Nevázaný sex a 35 km turistiky

Pořád to však nevycházelo a ti odvážnější mě často škádlili, abych to už zorganizoval. Už se nemohli dočkat divokých sexuálních hrátek a musím říci pravdu, že i já jsem měl dost odvážené představy, možná až perverzní!

Tlak přátel a neskutečný chtíč mě donutil k jednání a tak jsem naplánoval na období babího léta dvoudenní trek po hřebeni Beskyd s noclehem na chatě Slavíč. Počasí hlásí příjemně slunečné a hlavně teplé. To bude velice dobré i při sexu někde na mýtince. Sakra, to bude víkend, na který nikdo z nás nezapomene!

Akci jsem naplánoval téměř ze dne na den, ale i tak se k nám přidají dva další páry! Mám pocit, že to bude sodomie! Vím, že jedna holka z nahlášeného páru je dost odvážná a zkouší sadomasochistický sex. Nebojí se jít do společnosti v latexovém úboru! Sice si nemohu představit, jak v tom půjde 35 km v docela těžkém terénu, ale to mě nebolí. Bolet mně prý bude až v noci!!!!

V pátek odpoledne po šichtě  vyjíždíme lanovkou na Javorový vrch u Třince. Jdu však s Erčou sám, zatím. Ostatní dorazí na chatu na Slavíči později, protože končí v práci později.

Aspoň máme na sebe více volného času. Od chaty na Javorovém se po chvilce dostáváme na samotný vrchol Javorového a sledujeme okolí. Nikdo nikde, tak si říkáme, že bychom mohli dnešní divokou noc už začít tady. Když vyvrcholení, tak na vrcholu! Jdeme na to! Ale! Předpověď počasí se mírně nepovedla. Svítí sice sluníčko, ale kosa je jak cyp! Erča nemůže zmrzlými prsty ani rozepnout bundu a já mám v místě, kde obvykle čůrám, jen díru do břicha! Máme už svoje roky, přeci kvůli chvilce uspokojení neomarodíme! S rozumem v hrsti, ano s rozumem, ne s něčím jiným, vycházíme směrem na Šindelnou a pod Ropici. Kolem cesty je plno hub, ale nejedlých. Cesta příjemně ubíhá, sluníčko je už těsně nad obzorem a v lese se již stmívá. Přidáváme do kroku, abychom na chatu dorazili ještě před setměním. Z Kalužného je to už cobydup.

V 18:00 jsme na chatě. Z domu v Třinci jsme vyjížděli v 14:38. Dnes jsme ušli 11 km. Dáváme si pivečko a pak se jdeme připravit na dlouho očekávaný večer. Přeci nepolezeme do postele upocení, ale osprchovaní a příjemně navoněni. Po ubytování se jdeme navečeřet a pak se svařáčkem dostat do nažhavené nálady! Přichází další pár, ale nepoznáváme je, že by poslali za sebe náhradu?! Ne, jsou to hosté chaty. Čekáme tedy. Je to tady! Přišla SMS:“Nedorazíme! Zítra dopoledne musíme jet do Polska kupovat oblek na svatbu. Olda přibral jak prase a nevejde se do kalhot. Sorry. Užijte si.“

Máme v sobě už půl litru svařáku a už je to jasné, že na mě opravdu vyjde latexová kráska a manželka si užije s hřebcem, který se živí jako gigolo. Prý ostravské paničky neskutečně dobře platí!

Je 22:00. S manželkou máme v sobě už každý litr svařáku, já nějakou štamprli na kuráž k tomu. Chatařka nás budí u stolu a posílá nás na pokoj. Prý mi zvonil mobil, říká. Já to neslyšel, to bylo asi tehdy, jak jsem se upřeně díval do tmy. „Máme kšeft! Sorry. V Ostravě jsou basketbalistky na mistrovství světa a jsou neskutečně nadržené i s trenéry. Platí v Euro! To si nemůžeme nechat ujít! Příště,“ čte Erča na svém mobilu.

My jsme úplně hotoví! Dnešní šichta, trek a večerní „čekání“ při víně nás uspalo jako malé děcka! Ráno při snídani se smějeme a hodnotíme, jak si kdo v noci užil sexu. Ani jeden z nás si na nic nepamatuje!

 

Už před devátou pokračujeme po rozloučení se s chatařkou směrem na Malý Polom. Přicházíme na krásnou mýtinku, tak si říkáme, že si tedy sexuální hrátky či vlastně představy splníme tady. V tom se za námi vyřítí cyklista a řve:“Kurva! Z cesty!“  Za ním další a další. Je po zábavě, aspoň tady. Kilometry přibývají a nohy nás začínají povážlivě bolet. Sobotní den je krásný a hřeben obou Polomů je neskutečně živý v obou směrech. Co chvíli uhýbáme cyklistům, zdravíme pěší a když už se rozhodneme sejít z stezky, tak se z roští vyštrachá houbař! „Mně trefí šlak!“ Tu není chvilka klidu!

Výšlap je to opravdu nádherný , občas sledujeme údolí na české straně, to Lomňanské a jindy zase slovenské, to nad Milošovou. Občas přebrodíme bažiny a malé potůčky, které jsou prameny říčky Lomná nebo procházíme pralesovitým typem rezervace, která tu byla před léty vytvořena. U kapličky na Muřínkovém vrchu odpočíváme a jíme svačinku, kolem je asi dalších 50 lidí. Takové procesí jsem tu nikdy neviděl! Je to tím, že je prodloužený víkend o svátek Sv.Václava a možná i poslední krásné dny, tak se toho snaží turisté využít.

Před námi je už výstup na samotný vrchol Velkého Polomu a pak sešup na Kamennou chatu, kde si dáme nějakou fajnou polévku. Ale ejhle! Značka nás nevede na vrchol, ale směrem na slovenskou stranu, kde stezka po vrstevnici samotný vrchol obchází. Ochránci vrchol uzavřeli a tak turisté ho nyní obcházejí, mají za to velkolepé výhledy na slovenské hory. Není to špatné.

Jsme na Kamenné chatě. Kdysi tu stál i známý horský hotel Tetřev. Ten však musel být stržen, protože se o něho nikdo nestaral. Prý však na jeho základech nějaká realitka vystaví hotel nový, prý?! Od chataře dostávám i zprávu, že z bývalé vodárenské věže mají po novém roce dělat rozhlednu. To by byla pecka! Šlo by odsud vidět krásně na Malo Fatru i Tatry. Kéž by to vyšlo! V samotné chatě je plno i kolem ní. Obsluha zaměstnala vše, co bylo na chatě k mání, aby urychlila výdej piva a jídla. I my se tu při polévce a jednomu pívu zdržujeme déle než hodinu.

Už nám schází posledních 5 km k vlaku do Mostů u Jablunkova. Prudce klesáme a nohy bolí fest i únava se projevuje. Na sex už ani nemyslím, jen sejít dolů a sednout do vlaku. Poslední dva km cítím zvláštní pálení na patách. Hold, nejsme zvyklí na dlouhé tůry!

Ve vlaku zjišťuji, že mám na patách zespod puchýře. No fajne! K tomu vlak v Jablunkově stojí jen tak 45 minut a až pak pokračuje na Třinec. Z Vendryně jdu domů už jen silou vůle! Nohy jsou v jednom ohni. Po koupeli a vytoužené kávě mi Erča dělá operaci a jehlou odpouští z pod puchýřů krevní sraženiny.