Aprílové polské Tatry a Světový pohár ve Skialpinismu

A takovou událost, navíc za humny, si hobby skialpinista nemůže nechat ujít. V minulých letech jsem memoriál coby divák párkrát navštívil, často s různými „zádrhely“ (( viz loňskou neúspěšnou anabazi popsanou na webu bajkoru…)). Letos se mi podařilo sehnat nocleh kousílínek nad Zakopaným, v horském hotelu Kalatowki. Páteční odpoledne mě Zakopané přivítalo mrholením. Sníh  ležel v okolí jen sporadicky. Obul jsem lyžáky, na batoh připevnil lyže a vyrazil pěkně pěšky k lanovce na Kasprowy Wierch ( musím do večera ještě něco najezdit…když ta letošní zima byla taková, jaká byla…). Cestou jsem udělal pár fotek „krokve“ (    skokanských můstků ). U lanovky už leželo cca 10 cm sněhu. U odcházejících sjezdařů jsem dostal informaci, že nahoře je 80 cm sněhu. I když počasí bylo nic moc, v očekávání poježděníčka v prašanu jsem si koupil jízdenku jen nahoru – dolů na Kalatowki přeci sjedu…pokud se dá, zbytek dojdu pěšky, s kopce to nebude problém. V téměř dvoutisícové výšce na Kasprowem se však ženili čerti. Můj nadějný projekt fantastického lyžařského zážitku jsem odmával, šáhl po portmonce a koupil si jízdu dolů. Totální potupa pro fárera, jako su jáááá. Mám však výmluvu - hrdinů jsou plné hřbitovy….Už v lanovce jsem nasadil pásy, abych zbytečně neztrácel čas : chtěl jsem ještě prozkoumat stav terénu od hotelu dál na Kasprowy. Takže jsem hotel po zhruba půlhodince minul a pokračoval dál. K mému překvapení jsem po pár stech metrech narazil na skútrem pojezděnou louku. Na ní byla připravena startovací plocha. Proč překvapení ? Tradičně se závody konají v úplně jiné dolině, za dvěma horskými hřebeny…
 
V recepci jsem poprosil o přístup k internetu. Na webu memoriálu byla mapka tradiční trasy.Nic o závodu na hali Kalatowki. Po půl šesté následujícího rána mě vzbudil ruch před hotelem. Ještě za šera vyrážela skupina trasérů vytyčovat trať závodu. Po hotelové snídani jsem vyrazil za nimi. I když panovala hustá mlha, ztratit jsem se nemohl. Po chvilce se narazilo na tzv. nartostradu s Kasprowego. Postupně se vyjasňovalo. A jelikož je skialpinismus přírodní sport, hned jak to šlo, tj. nad hranicí lesa, trasa závodu opustila nartostradu a v serpentinách stoupala k vrcholu Kasprowego. Než jsem důchodcovským tempem dorazil nahoru, uslyšel jsem ze zdola hlasité povzbuzování diváků…Za chvíli jsem pár set metrů pod sebou uviděl vedoucí závodníky, kteří odstartovali více než hodinu za mnou…Za cca 40 minut zdolali zhruba kilometrové výškové převýšení. Jejich poklus na lyžích do kopce byl dech beroucí. Bohužel se zase nebe zatáhlo a bylo vidět jen na pár metrů. Proto nemám ze závodu žádné dokumentační snímky. Snad mi ale věříte, že  jsem světovou elitu viděl. A jak už to bývá, opozdilci absolvovali zbytek tratě opět za téměř ideální viditelnosti.
 
Vedle rychlosti stoupání je obdivuhodná i rychlost všech manipulací s lyžemi během závodu. Tím se rozumí odepínání  a zapínání lyží, strhávání a nasazování stoupacích pásů, připevňování lyží na batoh v úseku, který se kvůli přílišné strmosti nedá absolvovat na lyžích   atd. Vrcholným kouskem bylo stržení pásů z obou lyží najednou…pro normálního smrtelníka něco nemožného ( závodník na vteřinku zastavil, sehnul se , uchopil oběma rukama manipulační „ bazneky“ pásů na špičce lyží, pár centimetrů nadskočil do vzduchu a pásy strhl ) . Není mi jasné, jak dosáhl na obě špičky lyží současně - asi měl natahovací ruce, nebo že by měl tak krátké lyže ? Byl jsem z toho tak šokován, že jsem ani nezaregistroval jeho číslo. Podle representační kombinézy to byl Francouz. Za další vteřinku strčil pásy za kombinézu a už jel dolů…. Samozřejmostí je úžasná úroveň sjezdařských dovedností.
 
Vzhledem k časové tísni jsem nemohl čekat na vyhlášení výsledků závodu. Proto nemohu posloužit fotkami těch nejlepších na stupních vítězů. Zájemci se však mohou podívat na web závodu, kde se určitě objeví. Na adrese   www.memorial.topr.pl je hodně informací, včetně galerií z minulých ročníků. Ke dnešku jsou z letošního ročníku   vyvěšeny  fotky z trasování pár dnů před závodem. Několik fotek dostatečně dokumentuje, proč se upustilo od tradiční trasy. Hodně nového sněhu ve strmých žlabech hrozilo katastrofou. A jsme opět už u zmíněného hřbitova.
 
Co na závěr ? V minulosti jezdilo z  Třinecka na memoriál hodně lidí. Řada závodníků z Beskyd   byla v representaci. Dnes je to minulostí…Letos stáli na startu dva. Budiž jim čest !
 
Ale jsme mistři v hokeji ? A kolik že v lize pokladníků hraje kluků  tuztelanů ?

autor: Petr Ritter