Naše téměř pětiměsíční cykloputování po Spojených státech Amerických je součástí půlroční cykloexpedice po americkém kontinentě, jejíž měsíční počátek byl na Kubě a kousíček také v Mexiku.
Na tuto cyklocestu jsme se vydali s manželkou Renčou sami dva, jen na našich kolech, bez podpory jakéhokoli jiného doprovodného prostředku, vstříc všem dobrodružstvím, nástrahám i radostem, které cyklocestování přináší.
USA – skrz ovocné sady na legendární Golden Gate Bridge
Trasa
V této reportáži urazíme na kolech posledních několik stovek kilometrů a nakoukneme více do srdce Kalifornie, která je plná různých ovocných sadů jako jsou jahody, višně, mandle, fíky, jablka, broskve, meruňky a další plody. Budeme také řešit poslední závažný technický problém, který mohl skončit i tragicky. Navštívíme posledních pár přírodních památek a Happy Endem celé cesty bude přejezd slavného symbolu San Francisca, velkolepého mostu Golden Gate Bridge. Na závěrt strávíme pár dní v
San Franciscu, odkud se pak ž jen vydáme let domů do Evropy.
Z vysokých hor do nekonečných nížin
Opouštíme národní park Yosemite a prudce klesáme k městu Oakhurst a dále do rovin mezi Maderou a Coalingou. Všude kolem nás je spousta sadů a polí s různými plody. Kalifornie je opravdu bohatá na ovoce. Neváháme a jdeme se občas občerstvit. Je to paráda baštit čerstvé jahody, broskve apod.
Zemí nikoho
Za Coalingou se rovina mění v menší kopce a my ve velké teplu skrz různé kaňony stoupáme zase do kopce. Téměř nikoho nepotkáváme. Tady opravdu lišky dávají dobrou noc. Nocujeme u velmi příjemných a energických lidí, kteří nás zvou i na výbornou večeři. Tak to si fakt necháváme líbit. Odsud již to není daleko na národní památku Pinnacles, kde podnikáme půldenní túru mezi skalními útvary, které jsme rozhodně nemohli vynechat.
Pár metrů více a už jsem tu nemusel být!
To, že mi praskl kousek od Fresna zadní ráfek a nezbylo tedy nic jiného, než koupit celé nové zadní kolo, to snad ani nebude zmiňovat. To byly ztráty jen časové a finanční. Hůře mohl dopadnout jiný příběh, který následoval bezprostředně po sjezdu celkem prudkého kopce. Opřel jsem kolo o zeď restaurace a v tom zničehonic slyším rychlé syčení a moje přední kolo bylo během sekundy úplně prázdné. Celý ventilek se sám od sebe odtrhl z duše! Tohle se stát za jízdy, tak by to dopadlo asi dost tvrdě.
V domě, kde se neuklízelo snad 100 let
Ten večer se nám nedaří najít žádný dobrý flek, vše je zase oplocené a tak míříme k osvětlenému domečku. Pan majitel s dcerkou nás vřele vítají a hned zvou dále. Když vidíme, jak to tam vypadá, nestíháme se divit. Vše na všem, jak ve skladišti a zároveň ve chlívku. Fakt kuriózní podívaná. I v tomto se evidentně dá tedy bydlet. Ale co, nám to nevadí. Hlavně, že máme kam složit hlavu. Ráno se s příjemnými lidmi loučíme a musím říci, že na tenhle nepořádek jen tak nezapomeneme.
Cykloturistická tepna Ameriky
Po dlouhých měsících dorážíme na pobřeží Pacifiku a ve městě Santa Cruz se napojujeme na jednu z nejznámějších cyklotras Ameriky a to Pacifickou pobřežní cyklostezku, která vede od kanadských hranic až k mexickým přes celé USA. Během pár hodin tady potkáváme desítky dálkových cyklistů. Moc ale nechápeme, proč všichni jezdí právě tady. Vždyť tady není nic moc k vidění ve srovnáním s tím, co jsme měli možnost spatřit my. Možná to je ale dáno tím, že tady jsou na trase motely, obchody a celkové zázemí naproti tomu, kde jsme byli my a kde nebylo mnohdy nic k vidění mnoho dní. Během dvou dní tady na této cyklostezce potkáváme zhruba 5x více cykloturistů než do té doby na celé naší americké cyklocestě. Když to ale tady vidíme, tak jsme šťastni, že jsme jeli tamtou divočinou plnou dobrodružství, divoké přírody apod.
Svět je opravdu malý
A že tohle rčení je opravdu pravdivé, tak o tom jsme se přesvědčili i my. Tak si to šlapeme po západním pobřeží směrem na San Francisco, když v tom na nás někdo mává z auta. Nejprve nepoznáváme o koho se jedná. Auto zastavuje a najednou z něj vystupují naši kamarádi Honza a Pavla. No to je ale překvapeníčko a náhodička! S Honzou jsem byl loni trekovat v Pákistánu a najednou se setkáváme tady v Americe. Trávíme společně celý večer a klábosíme až do ranních hodin. Opravdu příjemné setkání pro nás všechny.
