Bílý Kříž v Beskydech

Od dětství jsem turistou, v Beskydech mám toho již hodně našlapáno, ale Bílý Kříž jsem nikdy nenavštívil! Proto jsem se rozhodl, že to změním!

Využívám krásného podzimního dne a s Erčou si autem vyjedeme na Visalaje, odkud se dá krásně dojít na hraniční hřeben Beskyd mezi Slovenskem a Českou republikou, na Bílý Kříž. Jeho nadmořská výška je kolem 945 m.n.m.

Těsně před polednem parkuji naše auto na záchytném parkovišti na Visalajích za 50,- kaček a vydáváme se v zástupu několika turistů směrem k hranicím se Slovenskem. U turistického rozcestníku se pěšáci, ale i cyklisté rozdělují do několika směrů. Jedni jdou na Lysou horu, druzí jedou do údolí Morávky a pár se vydává na Bílý Kříž. Píšou tu, že to je něco málo přes 2,5 km. Je to úplně pohodový výlet.

V lese vidíme přes stezku přeběhnout páreček srnek a také vidíme vysílač na Lysé hoře. Pak lesem začínáme stoupat, ale není to nic závratného. Cestou potkáváme hodně turistů, občas i cyklisty. Docházíme k výzkumnému ústavu, který tu má vybudované skleníky, ve kterých jsou stromy a rostliny zdejší vegetace. Zkoušejí na nich vliv kyselých dešťů.

My však pokračujeme dále a po chvíli jsme už u hotelu Bílý Kříž, kde je ticho, nikde ani živáčka a na oknech je ještě vánoční výzdoba. Hotel je pouze pro lidi, kteří si ho koupili, respektive si pronajali pokoje na několik let dopředu. Vedle stojí zcela nová chata, na místě, kde Erča za totality byla ve staré dřevěnici na lyžáku. Ani ten vlek už tu není.

Pokračujeme kolem české chaty Súlov, kde je narváno k slovenské chatě Kysuca. Tam je to klidnější, tak si objednáváme česnečku a pivo. Pivo je teplé a česnečka bez česneku. Sledujeme obsluhu a nevěřícně kroutíme hlavou. Stojí to tu za pendrek. I další hosté jsou zklamáni. Jako by se tu zastavil čas a chata byla obsluhována jen za trest či co?! Někteří turisté odcházejí aniž by si něco koupili, prostě jim to stačilo jen uvidět! Škoda!

Zpátky se jde rychle. Přibývá cyklistů i turistů a teplota je také na tričko. Na parkingu potkáváme známé, kteří nám říkali, že na Kysucu jsme neměli chodit, že to tam stojí za hov... Takže to nebylo jen jednodenní poblouznění....

My jsme 7 km zvládli i s oběděm za dvě hodiny. Vřele tuto trasu doporučuji rodičům s dětmi nebo již starším lidem, kteří se rádi chtějí projít, ale ze zdravotních důvodů už nemohou podnikat delší trasy!

autor: Pavel Zubek

foto: zde