Je tomu již pár let, co jsme s kolegy z práce projeli na kolech Dunajskou cyklostezku z Lince do Bratislavy. Již tehdy jsme si říkali, že bychom v budoucnu měli projet i její druhou část, která vede z Bratislavy do Štúrova.
A letos přišel ten čas, čas, kdy jsme se domluvili v práci, že dokončíme, co jsme kdysi začali.
Část 1.
I nyní vytváříme dvě hlavní skupiny. Každá pojede jinak, ale tak, abychom se aspoň jednou sešli. Že jsme se nakonec potkali 3x, to by se nám ani ve snu nezdálo!
První skupina ve složení: Vašek, Franta a Petr(Dravci) pojedou na kolech už z Třince, respektive z Českého Těšína až do Budapešti a zpátky! Jejich zážitky z putování dodá do Bajkoře Vašek zvlášť.
Já se budu věnovat té naší: Já, Erča, Jirka a Rumek.
My jsme vyrazili v sobotu 29.8. z Třince autem s koly na přívěsu. Ale Jirka se rozhodl vyrazit již o dva dny dříve a to na kole. V Čejkovicích se prý sejdeme a pak už společně projedeme zbytek trasy.
Po osmé hodině ranní se setkáváme v Čejči ve vydatném slejváku u našeho ubytování, kde dnes přespíme. Ptáte se, proč nejedeme dále?
No protože ve vedlejší vesnici, v Čejkovicích , je dnes velká sláva: Den otvírání sklepů a to si nemůžeme nechat ujít!
Po ubytování se a po snídani jedeme autobusem do Čejkovic, kde budeme až do večera procházet zhruba dvaceti vinnými sklepy a koštovat víno Čtvrtečníků (družstevníci, kteří víno nejen vyrábějí, ale dodávají ho i do gastronomické sítě). Tuto akci popisovat nebudu, protože to se musí zažít! Jen dodám, že tady jsme potkali s Dravci poprvé.
Druhý den vyjíždíme do Bratislavy autem až v poledne, aby z mého těla to víno vyprchalo dokonale.
Již ve tři hodiny odpoledne obědváme v restauraci nedaleko naší ubytovny a dáváme si pivko „Na spravení“. Poté volíme pěší poznávací okruh po hlavním městě Slovenska. Netušil jsem, že Blava má tolik krásných historických budov! Na ubytovnu se vracíme až pozdě v noci spokojeni s krásami slovenské metropole.
Je pondělí. Na ubytovně fasujeme studenou snídani v balíčku, protože je dnes sanitární den. Nevadí, aspoň si část jídla schováváme na později. Trošku nelogicky, ale s pádným důvodem, se musíme vydat autem z Blavy směrem na Moravu, ale jen kousek, do Devínské Nové Vsi, kde Rumek domluvil úschovu našeho auta i s přívěsem. Nechceme ho totiž nechat v hlavním městě 5 dnů bez dozoru na parkingu.
Po zaparkování vozidla přesedláváme a sedáme na naše Bajkoře (bajk+oř). Máme krásné ráno, trošičku chladnější, ale slunečné.
Po zhruba 3 km jízdy nám přes cestu přebíhá černá kočka! Jura ve předu volá:“ Budeme mít smůlu!“ Já vzadu odpovídám:“Mám defekt na zadním kole! Musíme se zastavit!“ Neskutečně pravdivé pořekadlo!
Mám nový dvojitý ráfek a na něm protiprůrazový plášť a přesto už tento týden lepím duši už potřetí! Dírka vypadá vždy stejně, ale pokaždé je na jiné straně. Nechápu! Ale zkušení už určitě vědí, která bije! Ví to i Jura, naštěstí! Je to ráfek! Uvnitř je na něm plastová páska, aby duši nevtáhlo do ráfku přes prostor pro paprsky, ale stačí 2 mm pásku posunout mimo dírky a defekt je na světě! Jura pro tento případ vozí sebou izolačku. Ráfek jí celý uvnitř přelepí a tím pádem to byl už první, ale i poslední defekt na cestě.
Po rozcvičce (rozborka a skladka zadního kola) již zahřátí pádíme kolem soutoku Moravy a Dunaje a nad hlavami máme zříceninu hradu Děvín. Toto místo působí na mě jaksi magicky, ale moc se tu nezdržujeme a ujíždíme dále do Bratislavy po cyklostezce. Zastavujeme v přístavu, kde si objednáváme rychloloď na zpáteční cestu z Viszegradu do Bratislavy.
Během dne budeme informováni telefonicky, jestli nám to Maďaři potvrdí. Podle toho se pak zařídíme pro návrat.
