Industry turistika v Polsku (I.část )

Proč krásy-nekrásy? Protože naším cílem byly krásy technického rázu, krásy industriální, což mnohým cyklistům a turistům nic, ale vůbec nic neříká. Pro ně to jsou nekrásy.

 Já mám však zkušenosti a informace o tom, že národní technické památky začínají být hitem posledních let. Stačí vzpomenout Hornické múzeum na Landeku či Dolní Oblast Vítkovic s odstavenými vysokými pecemi, obě v Ostravě. Vždyť na těchto místech se již prodávají i klasické dřevěné turistické známky!

 

Ale vrátím se k jádru věci. Někdy na začátku roku mi můj kamarád z Prahy, Viktor Mácha, nabídl možnost zajet se fotograficky vyřádit do jednoho z největších evropských průmyslových pohřebišť, do oblasti sedmi měst kolem Katowic v Polsku. Já tuto výzvu přijal. Viktor mezi tím než jsme odjeli vytvořil itinerář cesty a já jen tak navázal známost přes internet s jedním polským fotografem, Markem Stańczykem z Śiemianowic Sla,skich (jednoho ze sedmi měst u Katowic). Seznámení se s ním byla snad prozřetelnost sama, jelikož nám byl v obrovské hutnicko-důlní aglomeraci průvodcem a my tak ušetřili spoustu času hledáním vytipovaných míst a dokonce nám zajistil i ubytování u svých přátel , jelikož ubytovací kapacity byly v kraji totálně obsazeny z důvodu koncertu světoznámé skupiny „The Police“ v katowickém Spodku.

 

Ještě bych měl vysvětlit pojmy Sedmiměstí a pohřebiště.

Katowice jsou s okolními městy natolik propojeny, že ani nepozorujete průjezd z jednoho města do druhého. Je to opravdu obrovský kotlík fabrik, hutí, šachet, dělnických kolonií, ale samozřejmě i moderních či super luxusních čtvrtí, parků či rekreačních a obchodních oblastí. Toto sedmiměstí usiluje o administrativní sloučení v jedno město Silesia, ale Warszawa je proti, jelikož by se rázem Silesia stala největším a nejlidnatějším městem v Polsku a jistě by měla i své nároky.

Pohřebiště? Hned začátkem 90.let minulého století po revoluci ve východní Evropě polská vláda ukvapeně rozhodla o uzavření několika hutí, šachet a podobných podniků z důvodů ekologických(oficiálně), ale i obchodních(neoficiálně). Jižní Slezsko(katowická oblast) to odskákala nejvíce, jelikož ryze zemědělská země má jen dvě průmyslové oblasti – Walbrzych a Katowice. Volba padla na sedmiměstí. Během několika let bylo zavřeno několik desítek dolů a tolik hutí, že by to u nás znamenalo totální stop výrobě železa!!!

Řeknete si:“Vždyť udělali dobře, že zavřeli ty čoudící komíny!“ Jsem bývalým členem Hnutí Brontosaurus a tak s ekologií mám jisté zkušenosti a dodnes pracuji v ryze ekologickém vodohospodářském podniku a musím souhlasit s tím, že to byli určitě největší znečišťovatelé prostředí, ale také vím, že se dá při jistých investicích zmírnit následky natolik, že se hlavní tíha znečištění přesune na samotné obyvatelstvo a jejich lokální topení. Ale chci říci toto, že následky , které přišly po tomto kroku si nikdo nepředstavoval ani ve snu! Propad polské ekonomiky na úroveň Albánie! Nezaměstnanost v první fázi až na 30%!!! Nejhorší však byl prudký nárůst kriminality a vznik obrovského množství gangů, kterým by mohli angličtí Rowdies tiše závidět! Rodiče bez práce propadli alkoholu a pocitu méněcennosti a děti v dělnických koloniích převzaly vládu a moc! I my jsme to pozorovali při našem nočním focení kolem těchto obrovských kolonií. Do těchto ulic nás Marek nechtěl pustit. Přesto se kolem nás divně ochomejtali 13-ti letí hajzli s tyčemi a nemístnými poznámkami. Snad jen jejich věk či přítomnost hlavní osvětlené komunikace jim nedovolovaly více. Později mi Viktor řekl, že se asi báli mé 110-ti kilové postavy s neoholenou tváří, sprosťák!

Poláci krutě litují zbrklého jednání a co mohou, to znova otvírají a zahajují výrobu, ale většina fabrik zůstala v propadlišti dějin a já(duší ekolog) děkuji, že u nás většina průmyslu funguje! Noční pohled na Silesii v nás zůstane hluboko zakořeněn v tom špatném světle, myslím tím momentální stav věcí, ale zato fotograficky jsme to užívali!

 

Jaksi jsem se zamyslel a vás to asi ani tolik nezajímá, proto přejdu k samotnému cíli naší výpravy – k fotografování a poznávání technických skvostů, rarit či ruin.

Vybíráme si nejdelší dny v roce(25. a 26. června 2008) a v 30-ti stupňových vedrech prožíváme dva velice, ale opravdu velice zajímavé dny v Polsku.

Z Třince se přes Český Těšín ráno v klidném provozu vydáváme do Bielsko-Biale. První zastávka je hned ve Skoczowie, protože vidíme nádherný vodojem ve tvaru létajícího talíře. To si přeci nemůžeme nechat ujít, tak ho mezi domky zaznamenáváme do pamětí našich digitálních zrcadlovek.

 

Pokračujeme v cestě a v Czechowice-Dziedzice opět zastavujeme u vodojemu nějaké továrničky, která snad vyrábí mostní a jeřábové konstrukce. Také by tu měla být šachta – Silesia. Nacházíme ji a obdivujeme nakládku uhlí do kamiónů, mezi které se vklínil dědek v obleku s koňským potahem a nechá si pár metráků naložit také. Je to zajímavý kontrast – koně a náklaďáky, ale v Polsku je to přirozené – krásné.

 

Další zastávkou našeho putování je Brzeszcze, kde má být hned několik šachet. Nacházíme první z nich v části Jawiszowice a zjišťujeme, že vypadá dost omšele. Za plotem však pracuje několik dělníků, tak raději hledáme lepší místo a klidnější místo. Zajíždíme na autovrakoviště, odkud se dá fotit. Hned u nás zastavuje maník a ptá se, co tu děláme, že češi, podle značky pražáci(znalec!?), tu snad ještě nikdy nebyli. Hodíme tedy řeč a tak se dozvídám, že tato šachta Andrzej 3 patří k nejvíce metanově postižené doly v Polsku, tedy k nejnebezpečnějším! Viktor mě i upozorňuje na jednu ze dvou těžních věží. Je to rarita. U nás se tento typ používá pouze v uranových dolech. Je dobré mít u sebe odborníka na důlní věže. Později se dozvídáme, že je používána na vytahování důlního prachu.

Odjíždíme, ale Viktor si chce věž nafotit z blízka . Jedeme k bráně, kde pracují zmiňování pracovníci . Navazuji s nimi hovor, slovo dalo slovo a my fotíme přímo v areálu! Neskutečné! Budovy šachet působí obrovsky, tajemně až hrůzostrašně, protože jsou dost poničené a všude kolem toho létají hejna vran. Být tu na podzim a v mlze, to by si „Híčkog“ užil, ale my rychle fotíme, protože situace se může kdykoli změnit. Také se tak stalo, vyfáral jakýsi horník, já ho chtěl vyfotit a už nás hnal pryč a hlásí vše ředitelovi. Nečekáme na nic a hup do vozu.

Autor: Pavel Zubek

Foto: zde