Hlavní menu

  Nová kniha

  Náhodný
Senegal - 5
Po stopách Rallye Paříž - Dakar
zobrazení: 266
známka: 0

  Vyhledávání
Hledej
na Bajkoři



  Nej čtené

Neexistují vhodná data!


  Nej komen.

Databáze je prázdná!


  Placená reklama
Sem vložte text i s HTML syntaxí nebo si vyberte některou z předdefinovaných šablon. Součástí předdefinových šablon jsou i systémové bloky!

* Za moravskými víny přes Šumavu - I část

Vydáno dne 18. 11. 2008 (19241 přečtení)

Už se stává pomalu tradicí, že s partou cyklo nadšenců pořádáme každoročně společné akce na kolech. Dalo by se říct, že letos je to třetí ročník. Naplánovaná trasa by měla vést z Třince (Českého Těšína) na Šumavu, odtud na Jižní Moravu, do Čejkovic a zpět domů. Tuto trasu absolvuji s mými kamarády Frantou a Vildou po vlastní ose. Odjezd je stanoven na úterý 19. srpna. Druhá skupina ve složení: Pavel, jeho manželka Erika, Jiří a Peťa, by měli dorazit na Šumavu v pondělí 25. 8. 08

 

19. 8. 2008

S Frantou a Vildou vyjíždíme z Třanovic v 6:30 ráno. Modrá obloha napovídá, že bude dneska krásný a slunečný den. Na hrázi Žermanické přehrady děláme malou přestávku, abychom fotograficky zdokumentovali průběh naší trasy.

První zastávku a malou svačinu si dáváme ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, hned vedle renesančního zámku. Cíl dnešní trasy by měl být v Mohelnici, kde máme zajištěné ubytování v kempu. Zanedlouho projíždíme místem nedávného vlakového neštěstí. Dosud neodklizené torza vlakové soupravy a lokomotivy v nás vzbuzují nepříjemné pocity. Není to zrovna hezká podívaná.

Město Fulnek, bohaté na historické a kulturní památky by určitě stálo za prohlídku. Jenže my tolik času nemáme. Ale návštěvu našeho kamaráda na čistírně odpadních vod, Peťu Lahkého nemůžeme vynechat. Peťa je naším příjezdem očividně překvapen. Uvítání chlebem a solí se sice nekoná, ale občerstvení v podobě chlazené minerálky nám taky přišlo vhod. Nedaleké vesničky Vlkovice a Dolejší Kunčice nás zavedou do Vítkova.

Příjemným zpestřením je návštěva hasičské stanice. Jejich náčelník, Franta Koch, (Frantův kamarád z mládí) nám vysvětluje, jak funguje jejich systém a následuje malá prohlídka hasičské techniky. Ovšem doba pokročila a my jsme teprve v polovině cesty. Tak nám nezbývá, než šlápnout do pedálů. Malé přestávky děláme k získání razítek projížděných měst. Do Mohelnice přijíždíme v podvečer. Ubytování v chatce nám plně vyhovuje. Dneska máme v nohách 175 kilometrů.

 

Projetá trasa: Třinec (Č. Těšín) – Třanovice – Dolní Domaslavice – Žermanice – Bruzovice – Sedliště – Řepiště – Paskov – Krmelín – Stará Ves n. Ondřejnicí – Petřvaldík – Albrechtičky – Studénka – Pustějov – Kujavy – Fulnek – Vlkovice – Nové Vrbno – Vítkov – Budišov n. Budišovkou – S. Libava – M. Beorun – Petrovický Mlýn – Těšíkov – Šternberk – Mladějovice – Uničiv – Medlov – Usov – Mohelnice.

 

20. 8. 2008

 

Je ještě úplná tma a najednou ve dveřích zarachotil klíč. Asi nějaký opozdilec vracející se z hospody nemůže najít svoji chatku, napadlo nás. Jaké je ale naše překvapení, když se Vilda podívá na mobil a hodiny na něm ukazují 9:00. A to už jsme měli opustit kemp. V chatce totiž byly zavřené okenice a my jsme mysleli, že je ještě tma.Takže žáden opozdilec, ale uklizečky konající svou povinnost. Urychleně balíme věci a odjíždíme. Kolem věznice Mírov stoupáme po lesní asfaltce na Maletín a  Borušov, kde si dáváme malou svačinu. Musím říct, že počasí nám zatím přeje. Dnešní trasa by měla končit v Novém Hrádku v Orlických horách, kde máme zajištěné ubytování. Trasu volíme většinou po vedlejších cestách a snažíme se vyhnout (pokud to jde) těm frekventovaným. Dneska děláme výjimku a naplánovanou trasu ze Žamberku, kvůli časové tísni měníme a jedeme do Vamberku, Rychnova n. Kněžnou a Dobrušky  po hlavní cestě.

