Jaro se letos ohlásilo po dlouhé zimě nezvykle brzo a tak nás, co rádi přírodu, už táhlo ven. Nohy svrběly až hrůza, oko rádo spočívalo na klubající se zeleni a nos nasával všechny ty vůně okolo. O tom, že už i mozek je vyčerpán a potřebuje dobít baterky, o tom není třeba se ani zmiňovat.
Není ani třeba popisovat Moravský kras a chronicky známé Punkevní jeskyně. Snad jen do Rudic a k propadání Jedovnického potoka nepřijde turista tak často jako k Macoše. I my známe tento kraj, stojí ale za to se sem vracet.Náš jarní předvelikonoční den započal procházkou od Skalního mlýna / horního můstku Macochy / k Punkevní jeskyni. Nemohli jsme si nechat ujít prohlídku mohutných dómů s krápníkovou výzdobou a sestup na dno propasti Macocha. Projížďka na motorových člunech po podzemní říčce Punkvě nemá chybu. Jeskyně jsou součástí nejdelšího jeskynního systému v České republice.
Máme v plánu ještě Rudické propadání, tak stoupáme zpátky do kopečka ke Skalnímu mlýnu, kde máme zaparkované auto.
Abychom nějaké startovací kilometříky měli přece jen v nohách, volíme cestu zpět po svých, ačkoliv řada návštěvníků se nechává nahoru vyvézt lanovkou.
Rudické propadání
Od Macochy do Rudic je to coby kamenem dohodil. Škoda této malé odbočky po cestě domů nevyužít. Jelikož tuto oblast již známe, nestartujeme 7 km dlouhou naučnou stezku „Jedovnické rybníky - Rudické propadání“, ale vydáváme se k propadání přímo z Rudic. Od Větrného mlýna se malým sestupem dostaneme ke skalnímu amfiteátru. Skalní útvary často využívají stěnolezci k tréninku. Na louce u skal se příjemně odpočívá a relaxuje. Informační tabule naučné stezky je vidět hned u lesa a dolů k propadání vede kořeny zpevněná cestička. Dole zurčí Jedovnický potok a padá do skal, do hloubky 90 metrů.
autor: Táňa Havlíčková
Něco málo z dubnového Moravského krasu
