Hlavní menu

  Nová kniha

  Náhodný
Kuba - 21
aneb z komunismu do socialismu
zobrazení: 740
známka: 0

  Vyhledávání
Hledej
na Bajkoři



  Nej čtené

Neexistují vhodná data!


  Nej komen.

Databáze je prázdná!


  Placená reklama
Sem vložte text i s HTML syntaxí nebo si vyberte některou z předdefinovaných šablon. Součástí předdefinových šablon jsou i systémové bloky!

* Cyklotrasa Odra-Nisa: dokončení

Vydáno dne 18. 07. 2011 (9095 přečtení)

Jelikož je článek o Trase Odra - Nisa natolik obšírný, že se nevejde do jedné stránky, tak poslední dva dny našeho putování najdete v tomto článku. Děkuji za pochopení.

Máme před sebou poslední den na kolech. Dnes dosáhneme našeho cíle, Baltu! Ani se to nechce věřit! Týden utekl rychle a jedeme pospolu, Dravci s pohodáři! Dravci polevili a my, pohodáři jsme museli přidat, ale v rámci možností!
Dnešní den, sobota 26.6., je zase chladný. Je zase něco málo přes deset stupňů Celsia. Občas nám přeběhne nad hlavou přeháňka, ale kolem hlavní silnice po úzké asfaltce pro cyklisty se nám jede docela dobře, jen přibyly kopečky. Krajina u moře je dost zvlněná. Kopce vyjíždíme na nejlehčí převody a někteří z nás funí jak lokomotivy, například já. Občas musíme jet po hlavní silnici, kde je krajnice zároveň les. Silnice je úzká a Němci tu tnou stovkou. Jsou dost přiblblí ti východní němci! Co chvíli gumy piští z prudkého brždění, když nás nemohou objet pro auta v protisměru. Jeden přibrzdí a další se už sáčkují po náraznících! Přitom nás jde vidět už z dálky a jiné cesty není! Pak troubí a předjíždí i na volných místech těsně kolem brašen, aby nám dali vědět, kdo je pánem silnice! Hold východňáři mají ještě kurevsky daleko do rakušanů či západních němců!!!
Za Pudaglou se dostáváme na pobřežní hlavní tah. Skočíme si do Lídlu ještě nakoupit nějaké jídlo a pití a pak už směr Polsko. V Heringsdorfu odbočujeme na pobřežní cyklostezku a v sobotu dne 26.6. v 10:15 při teplotě vzduchu 13°C a teplotě vody 16°C máčíme symbolicky Jozefovo a Petrovo kolo ve vlnách Baltského moře!!! Fotíme se s naší vlajkou. Cíl dosažen!
Pak lázeňskou kolonádou „Usedom“ a pak z části lesem, kde se opět boříme do písku přecházíme státní hranici mezi Německem a Polskem. Hranice je jedna velká tržnice, plno atrakcí, koňské povozy na polské straně a plno turistů!
Opět odbočujeme na cyklostezku k plážím Baltu. Na jednu z nich vstupujeme, ale nejsme tu dlouho, přichází zase déšť. Musíme se vrátit na asfalt a pod stromy, kde dojídáme svačinu. Na plážích jsou desítky hostů, kteří v spacích pytlech a pod deštníky leží na pláži i celý den a dýchají místní jodizovaný léčivý vzduch. My však ležet nechceme, jedeme nyní po polské lázeňské kolonádě v Swinoujsciu, která je také samý obchod a stánky s blbostmi. Chceme se dostat ještě na pláž a symbolicky se vykoupat, aspoň Franta, který u moře ještě nikdy nebyl, ale voda je chladná a neustále přecházejí přeháňky, o teplotě vzduchu se ani nechci bavit. Sledujeme aspoň velké zaoceánské nákladní lodě, které remorkéry navádějí, spíše táhnou do zálivu, do loděnic po řece Swina. Je to zajímavé divadlo. Všude je plno obrovských jeřábů, nákladních lodí, trajektů, ale i válečných plavidel! Na některé válečné lodě je dokonce i volný vstup! Všude je plno lidí a hraje hudba! Co se děje? Aha! Dnes tu mají oslavy Dne moře. Tak i my si prohlídneme nějaké minolovky či transportní lodě s tanky. Pak se trajektem přesuneme na protější břeh města. Mosty tu nejsou. Musí se tu používat převoz, které tu pendluje co 20 minut, což je dobré.
Nyní si musíme koupit lístky na vlak a pak se ještě po městě projedeme na kolech už polehku. Máme dost času na večerní vlak, který nás přes celé Polsko zaveze do Katowic.
To jsme netušili, co nás čeká! Takovou kovbojku nejsou schopni natočit ani taliáni, specialisti na Spagetti westerny! Čtěte a žasněte s námi!
V jedné z největší polské turistické destinaci jsou v budově nádraží tři pokladny, v pohodě. Dvě jsou však info a jedna jen jako pokladna a výdejna lístků. Dobře, u pokladny stojí asi čtyři lidé, my se zatím poptáme v info na služební vagón v našem vlaku. Panička pro zjištění odpovědi odchází od počítače a ptá se někoho za plentou. Ano, je tam vagón na kola. Sláva! Berou na pokladně platbu kartami? Opět odchází od počítače za plentu a přichází zpět, že neví. Informace nám podá pokladna. Z kterého nástupiště pojede vlak, protože řazení vozů nikde nemůžeme najít? Odpověď:“Zeptejte se na pokladně!“ Kroutíme hlavou a jdeme tedy k pokladně, kde jsme už třetí na řadě. Dva lidi před námi řešila pokladní hodinu!!!!!! Na řadu přišli Češi, kteří umí perfektně polsky. Sdělili jsme pokladní naše požadavky: „ Sedm lístků + 7 kol do Goleszowa s přestupem v Katowicích.“