Do Nového Hrádku, ležící v nadmořské výšce 565 m.n.m., musíme zdolat nejeden kopec. V tomto malebném podhorském městečku žije se svou rodinou Frantův kamarád, Peťa Klein. A tady bychom měli trávit dnešní noc.

Výborný guláš, který Peťa připravil a domácí slivovička přispěla k příjemné atmosféře, dokreslenou krásným prostředím. Do postelí jdeme příjemně unaveni až někdy kolem půlnoci.

 

Dnešní trasa měřila 125km.: Mohelnice – Podolíčko – Mírov – Svojanov – Borušov – Detřichov – Staré Město – Radišov – Žichlínek – Lanškroun – H. Čermná – Letohrad – Žamberk – Vamberk – Rychnov n. Kněžnou – Solnice – Dobruška – Bohdašín – Nový Hrádek.  

 

21. 8. 08

Ranní vstávání nám kupodivu nečiní žádné problémy a po snídani v podobě výborných klobásek, které nám Petr, co by mistr kuchař připravil, nasedáme na své „oře“ a vyjíždíme.

Je neuvěřitelné, jak nám přeje počasí. Krásně svítí slunko, takže pohoda. Sjíždíme z toho prudkého kopce, který jsme včera zdolávali z posledních sil a míříme na Nové Město nad Metují a památkami prošpikovanou Jaroměř, ležící na soutoku řek Labe, Úpy a Metuje. Tady si dáváme malé občerstvení. Lázně Velichovky jsou dalším zajímavým místem, které projíždíme. Ovšem na důkladnější prohlídku nemáme moc čas.A tak se spokojíme s lázeňským razítkem a pokračujeme. Žaludek si už začíná divnou píseň zpívat, takže se rozhlížíme, jestli nám nepadne do oka nějaká hospůdka po cestě. A jedna taková se nabízí v Miletíně. Posezení venku nám vyhovuje a lidové ceny jídel, jako třeba smažák na 55 kč. taky. Zřejmě slušný podnik.

Míjíme další a další vesnice a nestačíme se divit, jak že se to všechny jmenují.   Jsme kousek, asi tak 13 kilometrů od pohádkového města Jičín, v Libáni a směrová tabule ukazuje 27 kilometrů do Mladé Boleslavi. To je potěšující zpráva. Dneska máme totiž v úmyslu se ubytovat ve škodováckém kempu, v Kosmonosech. Asi o čtyři kilometry dále, na okraji Českého ráje, projíždíme obcí Dětenice, známou nejenom chovem holštýnských koní. Je zde možno zhlédnout mimo jiné také ojedinělou sbírku zbraní Maltézských rytířů na zdejším barokním zámku a nebo zažít středověk na vlastní kůži v krčmě Dětenice, kde jsme nemilosrdně vykázáni zdejší obsluhou když zjistí, že nejdeme naplnit své hladové žaludky, ale požadujeme pouze razítko.Tak zhruba hodinka a jsme v Boleslavi, říkáme si. To jsme ale netušili, že z hodinky budou minimálně dvě. Nějak jsme totiž všichni přehlédli odbočku a vesele jedeme na opačnou stranu. To zjišťujeme asi po deseti kilometrech. Lítají z nás různé nepublikovatelné výrazy, ale to nám moc nepomůže. Snažíme se tedy najít nejlepší variantu, jak se dostat zpátky.To se nám nakonec daří a už skoro za tmy přijíždíme do kempu. Tam už na nás čeká náš kamarád Slávek Pazderník. Tohoto sympatického chlapíka jsme poznali na cyklo akci „Okolo Tatier“, kterou absolvujeme každý rok a slíbili jsme, že až někdy pojedeme kolem Boleslavi, tak se zastavíme.

Slávek, co by znalec zdejších kulturních zařízení se nabízí, že by nás tady provedl. Proplétáme se tmavými uličkami a zastavujeme u sympaticky vypadající hospůdky. Máme si co říct, protože jsme se dlouho neviděli (tedy, hlavně mluví Slávek, on je totiž strašně ukecaný).

Čas pokročil a na nás pomalu padá únava. Se Slávkem se loučíme a jedeme se vyspat.

 

Dnešní trasa měřila 150km: Nový Hrádek – Slavoňov – Nové město n. Metují – Nahořany – Jaroměř – Velichovky – Bílé Poličany – Hořice – Dobrá voda – Chomutice – Butoves – Jičinves – Libáň – Dětenice – Rokytňany – Domousnice – Březno – Plazy – Mladá Boleslav

 

22. 8. 08

Ráno Vilda hlásí, že má asi nějaké střevní potíže. To není dobrá zpráva. Máme sice dneska v plánu jenom zkrácenou trasu, 45 kilometrů, ale i tak je to nepříjemné. Dnešní cíl je Praha. Bydlí tam můj brácha a slíbil jsem mu, že ho při svých cyklo toulkách navštívím.

