech. Po příjemném odpočinku se loučemi a vjíždíme do přístavu, kde obdivujeme obrovské lodě, vypadá to tady jako u moře. Od přístavu vidíme na kopec Pfander,kde z centra města jede na vrchol kabinkova lanovka. Přijíždíme k spodní stanici a hned si kupujeme jízdná, zakrátko již stoupáme nahoru. Z lanovky jsou krásné výhledy na město, jezero, město Lindau a celé okolí. Cesta trvala jen několik minut, ale byl to nezapomenutelný zážitek. Na vrcholu je trochu zima, já si vytahuji bundu a dlouhe kalhoty. Kocháme se na krásné výhledy na celé okolí i na Alpy, které jsou trochu v oparu. Usedáme na lavičku s výhledem a svačíme řízky, které nám na cestu upekla Jitka- Danova manželka. Prohlížíme si také malý zoopark a chystáme se na cestu dolů. Čeká nás 7km prudkého sjezdu, jízda je parádní jenom nás trochu bolí prsty od brzdění. Projíždíme kolem zemědělských usedlostí, všude se pasou stáda krav, ovcí a dokonce jsme viděli i osly. Míjíme velké hotely,a penziony a snad také domovy důchodců. Dojeli jsme do hustěji obydlené části a u kostelíka si sedáme na lavičku ke krátkému odpočinku. Kolem nás prochází mladá paní, zastavuje a říka že nám rozumí. Je to paní z Východního Slovenska a tedy dělá pečovatelku starým lidem, teď prý má chvilku čas tak se šla projít a potkala nás. Byl to pro ní i pro nás nevšední zážitek. My se vydáváme na další cestu, Opouštíme Bregenz, projíždíme přes most nad rozvodněným Rýnem, míjíme města Hard,Hochst a další větší či menší vesnice a městečka. Zakrátko se dostáváme ke starému Rýnu a tady přes krytý most vjíždíme do Švýcarska. Jedeme kolem staré řeky, kterou máme po pravé straně a po levé jé rušná dálnice a železnice. V jednom místě vidíme přenosnou šipku, my ji ale míjíme a pokračujeme podle mapy dál, ale najednou cesta končí ve vodě a my se musíme vracet,hned jsme věděli, nač tam ta šipka byla. Podjíždíme podchodem dálnici i koleje a vycházíme u malebného nádražíčka ve městě Rheinach. Na nástupišti stojí starý, ale pěkný vagonek, vedle postává paní v železniční uniformě, povoluje nám vstoupit do vagonu a říká že že se sní můžeme svézt a cesta trvá jen 10min.Hned si kupujeme jízdenky a zjišťujeme, že paní není jen průvodčí ale i strojvedoucí.

Po chvilce čekání se mašinka dává do pohybu, projíždí po uličkách města a blíží se k prudkému kopci uprostřed kolejiště se objevuji zuby, takže jedeme zubačkou. Vagonek prudce stoupa nahoru, projíždíme hluboké rokle, vysoké mosty a několik tunelů. Po 10. minutách zastavujeme na vysokém kopci v městečku Walzenhasen. Odteď máme zase krásny výhled na jezero a celé okolí. Připravujeme se na cestu zpět, děláme fotky a začínáme sjezd, ale hned pod vrcholem zastavujeme u známé firmy JUST, Dano si to fotí, protože jejich výrobky zná. Sjíždíme dolů a na cestu nám zvoní zvony pasoucích se krav ovcí a viděli jsme také lamy. Všude cítíme pach močůvky a hnoje, ale nikomu to nevadí.

Vrátili jsme se do města Rheineck, míjíme nádraží a pádíme ke svému cíli. Jedeme kolem letiště a vidíme startovat velké letadlo směřující do Vídně- mělo to na boku napsáno.

Míjíme města Rorschach, Horn, Stinach, táto města jsou nalepená na sebe a název víme jen z vlakových nádraží. Konečně přijíždíme do města Arbon,za kterým by měl být kemp. Jezerní promenádou opouštíme město a po pár kilometrech vidíme náš kemp. V recepci se ptáme, jestli nás někdo nehledá, ale pán recepční o nikom neví, telefonuje do vzdálenějšího kempu ale tam také nic.

Jedeme proto dál, ale na nedalekém parkovišti vidíme naše auto a v něm podřimuje Julko. Radostně se vítáme a vracíme se zpět do kempu. Dovolili nám zaparkovat auto a postavit si stan mezi obytné přívěsy i když se to prý nesmí. Hlavně že máme blízko sprchu WC, kuchyňku a bufet, kde si dáváme pivko a můžeme se dívat na fotbal Island-Anglie.