Pokračujeme po cyklostezce směrem na jihovýchod po pravé straně Dunaje po kvalitním asfaltu. Jedeme tudy, abychom uviděli středisko vodních sportů na vodním díle Gabčíkovo-Nagymarosz. Kolem nás jezdí plno cyklistů a bruslařů. Oni totiž mají Slováci zítra 1.9. statní svátek, tak si dnešní pondělí vzali dovolenou a mají tak dlouhý víkend. Kolem stezky jsou otevřen různé bufety, kde se opalují samé kočky (holky). Zastavujeme u jednoho bufáče na kávu. Místní cyklista nám doporučuje odbočit z vytýčené trasy a prohlídnout si slepé rameno Dunaje, kde je chatová oblast, ale na pontonech. Jsou to samé hausbóty. Děláme dobře. Je to krásné oživení našeho cykloputování. Čím dále od hlavního města, tím méně lidí a konec bufetů. Za to teplota narůstá! Kopírujeme Dunaj, který jakoby stál . V tomto umělém korytu nevidíme jeho proud. Sledujeme však vodní ptáky a občas proplouvající loď. I středisko vodních sportů jsme už minuli a pomalu přijíždíme ke kompě (převozu) na druhou stranu řeky. Máme čas. Něco málo sníme. Pofotíme převoz a zadarmo přeplujeme na levý břeh Dunaje. Ptáme se kapitána lodi, proč se neplatí? Zjišťujeme, že to platí stát, který tu nepostavil mosty a několik vesnic touto obrovskou stavbou odřízl nadobro od světa.
Není to však jediné zjištění tohoto dne. Poznali jsme, že se tu mluví jinak. Maďarsky. Nerozumíme jim ani slovo
Pozdě odpoledne děláme zastávku na zdymadlech Gabčíkova a s mnoha dalšími čumily obdivujeme systém vrat a přečerpávacích komor pro lodě plujících pod různými vlajkami. Jsme ohromeni náročností a velikostí této vodní stavby!
Dále neustále pokračujeme těsně kolem Dunaje, kde už není ani živáčka. Nastal čas hledání ubytování. Natrefili jsme na dva domorodce, kteří tvrdí, že dále po trase asi 15-20 km nic není. To vím i já a mám v plánu odbočit na Velký Meder, kde je spousta privátů. Ale v jednom obchůdku nám tvrdí, že nedaleko je jeden penzión, kde se dá ubytovat. Zkoušíme to, jelikož už toho máme na první den docela hodně za sebou. A to Erča a Rumek nemají letos naježděno nic a já téměř nic.
Cena je nehorázná. Smlouváme a snižujeme cenu, ale i tak si uvědomujeme, že už si nebudeme moci další takové ubytování více dovolit!
Penzión Platan v Ňáradu nám poskytl kromě pohodlného bydlení a kvalitní kuchyně i něco navíc! Oslavu! Oslavu 60.narozenin místního občana, kterému tu hrají muzikanti něco podobného jako cimbálovku. Jen místo cimbálu mají keyboard. Hudebníci řádí jak tajfůn a maďarština je všude kolem nás. Spaní je horší, protože hudba zní až do rána.
Po včerejších ujetých 87 km a po snídaní odjíždíme do Komárna, kde snad najdeme levnější ubytování?
Vzhled cyklotrasy se již nepodobá tomu včerejšímu, kdy jsme měli téměř v kuse po břehu řeky. Nyní už občas projíždíme obcemi či poli s kukuřicí. Je to zajímavější. Teplota se opět zvedá a to má být zítra ještě tepleji, prý až 32°C! Začínáme mít spáleniny, ale nám to moc nevadí.
V Komárně jsme brzy po ujetých 63 km a hned také nacházíme levné ubytování a velice slušné. Bereme ho a dáváme i echo Dravcům, že je tu i pro ně volný pokoj. Ti jedou už i s Jožkem, který se k nim přidal v Bratislavě.
Část 2
Pozdní odpoledne v Komárně trávíme na kolech při prohlídce nejen Komárna, ale maďarského Komárom, který leží na druhé straně Dunaje. Dostáváme se tam lehce přes most, který je však částečně blokován maďarskými nacionalisty, kteří demonstrují proti slovenské vládě, která zakázala vstup maďarskému prezidentovi na slovenské území ve dni, kdy byla odhalena v Komárně socha krále Istvána. Nacionalisté byli tímto krokem vlády nemile zaskočeni a tak si to nenechali líbit. My si je fotíme, Rumek fotí maďarské vlaky a lokomotivy a pak se vracíme zpátky do středu Komárna na pívo a pak na náhodou objevené náměstí, ale krásné náměstí.Večer se scházíme s dravci a končíme v hospůdce, kde náležitě místním dokazujeme, že jsme Češi. Pivo totiž pijeme v takovém množství, že číšnice nestíhá čepovat další! Nakonec to nedokázala ani spočítat! Takže dneska jsme vydělali zase my.
Dnes, ve středu, se přesuneme do Štúrova, ale už po silnici, jelikož cyklotrasa je už celá štěrková a to nás neláká. Po rozloučení se s Dravci, kteří pojedou přes Komárom do Budapešti, se po klidných okreskách dostáváme zcela maďarskými vesnicemi do obce Moča, která se podobá Čejkovicím, protože tu jsou také vinohrady. To víno cítíme také my. Rozhodujeme se tu zastavit a poobědvat. Během jídla hovoříme s majitelkou penzionu a restaurace zároveň o místním životě. Také od ní dostáváme informaci o možnosti návratu na břeh Dunaje, kde vede stezka po bývalé hlavní silnici. Rádi dáváme na její doporučení a odjíždíme.