Ještě, než opustíme Mladou Boleslav, chceme navštívit muzeum škodovek. Máme tu možnost vidět exponáty nejen automobilových dědečků, ale i vozy z nedávné doby, nebo třeba škodovku, která byla speciálně upravena pro film Upír z Feratu.

Opouštíme Boleslav, a i když se naše rychlost pohybuje kolem dvaceti km/h, Vilda za námi nestíhá. Je vidět, že opravdu není ve své kůži. Říká, že má nohy, jak z betonu. V Brandýse n. Labem plníme své hladové žaludky. A krátce odpočíváme. Ale ani to nevrátilo Vildovi energii.

V Praze na Černém Mostě, kde brácha bydlí jsme asi v půl třetí. Poté absolvujeme malou prohlídku okolí (ani jsem netušil, jaká mohou být kolem Prahy romantická zákoutí). Malá zahrádka s obytným přívěsem, osázená ovocnými stromy a keři. To by mělo být místo, kde strávíme dnešní odpoledne a noc. Vilda odpoledne rovnou vynechává a využívá tu druhou variantu. Není mu zrovna do zpěvu a tak si jde radši lehnout.

No a my za doprovodu kytary zpíváme známé songy až někdy do brzkých ranních hodin.

 

Dnešní trasa: M. Boleslav – Brodce – Benátky n. Jizerou – Předměřice – Stará Boleslav – Brandýs n. Labem – Dřevčice – Podolanka – Vinoř –  Satanice – Černý Most.

 

23. 8. 08

Ranní vstávání je dost kruté, ale máme před sebou zhruba 100 kilometrů, které musíme dneska zvládnout. Po noční bouřce se počasí naštěstí umoudřilo, takže můžeme pokračovat.

Vilda nám ale oznamuje, že už s námi nepojede dále. Je mu to líto, ale bohužel jeho zdravotní stav se od včerejška nezlepšil. Proto se rozhodnul, že pojede raději vlakem domů.

To se nedá nic dělat. Pokračujeme tedy ve dvou.

 

My se teď potřebujeme dostat na starou cestu na Beroun. Jet přes celou Prahu na kole se nám nechce, takže využíváme metro a z Černého Mostu se pohodlně přepravíme až do Zličína. Nedaleko metra se napojujeme na silnici č. 605 do Berouna.

V Loděnicích děláme první zastávku. Slušné posezení nám nabízí zdejší pizzerie. Kulajda asi není typické jídlo v pizzerii, ale protože jí mají v jídelním lístku, neodoláme a objednáváme si tuto českou specialitu.

A musím říct, že jsme si pochutnali. Jako druhý chod se podává pizza, ale protože je obrovská dělíme se s Frantou na půl.

Beroun je město, kde Franta kdysi chodil v zeleném stejnokroji. Z nostalgie se jde podívat na „místo činu“ s fotoaparátem v ruce. A nevěří svým očím, jak se to tam změnilo.

 

Spánkový deficit z probdělé noci se začíná projevovat. Alespoň u mě. Franta jede jako první a já se za ním držím zuby nehty. Navíc fouká studený protivítr, takže už toho začínám mít dost.

Neuškodila by krátká pauza. Možnost odpočinku se nabízí v Cerhovicích v cukrárně. Příjemné venkovní posezení a malé občerstvení v podobě větrníku a kafe přijde určitě vhod. Také bychom si měli zajistit ubytování. Franta má pár kontaktů, ale nic z toho nám nevyhovuje. Nakonec se rozhodujeme přespat v kempu v Ejpovicích.

A musím uznat, že jsme vybrali dobře. Kemp „ U jezera “se nachází mezi Plzní a Rokycany v krásné krajině u velké vodní nádrže. Nabízí veškeré služby, které potřebujeme. Včetně funkční restaurace. Navíc nám majitel nabízí slušnou cenu ubytování. Za chatku pro čtyři osoby jen 300 korun. Takže se tam pohodlně vlezeme i s kolama.

Po večeři a nějakém tom pivku už skoro usínám u stolu. Tak to balíme a jdeme do chatky.

 

Projetá trasa: Černý Most – Zličín (metro) – Rudná – Loděnice – Beroun – Zdice – Žebrák – Mýto – Rokycany – Ejpovice.

 

24. 8. 08

Po té minulé probdělé noci jsem dneska spal, jak nemluvně. Ráno probíhá obligátní rituál. Hygiena, sbalení věcí, nějaká ta snídaně a odjezd. Dnešní cíl je Železná ruda na Šumavě.

Je mi líto, že se nemůžeme zdržet trochu déle. Určitě by stálo za to, si tuto vesničku s historickou minulostí a ojedinělými přírodními památkami prohlédnout více.

