Již dlouho, ale opravdu dlouho jsme s Erčou nebyli na kolech. Konečně máme společný volný den a venku je krásný letní den. Toho musíme využít a někam vyrazit!
Pár dnů před tímto výjezdem si pořizuji na zadní kolo protiprůrazový plášť, tak jsem zvědav, jak bude sloužit na beskydských horských lesních cestách, kde je spousta ostrých šutrů.
Je neděle a my se chystáme na odjezd do Těšínských Beskyd, ale máme návštěvu! Zdržíme se jen krátce a vyrážíme v pravé poledne směrem na Jablunkov. V Třinci je klid a cesty jsou prázdné, takže se jede v pohodě. Po chvilce jsme v Jablunkově Radvanově a podle mapy jedeme značenou asfaltkou krásně až pod Gróniček, který je ve výšce 836 m.n.m. Fakt je to příjemná cesta, stoupáme, ale je to fajn, bez problémů, ale...
Ale! Co to je? Konec cesty a pokračování je ve dvou prudkých stoupáních po lesní cestě, která je rozbahněna, plná balvanů a teče po nich potok vody! Tady neprojdeme! Zkouším to, ale cesta je ještě horší. Musíme se vrátit, z dnešního výletu už asi nebude nic.
Na zpáteční cestě nacházíme odbočku, která je v mapě značena u hájenky, tady je však seník! Pomotal jsem to, spletl jsem si značku! Hájenka má rohy dva jako hajný! V mapě je však zakreslen jen jeden, takže seník! Máme tedy správný směr a na Bahenec tedy znovu zkoušíme vyjet! Tady mapa však lže, jelikož nejde o asfalt, ale šotolinu.
Začínají mi nějak těžknout nohy, mám problémy, nestačím dýchat. Letos jsem toho najezdil mizerně málo! Horská stoupání jsou tu značná a i na nejlehčí převod mi to nejde! Musím často zastavovat, pít a vydýchavat. Erča si však nějak stále šlape svým tempem a co chvíli na mě čeká! Nadávám na svůj styl života! Začal jsem se věnovat více focení než sportu a tady to mám! K tomu všemu mě ničí to horko na slunečných místech! A aby toho nebylo málo, tak turistický označník praví, že na Gróniček je 2 km. My jsme najeli 3,5 než jsme k němu dorazili! Po šutrech a písku! Kola nám podjížděla a jak jsem zabral, tak se mi můj Bajkoř(mé kolo) zvedal na zadní pro hnusný sklon pěšinky! Potupně vede občas kolo vedle sebe a jsem na dně svých sil! Hořekuji a toužím po vrcholu Bahence! Dokonce se od někud z rokle vzali na MTB jezdci a ti nás předjeli! Jsme hotový! Erča ještě nějakým způsobem stoupá na kole, ale už se také ptá, kdy tomu bude konec?!
Konec jednou musí přijít a také přišel! Jsme z lesa venku na pastvině a máme před sebou krásné výhledy do Polska, na Slovensko a samozřejmě k nám. Vidíme i Lysou horu a na Slovensku Malou Fatru. Říkám si, že vynaložené úsilí nepřišlo na zmar. Trochu níže vidíme rekreační středisko Bahenec, tak rychle k němu a honem na pívo! Během hltání piva sledujeme lidi, co se koupou v bazénu, hrají volejbal, takový ten v písku, prý mu říkaji Bič či jak.
Pívo je vypito a tak opouštíme cíl dnešní výpravy a klesáme dolů do Písku již po asfaltce. Cestou ještě nafotíme jeleny v oboře a pak hurá přes Jablunkov do Třince.
Dnešní etapu, dlouhou 51 km, končíme v naší hospůdce u Švejka, kde si dáváme cílové pivečko a spokojeně ukládáme naše Bajkoře do stáje!
PS: plášť vydržel!
Autor: Pavel Zubek
Foto je zde:
Bahenec - na dno svých sil!