Dnes také navštěvujeme Patince, nejjižnější obec Slovenska, kde děláme přestávku v místních termálech. Máme štěstí, dnes je koupání zdarma! Rádi se osvěžíme, protože slunce pálí jak na poušti. Kousek od termálů je i technická památka – parní přečerpávací stanice ve Virtu, která má původní výbavu, kterou jsou parní stroje. Máme však smůlu, vše je zavřeno a nikdo nikde. Tak to balíme a mírně terénní jízdou (asi 3 km) vjíždíme na silnici a chvíli na to i do Štúrova, kde se nám také daří nalézt dobré a levné ubytování. Poté na kolech poznáváme krásy města, ale hlavně krásu ostřihomské Baziliky na maďarské straně vypínající se na skále nad Dunajem.
Máme po včasné večeři, ale dost času, protože jsme dnes ujeli zase 63 km stejně jako včera. Co budeme dělat? No to je jasné! Dáme termální bazén, ne?! Po dvou hodinách relaxace v teplé vodě si ještě vyfotíme nasvícenou noční baziliku a končíme v místním pub-u u belgických piv.
Čtvrtek bereme jen jako pohodový přesun z města do města. Z Štúrova do maďarského známého lázeňského města, které bylo proslaveno politiky čtyř zemí, kteří tu uzavřeli dohodu, která tehdy tyto země přiblížila více k Evropské únii, protože už začaly pracovat podobně, jako by v únii už byly. Řeč je o Viszegradu.
Trasa je částečně vedena po klidném břehu Dunaje a částečně po okresce vedoucí přes maďarské dědiny. Ujeli jsme jen 32 km a jsme pod viszegradským hradem. Uvažujeme, jak najdeme přístav a v tom vidíme na krajnici cyklisty čumící do mapy. Dravci! No to je náhoda! Jsou už bez Jožky, který odjel z Pešti sám někam na východ. Kluci nás také uviděli, tak se k nám hlásí! Toto setkání musíme zapít pivem a udělat i společné foto! Po oslavě a rozloučení se nacházíme přístav, od kud zítra pojedeme lodí do Bratislavy, Hledám recepci, kde máme zaplatit rezervované lodní lístkya také se domluvit na zítřejším odjezdu, samozřejmě anglicky. Jenže! Recepce nikde! Vše zavřeno, jen v dáli nějaká babka vyškrabuje plevel z kachliček na zemi. „Kešek?“, volá na nás. Říkám ji:“Co?“ Pak se ptám, jestli mluví slovensky, anglicky, rusky?! „No, maďarom!“ Jsme v prdeli! Téměř hodinu trvá než se nějak rukama nohama domluvíme na platbě. Jednu věc bychom tedy měli za sebou. Ještě zbývá domluvit ubytování, které nám už prozíravě včera domluvil majitel štúrovského ubytování p. Jozef Orszai (doufám, že jsem to napsal správně?), který samozřejmě jako každý Slovák na jihu umí maďarsky. On ani neví jak nám pomohl! Protože domluva s majitelem byla jako s arabem, ale naštěstí věděl hlavní věci a to nám nakonec stačilo. Tímto panu Jozefovi ještě musím poděkovat! Díky!
Po sprše vyrážíme na odpolední procházku městečkem. Na zpáteční cestě kupujeme maďarská vína a večer je pak popíjíme a hodnotíme naše putování. Jsme spokojeni.
Ráno nasedáme na rychloloď maďarské dunajské plavby a vracíme se pod zataženou oblohou do Blavy. Pak ještě 19 km na kolech do Devínské N.Vsi a na konec autem domů.
Závěrečné hodnocení:
Ujeli jsme na kolech 264 km, což není moc, ale při pojetí naší dovolené vychutnat si jízdu, ale poznat i okolí, je to dostatečné. Kromě jednoho defektu jsme neměli žádné potíže technického rázu a to také přispěje k dobré atmosféře. Počasí nám přálo, možná bylo až moc horko, vždyť ve Štúrově bylo ještě ve 21:00 26°C!
Maďarština: to je problém! Na slovenské straně ještě zvládnutelný, protože se slovenština vyučuje ve školách povinně, ale v Maďarsku samozřejmě ne. S mladými se dá domluvit částečně anglicky nebo německy. Ceny jsou všude téměř stejné, ale jsou i rozdíly (viz naše ubytování v Ňáradu).
Co se týká cyklotrasy samotné, tak do Komárna vede po nábřeží asfaltka, ale dále už je to z 90% po říčním štěrku. Tam je nutné přejet na pozemní komunikace. Značení je solidní.
Pokud mohu mluvit i za ostatní, tak převládá spokojenost a touha po dalším poznávání měst a života kolem Dunaje!
autor: Pavel Zubek
Dunajská cyklostezka: Bratislava - Visegrad 