Večer se jdeme projít k jezeru, udělat několik večerních fotek zapadajícího slunce, také telefonujeme naší příbuzné Dance do Sant Galenu, které není daleko a dozvídáme, se že je u ní na návštěvě také její maminka Danka-starší. Domlouvame si na zítřek termín setkání ve městě Romanshorn v přístavu vedle nádraží.

Dnešní den jsme ve zdraví prožili a již se těšíme na zítřek.

Úterý 28.6.2016

První noc jsme prožili ve stanu, myslím,že jsme se všichni tři dobře vyspali – aspoň se nikdo nestěžoval. Po ranní higieně si vaříme čaj, kávu a snídáme zásoby z domova. Sousedé nás zdraví a přejí příjemný den. Julko se ptá na parkování ve Švýcarských městech, dostává informaci, že je třeba platit mincemi v parkovacích automatech. My máme pouze papírové bankovky a karty. Jedna paní odběhla do svého přívěsu a darovala nám plnou hrst drobných, bylo tam 18 Franků. Před odjezdem k nám znova přišla i s manželem a darovali nám flašku vína, řekli, ať si na ně večer vzpomeneme. Po chvilce přišli k nám sousedé z jiného přívěsu a darovali nám tři piva, říkali, že bude teplo a pivko se může hodit.

Tento kemp opouštíme s dobrým pocitem, u parkoviště se loučíme s Julkem a domlouváme si místo setkání ve městě Romanshorn. Cesta vede po krásné cyklostezce, všude jsou ovocné sady a stromy jsou potažené sítěmi, asi proti krupobití nebo škůdcům. Po několika kilometrech se domlouváme, že odbočíme z cyklotrasy, protože je již trochu nudná. V jedné vesnici opouštíme cyklostezku a jedeme po silnici, kde je ale pruh pro cyklisty. Projíždíme přes centra vesnic a městeček, a cesta je tímto živější a zajímavější. Zakrátko se dostáváme do města Romanshorn, prohlížíme si železniční muzeum, ale jen spoza plotu protože je zatím zavřeno. Pokračujeme do centra města a hledáme přístav a nádraží, které po krátkem čase nacházíme. Vystupali jsme na malý kopeček, kde je krásná katedrála a hlavně krásný výhled. Tady potkáváme Julka a společně jdeme k autu. Vytahujeme zásoby jídla, které nám ještě zbyli z domova a obědváme. Najednou zvoní telefon, a Danky hlásí, že jsou již v přístavu, hned sedám na kolo a jedu je hledat, našel jsem je na úplně jiné straně přístavu, než jsme byli my. Za chvilku přišel i Dano s Julkem a tak jsme konečně byli všichni spolu a těšíme se ze společného setkání, zdravíme také malého synečka, kterého má Danka se svým švýcarským manželem. Dámy nás pozývají na kávu do nedaleké restaurace, kde vzpomínáme na mládí a společně prožité chvíle. Julko, starší Danku neviděl snad 3O let a mladší vůbec neznal. Čas rychle ubíha, maličký je už hladový a trochu nervozní, tak se musíme rozloučit. Vzájemně si přejeme všechno dobré a plní dojmú se rozcházíme.    Julko, navrhuje, že dnes on najde nějaké ubytování nebo kemp, ale již na německé straně a pak nám zavolá, Náš cíl je Kostnice. My s Danem nasedáme na kola pokračujeme v naši cestě dál, projíždíme města Uttvill, Gutingen, Landslach a přijíždíme do města Kreuzlingen, toto město má krásne parky a arboreta, všechny stromy a keře jsou popsány německy a latinsky, takže místní vědí, jaké to jsou a odkud pocházejí. Projeli jsme i střed města ale moc se mám nelíbilo. Jedeme po uličkách a najednou je před námi hraniční přechod do Německa, hraniční budovy jsou opuštěné a v kontrolních budkách nikdo nesedí. Hranice probíhaji ve městě a jen těžce se dá určit který dům je ve Švýcarsku a který v Německu. Vjíždíme do města Kostanz – Kostnice, toto město je úplně jiné než vedle, je živější plno turistů ale i arabů a černochů. Vcházime do historického centra krásnou bránou s věží do Husovy ulice. Kousek dál nacházíme Husův Dům a muzeum, hned zastavujeme, děláme si fotky a jdeme na prohlídku muzea. Je tam popsán celý životní příběh Mistra Jana Husa až po jeho upálení, popisky jsou napsány česky i německy a paní v muzeu mluví také dobře česky. Paní nám také poradila, kde se máme ještě podívat a tak máme určitý plán. Pokračujeme Husovou ulici do centra a tam se už připravovalo venkovní divadelní představeni, začínal totiž festival Husové Dny.  Trochu zmožení se zastavujeme na kávu v cukrárně a při placení nám slečna u pokladny říka že můžeme mluvit česky, kávu nám ani nezapočítala a byla ráda, že si s náma může popovídat v rodném jazyce. Na oplátku jsem ji dal moje poslední české pivo, které s radostí přijala. Po prohlídce centra města sjíždíme k velkému přístavu kde je i historická budova Koncilu, kde byl Mr. Jan souzen. Prohlížíme si budovu koncilu ve které je teď restaurace i malebný přístav s promenádou a parkem. Najednou nám zvoní telefon a Julko oznamuje, že našel kemp, ale jeho majitel nás chce vidět, jinak nás do kempu nepustí, odchází totiž v osm večer domů a vtupní bránu zamkne. Celé se nám to zdá nějak divné, ale ihned nasedáme na kola a jedeme, kemp se nachází dost daleko za Kostnicí. Vyjíždíme z města, trochu bloudíme, čas nás nás tlačí a my jsme i trochu nervozní, cestou míjíme pohádkový ostrov Mainau, kde je světoznáma botanická záhrada, kde se ráno chceme vrátit. Do kempu přijiždíme ve2o:o7 hlásíme se majiteli, který souhlasí s naším pobytem. Myslíme si, že si hlída klienty aby mu tam nechodili problémový lidé. Hned po příjezdu stavíme stan a zároveň pijeme švýcarské pivo, po sprše si dáváme ještě štamprli slovenské slivovice a jdeme spát. Dnešní den nám dal dost zabrat tak hned usínáme.