Najednou jsme jak v Rumunsku! Ťuká to do počítače a počítač nic! Nezná Goleszow! !! Naštěstí Katowice ano, tak chceme lístky tam. Je další problém! Počítač neumí do systému zadat sedm lidí, tiskárna to nevytiskne! Kupujeme tedy 5 jízdenek (to ještě comp i drukarka/tiskárna umí) a pak dvě zvlášť. S koly je ten samý problém. Zase to řešíme 5+2! Mezi tím zjišťujeme, že platební karty berou a že nás poveze společnost, která jezdí jen do Krakowa. Z Katowic nás poveze zase jiná společnost, proto se asi nedaří v systému najít ten náš Goleszow, který leží jen pár km od české hranice, nedaleko Třince. Martýrium však nekončí! Jožko má bankovní účet v Polské bance a tak na její kartu chce zaplatit, jenže systém kartu nebere, při tom je na ní dostatek peněz. Paní zjišťuje po přepočítání ceny na kalkulačce, že počítač ukázal nesprávnou cenu, mnoho krát navýšenou! Znovu se všechno přepočítává! Nyní platí Jura naší Visa kartou. Jenže lístky se netisknou! Platba probíhá, přitom Jura už ukazuje paní přijatou SMS na svém mobilu, že transakce už proběhla. Drukarka furt nic! Peníze asi musely být převezeny místním trajektem, až nám to začalo tisknout lístky! Sláva!!! Po 30 minutách přichází Jura vítězoslavně na perón s lístky! Nyní dát brašny do úschovny a hurá do města! Jenže úschovna tu není a trezory jsou v místnosti, která je zamčena! Prostě žasneme a nic nechápeme! 
Jedeme plně naloženi zpátky do města na rozhlednu a pak ještě k pláži pro snímky, kdy stojíme aspoň ve slané vodě. Někteří kvůli chladnému počasí do vody ani nelezou. Při návratu k nádraží proplouvá zálivem plachetnice! Dar mlodziezi! Po dvou dnech ji zase vidíme!!!! Vyplouvá do světa! Tak to máme štěstí!
U nádraží je bufet, kde si kupujeme rybí speciality, kávu či pivo a sledujeme racky, kteří čekají na zbytky našich jídel a poletují kolem nás. Máme z toho švandu, jak jsou dotěrní. Jeden mi sedl dokonce na řidítka kola a vysral se na mou přední brašnu! Hajzl jeden!
Po prohlídce místního terminálu pro zámořské trajekty, které jsou velké jak naše paneláky pomalu odcházíme na nádraží, abychom si připravili kola na naložení do vlaku. Prý nám stačí přijet tak 45 minut před odjezdem. Vlak odsud vyjíždí, takže v pohodě. Ptáme se výpravčí, odkud vlak odjíždí. Máme se přesunout na druhý perón. Tam stojí rychlík už přistavený. Jdeme tam, koukáme na cedule, které má na vagónech, ale podle nich to není ten náš. Myslíme dobře, strojvedoucí nás ujišťuje, že náš rychlík se zrovna seřazuje. Viděli jsme kolem nás posouvat vagóny, lokomotivu, tak jsme v klidu. Už k nám přišlo několik desítek dalších cestujících a osádka vlaku. Stojíme, čekáme, do odjezdu chybí už jen 15 minut. Jak my, tak okolí začíná být nervózní. I služba z vlaku, oni si musí přebrat vagóny a všechno obejít, aby si byli jisti, že je vše v pořádku. V ampliónu se ozývá, že vlak je připraven k odjezdu na peróně prvním!!! Špagety pokračují!!!! Desítky lidí se přesouvají zpátky s nadávkami na první nástupiště, jenže na přechodu je spuštěna závora, protože projíždí vlak, musíme všichni čekat! Pak úprkem kolem dlouhého rychlíku hledat služební vagón. Nikde tu není! KURVA! Taký bordel jsem ještě nikde neviděl! Kde je ten vagón?! Až v posledním vagónu na posledních dveřích je logo kola! Naskakuji do vagónu a zjišťuji, kde kola uložíme. Jedno kupé je vystěhováno a tam je držák pro tři kola!!!! Nás je sedm + dva vozíky a ještě s námi na peróně stojí 3 další cyklisté!!!!! Teď už kurvují i poláci! Do kupé pro tři kola naskládáme pomocí upínacích popruhů, které sebou Josef vezl, všechny naše kola!!! Do konce chodbičky k zamčeným dveřím ukládáme dva zbylé vozíky a na ně jedno polské kolo. Zbylá dvě kola ukládáme do kupečka mezi sedačky!!!!
Ještě rychle do bufetu pro lahváče a odjezd!!! Při odjezdu k nám přišel jeden polák, který nás celou dobu sledoval i při pokladnách. Optal se, jestli jsme cizinci? My, že ano. Litoval nás proto, co jsme tu zažili a řekl nám, že celých 50 let svého života žije v Polsku, ale do teď nepochopil, o co v té zemi vůbec jde!!!!??? Tím nám řekl, že je to normální! No, potěš Pán Bůh!
Jízda nočním rychlíkem začíná. Ještě v další stanici nastupují další dva cyklisté a tlačí se do zadu k nám. Voláme na ně, ať jdou k předním dveřím, že zadkem se do vlaku nedostanou. Rychle se jim snažíme kola převzít do vagónu , v tom průvodčí píská odjezd aniž by se podívala za sebe. Cyklistka hysterický křičí: „NIEEEEE!“ Jedno a půl kola téměř ve vlaku a oni s bagáží na peróně! Upadá do šoku. Přítel či manžel ji rychle vhazuje do vlaku a skáče už téměř za jízdy do vagónu! Kola jim ještě nějakým prazvláštním způsobem strkáme do kupečka mezi sedačky a loučíme se s nimi. Kdo nezažije, tak neuvěří!
Samotná jízda proběhla v klidu a rychle. Zaplať Pán Bůh!

