Asi všichni známe tuto ceduli, ceduli, která kdysi v minulosti přinesla mnoho zmaru do našich duší, ale i napětí a touhu poznat to, co je za ní, jací tam jsou lidé a jak se jim žije?!
Ty doby jsou ty tam! Nyní máme možnosti hranice překračovat a zjišťovat a bádat. Já bydlím v pohraničí, mohu si tedy dost často tyto oblasti projít či projet na kole. Na kole je to rychlejší a dá se poznat více míst, proto se také rozhoduji pro výjezd do oblasti Kojkovic a Puncova u Třince s cílem projet státní hranici s Polskem.
Vybíráme si nedělní dopoledne, kdy je provoz na silnicích malý, protože se musíme dostat z Třince do Konské po hlavní spojce na Český Těšín. Po pár km se dostáváme na úzké silničky a mezi domky stoupáme do Puncova. Obydlená část se proměnila v pastviny a samoty. Asfaltka je široká akorát na auto a z každé strany je lemovaná nízkým hustým porostem. Vlevo máme české hraniční patníky a na straně pravé zase ty polské. Zatáhlo se, začíná pršet a je najednou jaksi divně. Pociťuji atmosféru temna a ostrých kontrol na tomto území. Pamatuji si na dobu, kdy jsem tu před pár lety také jel na kole. V polích stáli „Špačci“ (kontrolní věže), v některých místech byl natažen ostnatý drát a co chvíli z poza keře vystoupil polský pohraničník se sapíkem a chtěl doklady a už začaly výslechy. Kam, proč….
Vychází sluníčko a já začínám zase myslet normálně. Vzpomínám si na závoru přes jednu tuto malou cestičku, která vedla do Polského Puńcowa. Nemůžeme ji však najít a vždy končíme v poli či u nějaké samoty. Dostali jsme se na další asfaltku, která však směřuje zpátky na Třinec. Tady to nebude ten správný směr asi. Ptáme se tedy člověka stojícího u budovy připomínající mi obecní školu. Mezi okny ve štítu vidím i zašlý znak Polské republiky. Maník mi hlásí, že jsem na české straně, ale on je už na polské. Máme projít mýtinkou kolem té budovy a hned za ní je silnice, po které se dostaneme do Polského Puńcowa a dále pak do Cieszyna. Autem bych musel jet až na hraniční přechod v Horní Lištné, ale na kole projdu kdekoli, to je výhoda cyklisty!
Ještě zjišťuji, co je to za dům, kolem kterého „utíkáme za kopečky“. Osud je nevyzpytatelný! Je to totiž bývalá pohraniční posádka! Nyní je to bydlení pro jakési divné individua jakoby bezdomovce či co. Později se dozvídám od usedlíků z Kojkovic, že tomu baráku říkají „Polský dům“.
Během chvilky kolem pasoucích se kravek a ovcí jsme v centru poklidné dědinky Polský Puńcow. Mají tu hospody, kostel, obchůdky a několik firem ve zbrusu novém kabátu. Domy jsou staré, ale jsou tu i nádherné moderní vilky. Děti jezdí na kolech a paní venčí pejska. Je to stejné jako u nás, snad jen ta hlavní komunikace je děravější než v Čechách.
Pokračujeme do Cieszyna, přijíždíme do míst, kde jsem také ještě nikdy nebyl. Je tu krásný park, camping Olza, rybník s lodičkami, prostě takové klidové místo . Překročíme státní hranici v místě bývalé celnice a z Českého Těšína šlapeme do Ropice přes Baliny kolem likvidovaných několika domků, které ustoupí novému železničnímu mostu moderního koridoru. Pak ještě navštěvuji další ruinu, ropický zámeček, který nedávno přišel o svou střechu, která se prostě propadla dovnitř této kulturní památky. Chce se mi brečet, protože jsem v něm jako chlapec běhával a vím, že byl v docela dobré kondici. V místnostech byly ještě v té době originální kachlové pece či krásné zámecké dveře. Tehdy to patřilo do správy Státního statku Hnojník, který se moc zámku nevěnoval, ale nenechal do něj pršet. Po revoluci zámek již neměl své majitele, tak byl v restituci vrácen nějakým dědicům, kteří ho obratem prodali nějaké firmě, která všude v médiích ukazovala své plány na rekonstrukci a vybudování hotelového areálu světové třídy. Byla to jen zástěrka na získání úvěru a nyní se nejde dovolat do firmy ani najít vlastníky firmy. Klasický tunel a bankovní podvod byl spáchán na ropické dominantě.
Ropice je nyní známější svými golfovými greeny. Pro milovníky golfu byl blízko cyklotrasy otevřen zrekonstruovaný mlýn, ve kterém nyní sídlí penzion s restaurací. Odpočíváme tu na letní zahrádce při skleničce piva. Rekonstrukce se povedla, je tu opravdu hezky a nejen golfisté, ale cyklisté si mohou tady vydechnout a nabrat další síly.
Trénujeme naše sedací partie na podzimní cyklojízdu kolem Dunaje, tak jedeme do Smilovic a pak kolem dřevěného kostelíka v Gutech do Nebor a následně do Oldřichovic. Zastavujeme pod Javorovým a hledáme paraglitisty, kteří tento kopec milují a hojně jej navštěvují. Ale dnešní počasí létání nepřeje, tak se ve vzduchu vznášejí jen káně.
Dnešní zhruba 45 km vyjížďku končíme kousíček od našeho bytu v hospůdce Slezská krčma a pochutnáváme si na pěnivém speciálu od Bernarda. Zadky jsou mírně otlačené, ale jinak jsme v poho!
autor: Pavel Zubek
Pozor, Státní hranice!