Středa 29.7. 2O16

 Po probuzení si vaříme snídani a zanedlouho přijíždí majitel kempu svým mercedesem a otevíra bránu, přeje nám dobrou chuť a pozýva nás na kavu, my ale děkujeme a říkáme mu, že už ji máme uvařenou. Dnešní plán je objet dlouhou zátoku, která se jmenuje Uberlingensee, přesný cíl neurčujeme, zavoláme si telefonem. Před desátou hodinou odjíždíme z kempu. Poklidným tempem projíždíme kolem zemědělských usedlostí a statků, všude jsou krávy, dokonce volně se pasouci husy a kachny. U nás to už moc vidět není. Projiždíme přes města Litzelsteten, Digensdorf. Zastavujeme v přístavu ve městě Wallhausen, informační tabule nás směřuje vlevo od jezera a to do kopců. My takovou nabídku ignorujeme a pokračujeme v cestě kolem jezera, najednou, ale cesta končí a my se musíme vracet. Chtěli jsme si objížďku trochu zkrátit tak odbočujeme dříve, cesta ale končí v poli a my se znovu vracíme, až konečně vidíme, nám známe informační šipky cyklostezky, která vede do pořádného kopce, musíme dokonce i tlačit. Občas nás předjedou mladíci na silničních kolech, ale i starší důchodci na elektrokolech Těžce zdoláváme kopec, ale dolů se nám jede výborně. Přijíždíme do městečka Guttingen a tam vidíme pána s plnou nákupní taškou a to je znamení že je nablízku obchod, který za chvíli nacházíme. Nakupujeme si jídlo a pití a hned jdeme do vedlejší pekárny, kde si dáváme koláček a kávu. Po odpočinku se chceme dostat na cyklostezku, která je na druhé straně frekventované cesty. Jedna paní řidička nás upozorňuje, že přebíhaní přes cestu je nebezpečné a máme projít tunelem, který je nedaleko. Nakonec paní poslechneme a jedeme hledat tunel, fakt byl celkem blízko. Jedeme sice po cyklostezce ale do strašného kopce, konečně jsme na vrcholu, pod námi vidíme malebné vesničky a všude dokola jabloňové sady, jsou vidět i nádherné třešně, ale ty jsou většinou oplocené a hlídané, asi se tady také chodí krást třešně. Míjime partu cyklistů, kteří mají nějaký technický problém, ptáme se jich jestli nechtěji pomoct,ale, říkají, že to zvládnou. Ptají se nás, odkud jsme, my jim říkáme Czech republik, ale oni to neznají, ptají se, jestli jsme čečenci, ale my czech, pořád jim to nic neříká, pak jim říkáme czechoslovakia a světe div se to znají, dokonce jmenují Prahu Brno a Tatry. Loučíme se a pokračujeme, již z mírného kopce po několika minutích nás předjíždí skupinka cyklistů a my zjišťujeme, že jsou to tí co jsme jím chtěli pomáhat. Pozvolna vjíždíme do města Bodmann, jedeme po hlavní ulici a dostáváme se do přístavu, kde zastavujeme ke krátkému odpočinku. Sedíme si na lavičce a najednou k nám přišmatlali dvě velké labutě a pochtívali po nás nějaký pamlsek a syčením dávali najevo, že když nic nedostanou tak nás poštípou. Po krátkem odpočinku odjíždíme, labutě nás nepoštípali a my už pádíme do města Ludvghafen. Ve městě u informačního centra měli samoobslužný cykloservis, potřebné nářadí viselo na lanku a každý si může kolo opravit nebo dofoukat. Jedeme přes město Sipplingen a pokračujeme po rušné silnici do Uberlingenu. Město má krásnou promenádu, kde jsou, různi umělci a muzikanti, viděli jsme tady i cikánskou kapelu z Ústi Nad Labem. Je tady i zajímavá fontána, která se nám vůbec nelíbí. Zajímavější je přístav, kde trajekty dovážejí a odvážejí osobní i nákladní auta a autobusy. Připadá nám to jako u moře. Odjíždíme a začínáme se dívat  po nějakém kempu, ale nakonec si říkáme, že je ještě málo hodin, takže pokračujeme dál, až do města Meersburg. Projíždíme pěší zonou a centrem města, které je nádherné. Opouštíme město, na okolitých kopcích jsou veké vinice a my se začínáme dívat po nějakém kempu, najednou v jedné zahradě zemědělské usedlosti vidíme zaparkované obytné auta a přívěsy, tak si říkáme hurá, máme kemp. Vjíždíme do dvora a najednou na nás vybíha veky pes a strašně štěká, myslíme si že jsme špatně vjeli, ale cedule na vratech hlásí že jeto kempingplatz, také jsou tam uvedené ceny, tak děláme druhý pokus, pes pořád štěká, ale my jedeme dál. Za rohem stodoly sedí starý pán majitel, který nás přijímá a říká, že místa má dost. Volám Julkovi, říkám mu naši polohu a adresu a tak chvíli čekáme na auto, ale hlavně na naše věci a jídlo. Mezi tím se ptám majitele, kde jsou sprchy, on mi říká, že se máme mýt v jezeře a na WC máme jít do vinice, ale dělal si z nás srandu, protože všechno tam bylo a dokonce zastřešená jídelna. Julko celkem rychle přijel a hned začínáme stavět stan a vařit večeři. Již za tmy uleháme do stanu a jdeme spát. V noci nás probouzí strašná vychřice a bouřka, rychle opouštíme stan a jdeme si lehnout do jídelny. Zbytek noci jsme prožili v jídelně, takže v bezpečí.