Pomalu, ale jistě se blížíme do cíle. Tím je již od startu San Francisco. Město, o kterém snad každý tvrdí, že je krásné a že by tam rád žil. Tak jsme zvědaví, jak tohle velkoměsto zapůsobí právě na nás. Netrvá tomu dlouho a dorážíme na legendární most Golde Gate. Jsme uchváceni. O tomto jsme snili. Najednou jsme tu, šlapeme do pedálu po tomto mostě a jsme vlastně v cíli celé náročné půlroční cyklocesty. V hlavách se nám prolínají tedy různé pocity. Radost a nadšení z toho, že jsme to vše zmákli, že jsme si splnili sen a cíl, že všechno vycházelo a že se nám nic nestalo. Oproti tomu jsme posmutnělí, že všemu tomu snažení je konec, celé cykloputování padá nezastavitelně do historie a nám už zbývá jen pár posledních dní předtím, než se budeme muset vydat na cestu zpět do kruté reality.
Okruh kolem zátoky a závěrečný ultra krpál!
Protože nám zbývá ještě asi 8 dní do odletu, rozhodujeme se, že si uděláme asi pětidenní okruh na sever nad San Francisco a navštívíme zapadlý sekvojový les Muir Woods (Muirova dřeva). Takhle zajížďka fakt stála za to. Pokračujeme dále na sever a pak se stačíme na východ a později na jih, abychom obkroužili San Francisco Bay a dostali se na druhou stranu do Kensingtonu, kde na nás čekají naší hostitelé. Poslední den trošku bloudíme a až večer se dostáváme k cíli. To ale ještě nevíme, co nás čeká. Před cílem je neuvěřitelně prudké stoupání. Sisce asi jen kilometr dlouhé, ale tak prudké, že kolo se staví na zadní a šlapat za jízdy je o život a každou chvílí jen čekám, kdy mi vyskočí plíce. Procento stoupání odhaduji kolem 30. Je to fakt síla. Asfalt skoro teče dolů, jak je to prudké. Nevdávám to ale. Je to challenge! Za tmy už přijíždíme do absolutního cíle.
Milé přivítání a perlička v plánování
Cílem je pro nás domek našich hostitelů, které jsme asi před dvěma měsíci potkali v poušti přes NP Capitol Reef. Naši hostitelé ale dnes nejsou doma. To víme a vyzvedáváme si klíče od domu v květináči. V garáži na nás čeká překvapeni. Český nápis: „Vítejte, gratuluji“. To bylo moc milé a nečekané. Podobné přivítání nás čekalo pak i v našem pokojíčku, který byl pro nás nachystán. V kuchyni byla večeře a celý dům pro ten večer jen pro nás. Nutné podotknout, že dům byl plně vybaven vším, na co si jen vzpomenete. A přesto nás vzali k sobě a ještě nebyli ani doma. Nevšední zážitek. Perličkou na závěr bylo to, ž právě ve chvíli, když jsme dojížděli do našeho cíle, tak se nám na tachometru objevilo přesných 7000 km, které jsme si od začátku plánovali. Tak tomu se říká náhodička!
Poslední dny v San Franciscu a návrat domů
Na prohlídku San Francisca a balení kol jsme si nechali zhruba 4 dny. Navštívili jsme pověstnou věznici Alcatraz, ještě jednou jsme byli na Golden Gate, projeli jsme se vyhlášeným městským vláčkem Cable Car, prošli se kolem známé „zatáčkové“ silnice, pozorovali lvouny v přístavu a obdivovali spoustu dalších zajímavostí. Kromě toho jsme udělali ještě nějaké nákupy nejen v super-super-super obchodě (viz.foto). Odlet domů byl naplánován na 1.10.2010 a s jedním přestupem v Düsseldorfu jsme přistáli ve Vídni. Tím skončila naše 6,5 měsíční cyklocesta, při které jsme najeli na kolech 7000 km a pěšky po národních parcích nachodila dalších 340 km.
Poslední pocit na závěr: Hned bychom jeli znova. Tohle se nezapomíná… .
Další detaily z naší cyklocesty, jako např. zvukové reportáže, fotografie, itinerář atd. naleznete na stránkách
www.cyklocestovani.czPozor: premiérová promítání z celé cyklocesty proběhnou 19. a 26. února 2011 na festivalech Cyklocestování ve Frýdku-Místku a Hradci Králové. Více o programu naleznete na:
www.cyklocestovani.czAutor: Martin a Renča Stillerovi
Napříč Amerikou na kole aneb z komunismu do kapitalismu IX