 

My opouštíme Ejpovice a pokračujeme podle naplánované trasy. Cesta probíhá klidně. Sem tam si dáváme pauzu a doplňujeme tekutiny. A probíhala by klidně i nadále, kdyby se mi nestala taková kuriózní nehoda.

 Franta jede jako první a já v těsném závěsu za ním. Protože jedeme po hlavní, moc nevěnujeme pozornost Avii, která se blíží z pravé strany. Ale šofér s tím jede, jak by to ukradl a vůbec nevypadá na to, že by nám měl dát přednost. No a Franta, když to zaregistroval, prudčeji přibrzdil.  Já, protože jedu za ním v těsném závěsu už nestíhám zareagovat. Ani nevím, jak a už jsem rozplácnutý na cestě, jak žába. Na chvíli zůstávám ležet, protože nechápu, co se vlastně stalo. Osádka Avie vybíhá okamžitě z auta, aby se podívali, jestli jsem živý. V té chvíli mi není moc do zpěvu. Koleno mě bolí, že se sotva držím na nohou. Chvilku přemýšlím, co dál. "Přece to jen tak nevzdám", říkám si pro sebe a zkouším pomalu šlapat.

Kuriózní na tom všem je, že se mi to stalo v obci Neurazy.

V Bližanovech, což je asi o dva kilometry dále zastavujeme u penzionu, abychom se posilnili a já zkouším koleno namasírovat. Franta mi radí, abych si dal stahovačku. Pojedu sice, jak válečný invalida, ale hlavně, že budu moct pokračovat. Pan majitel penzionu sonduje, kde máme namířeno a navrhuje nám jinou trasu. O dost kratší, než jsme měli naplánovanou. Tak že alespoň nějaká optimistická zpráva.

 

Koleno sice pobolívá, ale čekal jsem to mnohem horší. Sice nevím co je příčinou toho zlepšení, jestli masáž, nebo stahovačka, ale šlape se mi už líp.

Takovou zátěžovou zkouškou jestli koleno vydrží, je táhlé stoupání z Kolince na Velhartice a Keply. Což je převýšení asi tak 300 m. Dává mi to pořádně zabrat. S plně naloženými brašnami je to makačka. Franta jede první a pomalu se mi vzdaluje. Já volím raději mírnější tempo. Šplhám šumavskou krajinou a v tu chvíli ani moc nevnímám okolí. A před každou zatáčkou tajně doufám, že bude za ní už konec toho nekonečného stoupání.

Ale každý kopec musí jednou skončit. A ani tento není výjimkou. Franta už na mě čeká. Teď už nám žádné dramatické stoupání nehrozí. Spíš naopak. Prudký sjezd do obce Nová Hůrka. Pak rovina a poslední 3 kilometry do Železné Rudy musíme také používat spíše brzdy. Nemáme jasno v tom, kde budeme dneska spát. Těsně před pomyslnými branami tohoto horského střediska se nám po pravé straně nabízí autocamp. Rozhodujeme se nehledat dále a ubytovat se právě tady. Chatky jsou slušné a najde se i úschovna pro naše kola.

Po očistné proceduře se vydáváme na prohlídku města. Celkem nás překvapuje, že je tady spoustu vietnamských obchodníků a levných kýčovitých věcí.

Ale nás v tu chvíli spíše zajímá, kde se tady dobře najíme, protože nám po té procházce na čerstvém vzduchu nějak vytrávilo. Sympatický se nám zdá hotel Ostrý. A musím říct, že nás nezklamal.  Z bohatého jídelníčku si nakonec vybíráme šumavskou plévku a vepř. řízek. K dnešnímu dni máme na účtu 688 kilometrů, což znamená, že jsme zhruba v polovině našeho cyklo putování.

Zítřejší cíl jsou Nové Hutě, kde také dorazí naše druhá skupina. A o tom, jak to všechno probíhalo, se dozvíte ve druhém díle.

 

Autor: Václav Hus a František Gogol

 

Foto k tomuto článku najdete zde 

 

 


Celá tisková zpráva | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

  Čtenář
Jméno:
Heslo:


Registrace | Info
Zapomenuté heslo

Místo pro vaší reklamu!

  Spolupráce
Cyklocestování
SILESION
Film, podle kterého by měli podnikatelé jednat s lidmi
Cyklocestovatelé, kteří objeli celý svět: Lucka a Michal
Cyklistický e-shop se zajímavými podstránkami

  Kalendář
<<  Listopad  >>
PoÚtStČtSoNe
  1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30    

  Statistika
Denní
123456789101112131415161718192021222324
Průměr: 45
Max: 53 (0. hodina)

Měsíční

123456789101112131415161718192021222324252627282930
Průměr: 760.5
Max: 1702 (2017-11-3)

Online je 32 čtenářů