Čtvrtek 3O.6. 2O16

Probouzíme se do slunečního rána, na obloze není ani mráček. Po snídani se domlouváme, že v tomto kempu budeme spát ještě jednu noc, protože dnes chceme dojet do Lindau – cile naši cesty. Julko nás tam bude čekat a doveze nás autem zpět do kempu u města Meersburg. Stan ani ostatní věci nebalíme, všechno necháváme na místě a vyjíždíme směrem na Fridrichshafen.  Projíždíme krásnou krajinou, někdy hned kolem jezera a jindy mezi sady, odkud jezero nebylo vidět, míjíme také obrovské autokempy a jsme rádi, že se můžeme vrátit do našeho malého kempu. Obloha se pomalu zatahuje, začína mírně poprchávat a ve městě Immenstaad nás chytila pořádna bouřka, naštěstí je nedaleko benzínka, tak tam hned zabočujeme a vbíháme do prodejny a dáváme si kávičku, v klidu usedáme na barové židličky a čekáme, kdy bouře skončí. Záchranu na benzínce využívají i další cyklisté, ale míst na sezení je málo a tak museli stát.  Po půlhodině bouře ustala a my rychle usedáme na kola a jedeme k Fridichshafenu. Ujeli jsme několik kilometrů a již se objevují obrovské adminisratívni budovy a výrobní haly na kterých je napsáno AIRBUS, později jsme se dověděli, že tady jsou projekční výrobní haly známe firmy, která vyrábí také letadla. Projíždíme již předměstím  města, míjíme velký výstavní areál a u vlakového nádraží zastavujeme a jdeme do informačního centra, kde dostáváme, plánek města a pracovnice nám ochotně ukazuje, kde je Zepelin muzeum. K muzeu se bez větších problému dostáváme, parkujeme svá kola a vcházíme do vstupní haly. Tam také potkáváme Jula. Společně si kupujeme vstupenky a začínáme prohlídku muzea. Expozice jsou hlavně věnována výrobě vzducholodí, trasám, kde všude létali i tragické havárii v New Yorku. Celá prohlídka byla velice zajímavá a všem doporučuji toto muzeum navštívit. Muzeum opouštíme asi po třech hodinách a jdeme navštívit místní přístav a vyhlídkovou věž. Plní dojmů opouštíme město, jedeme rovinatou cestou přes vesničky, kolem polí a luk, cesta je celkem nudná. Za městem Langenargen objevujeme vodní hrad, který je ze tří stran obklopen jezerem, zastavujeme a jdeme si hrad prohlídnout, vcházíme i dovnitř. Po,prohlídce se chvíli procházíme po parku, vidíme tady i české auto v zákazu s poznávací značkou A. Opouštíme město a domlouváme se, že se musíme někde najíst a tak hledáme nějakou hospodu nebo aspoň obchod, to ale už přijíždíme k městu Kressbroon a vidíme velké nákupní centrum. Zastavujeme a hned nacházíme celkem levnou jídelnu, kde si dáváme řízek s hranolkama za slušných 7eur. Na parkovišti potkáváme partu z Košic se kterými krátce promluvíme a v dobré náladě, jedeme náš poslední úsek, čeká nás už jenom asi 15 km, které hravě zvládáme.  Julko nás už v Lindau čeká a pochvaluje nás, že jsme v našem věku celou cestu zvládli. Kola nasazujeme na nosič a vracíme se do našeho kempu u Meersburku. Cesta uběhla rychle a po malé oslavě a večeři usínáme spánkem spravedlivých