Cyklistická trasa 1117784 - powered by Bikemap 
V Katowicích máme 40 minut na přestup a nakoupení lístků. Jsme v jednom z největších měst Polska, tak nádraží by mělo být v pohodě. Pár našich se vydává pro lístky, já zjišťuji nástupiště, odkud to pojede a možnost přesunu kol mezi nástupišti. Zbytek hlídá kola. První průser je na světě. Do podchodů se musí po schodech, nejsou tu sjezdy pro kočárky či kola. Hledám výtahy a nacházím. Zamčeny, všechny do jednoho! Asi 50 metrů za nástupišti jsou přechody mezi nástupišti v kolejišti, aspoň tak! Máme štěstí, náš vlak odjíždí ze stejného nástupiště, kde jsme přijeli. Do odjezdu máme 5 minut a kluci s lístky nikde! U 7 kol s vozíky jsme čtyři a náš vlak je pořád zavřený. Otvírají se dveře, tak do zadního vagónu, kde je nyní větší prostor začínáme rychle ladovat kola! Přichází průvodčí a vykazuje nás s koly ven, že je musíme dát do zadního vagónu. Díváme se po sobě! Jsme v posledním vagóně!!! A vlak má odjezd za tři minuty!!! Ne jste v prvním, vlak se musí prvně vrátit, objet Katowice aby mohl pokračovat v našem domnělém směru. Zase lítají z naších úst povětrné holky a pohlavní orgány! Za tři minuty vystěhovat kola, ve čtyřech přesunout sedm kol a dva vozíky podél celého vlaku a zase naložit! Průvodčí píská odjezd! My máme naloženo u kluci s lístky naskakují za jízdy do lokálky!!! Opět to samé, co v Swinoujsciu! Jedna kasa! Tisk lístků po jednom!!!! A korunu tomu všemu nasadila pokladní , která před našimi kluky zavřela kasu, že končí a že druhá pokladna zrovna otvírá někde v městě , v nějaké ulici!!!!! To už Jura nevydržel a jinak klidný člověk pokladní zdupal tak, že nám ještě lístky rychlostí ubíhajícího šneku vydala!!! A cena? Zase ji bylo nutno vypočítat na kalkulačce!!! Protože PC místo necelých 70 Zl nám naúčtovalo 660 Zl!!!! Ještě teď, když to píšu, se mi v kapse otvírá nůž. Neskutečný bordel je v té polské dopravě!!! Zlaté České dráhy! Jura přikázal Jožkovi, jehož manželka je polka, že jí má vyřídit, že může být ráda za to, že žije v Čechách!!!!
 