Pátek 1.7. 2O16

Dnes vstáváme trochu později, čeká nás cesta domů. Balíme stan, brašny a všechno co jsme vezli sebou, kola pořádně upínáme na nosič auta. Kolem desáté hodiny opouštíme Bodamské Jezero a uháníme k dálnici. Plánujeme ještě navštívit město Bamberg, kde Julko má svého kamaráda a chtěl by ho navštívit, my nejsme proti. Cesta po dálnici ubíhá rychle. Za několik hodin přijíždíme do vesnice Stegaurach, kde bydlí Julkův kamarád, ten nás vřele přivítal, pohostil nás kávou a dortem, také nám ukázal svoji nádhernou zahradu. Necháváme Julka, aby si s kamarádem popovídal, a my s Danem sedáme na kola a jedeme do Bammbergu, je to jen několik kilometrů. Cestou vidíme na kopci krásny hrad, tak neváháme a drápeme se po lesní pěšince na vrchol kopce, jeli jsme, nebo spíše kola tlačili po turistickém chodníku. Konečně se dostáváme na vrchol, námaha stála za to. Hrad se jmenuje Altenburg. Prohlídka hradu je zdarma a z hradních ochozů jsou krásné výhledy na město i široké okolí. Po prohlídce jedeme po prudké cestě dolů do města. Město je nádherné, staré budovy jsou velice zachovalé, dovídáme se, že město nebylo za druhé světové války vůbec bombardováno. Všude je plno mladých lidí snad z celého světa, vládne tady uvolněná atmosféra a celková pohoda. Opouštíme historické centrum, projíždíme přes plavební kanál Ryn – Mohan – Dunaj a dostáváme se k nádraží. Voláme Julkovi, který po půlhodince přijíždí, my nakládáme kola a jedeme směrem domů. Těsně před hranicemi zapomínáme odbočit na Cheb a tak do ČR jedeme po cestě, snad třetí třídy, ale i ta je ve výborném stavu. Překračujeme hranice u Chebu a hned víme, že jsme doma, protože cesta první třídy je horší než německá trojka. Míjíme Karlovy Vary a před půlnocí jsme v Kladně u Dana. Jeho manželka Jitka nás již očekává, postele máme nachystány, tak že po týdnu zase spíme v posteli.

Sobota2.7.2O16

Ráno si balíme své věci, loučíme se s Danem a Jitkou a vlakem jedeme do Prahy. Na hlavním Nádraží si dáváme ještě pivko a já pak sedám do Pendolína, který bere i kola a jedu do Českého Těšína. Julko, jede do Kremnice pozdějším spojem.   

Prožili jsme spolu krásny týden, hodně jsme toho viděli, díky Bohu se nikomu nic nestalo, technické problémy na kolech ani autě nebyli. Tak se těšíme na příšti rok, že znovu někam společně vyjedeme.

Srdečně všechny cykloturisty zdraví, Jozef a Daniel Straňákovi a Julius Pánik

Článek napsal J. Straňák stranakf@volny.cz

gelérie: zde