V Goleszowie již v klidu nasedáme na naše Bajk-oře a opět s jistotou svými silami ujíždíme z Polska pryč, k nám do Čech. V Dziegielowie se loučíme, těšíňáci pojedou ještě kousek Polskem a my po 2 km vjedeme do ČR na hraničním přechodu Dolní Lištná. Tam se s Péťou loučíme. On jede do Nýdku a my do Třince. My už to máme jen 7 km. Vidíme železárny, nabíráme jistotu, že je vše v pořádku!
V 10:00 jsme doma. Poslední den, z Německa do Polska jsme najeli 50 km a dnes necelých 15 km. Cyklokomputer se mi zastavil na čísle 648 km! Můj traťový historický rekord.
Co dodat na závěr? Vřele tuto dálkovou cyklotrasu doporučuji! Také se však musíte připravit na těžkosti v Polsku, hlavně na železnici. Co se týká značení, tak v ČR je občas problém s nalezením správného směru, ale Německá část je značena perfektně, i když občas s zajížďkami do center, snad aby se mohlo poznat něco nového a zajímavého. Občas to bylo příjemné, ale někdy to stálo za prd. Nic k vidění a jízda po kostkách. Je už na vás samotných, jestli do malých neznámých vesnic vjíždět nebo je objet po normální silnici. Jídlo a pití stojí téměř stejně jako u nás, když nakupujete v supermarketech a to pivo se dá také v hospodě koupit za rozumnou vysokohorskou přirážku.
Ubytování v campech je levnější než priváty, ale dá se domluvit a snížit ceny. Ty jsou pak jen o něco vyšší než v campu a za to pohodlí to stojí!
 Léky? Aviryl baby byl nutností! Pak nějaký Paralen a Endiarom a možná nějaké mastičky s tlumivými účinky na zmožené svalstvo. Jinak nic mimořádného.
Hlavně si vezměte foťáky s kapacitně velkými kartami, pláštěnku, dobrou pohodu a kamarády! Pak už to jede samo!!!!

Cyklistická trasa 1117795 - powered by Bikemap 
autor: Pavel Zubek (omlouvám se za gramatické chyby, článek je tak obšírný, že není šance to uhlídat. Děkuji za pochopení.)

Celá tisková zpráva | Počet komentářů: 8 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

  Čtenář
Jméno:
Heslo:


Registrace | Info
Zapomenuté heslo

Místo pro vaší reklamu!

  Spolupráce
Cyklocestování
SILESION
Film, podle kterého by měli podnikatelé jednat s lidmi
Cyklocestovatelé, kteří objeli celý svět: Lucka a Michal
Cyklistický e-shop se zajímavými podstránkami

  Kalendář
<<  Listopad  >>
PoÚtStČtSoNe
  1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30    

  Statistika
Denní
123456789101112131415161718192021222324
Průměr: 45
Max: 53 (0. hodina)

Měsíční

123456789101112131415161718192021222324252627282930
Průměr: 760.5
Max: 1702 (2017-11-3)

Online je 31 čtenářů