Hlavní menu

  Nová kniha

  Náhodný
Jižní Francií na kolech - 16
Krajem levandule
zobrazení: 954
známka: 0

  Vyhledávání
Hledej
na Bajkoři



  Nej čtené

Neexistují vhodná data!


  Nej komen.

Databáze je prázdná!


  Placená reklama
Sem vložte text i s HTML syntaxí nebo si vyberte některou z předdefinovaných šablon. Součástí předdefinových šablon jsou i systémové bloky!

* Babia Gora na kole i pěšky

Vydáno dne 30. 10. 2011 (5082 přečtení)

Důchod má pro turisty zásadní výhodu : možnost plánovat akce podle počasí. Po opakovaném studování rozmanitých webů a trpělivém čekání na aspoň 3 dny stabilního počasí nezbytného na akci padlo předběžné rozhodnutí na čtvrtek 15. září. Po středečním dešti nás čtvrteční ráno přivítalo krásným slunečním svitem. Na poslední chvíli jsme změnili plán noclehu ve vlastním stanu a vaření na vařiči za masňáckou turistiku v posteli. Jednak jsou noci už značně studené, jednak nás čekala kopcovitá trasa a každé kilo na kole se dost proveze. Vygoogloval jsem v Oravské Polhoře jediné ubytovací zařízení vyvěšené na webu obce a po mnohokrát projeté trase jsme k polednímu vyrazili směr Bukovec. Na jindy klidné cyklostezce kolem Olzy na polské straně hranice jsme potkávali nespočet výletníků – asi nějaký svátek…

Při výšlapu Koňakovem pod Ochodzitou jsme poprvé ocenili rozumné rozhodnutí o výletu nalehko . Nalehko je samozřejmě relativní pojem – jeli jsme v pohorkách, s batohy navíc , teleskopickými holemi a xyz proprietami na pěší výstup na změnami počasí vyhlášenou BG. Chvílemi jsem musel slibováním krásných výhledů a dlouhého sjezdu až do Žywce povzbuzovat Zdenu, aby jela dál. Když se objevilo, co jsme zapomněli, měla samozřejmě záminku se vrátit.
 
Na konci „nekonečného“ stoupání nás čekaly pěkné výhledy na blízké i vzdálenější hory a samozřejmě posilňovací svačina. A pak slibovaný dlouhý sjezd…. Téměř celý Žywiec byl ucpaný auty , chvílemi jsme jeli po chodnících. Ještě že zdrcující většina aut jela na Bielsko, takže cesta ke slovenské hranici byla poměrně klidná. Bohužel opět do kopce. Jen krásná krajina nám zpříjemňovala tvrdou makačku. Na opuštěném hraničním přechodu kompjuter ukázal něco nad 90 km.
 
Noclehovali jsme na zánovní chatě Bílá Farma, nedávno postavené na horských loukách pár kilometrů nad dědinou. Na severu na nás vzhlížela majestátní BG, na západě se na horizontu tyčilo mohutné Pilsko. Vzbudili jsme se do nádherného podzimního rána. Jemná námraza a řídká mlha podkreslovaly krásu okolí. Chatař nás vybavil mapou a doporučil cestu po lesních cyklostezkách k tzv. Hviezdoslavově hájovně, nástupu našeho pěšího výstupu. Čekal nás tucet km po asfaltových lesáckých cestách. A opět nahoru a dolů, jinak to v podhůří nejde. Na hájovně pod Rabčínem je zřízeno museum slovenského barda P.O.Hviezdoslava. Zřízence musea jsme poprosili o  hlídání kol a vyrazili jsme.
 
Už chatař nás informoval, že se chystá výstup žáků největšího slovenského gymnázia z Námestova na BG. Cestou nahoru nás postupně míjelo 180 frekventantů prvního ročníku, kteří se už vraceli s vrcholu. A samozřejmě další turisté. Nahoru jsme šli jakoby jen my, nikdo nás nepředbíhal, ani jsme nikoho nedohnali – ideální podmínky na volbu tempa. Kolem poledne už pěšáci do hor nechodí, to jen my, takoví turističtí míšenci. Postupně jsme na sluníčku sundávali teplé oblečení, které jsme si ráno navlékli, jinak bychom na kole asi zmrzli. Ale vše do času….Charakteristika BG se opět potvrdila. Nad hranicí lesa foukalo, a začalo se zatahovat. Takže oblečení z batohů opět přišlo vhod.
 
Vrchol BG je bez vegetace, jen množství kamenů. Ve výšce 1725 m nm ani nelze nic jiného čekat, na hoře vystavené ze všech stran větrům se neudrží ani tráva. Z množství kamenů je nahoře postavena mohutná zeď, za kterou se před větrem schovávalo nespočet turistů. Ve čtvrtek byl fakt svátek, Nanebevzetí Panenky Marie Sedmibolestné. A na pátek si turisté vybrali dovolenou. Na silném větru jsem udělal jen pár fotek a rychle jsme sestupovali do závětří. Sluší se pochválit Slováky za vybudovaný chodník a několik úkrytů před rozmary počasí. Jen na okraj – papež Wojtyla má na BG památeční desku, nedaleko ve Wadowicích se narodil a často na BG šlapával. Ostatně na jeho stopy narazíte i v Tatrách, které by za lepšího  počasí byly krásně vidět přes Oravskou přehradu na východě. A já bych se mohl pochlubit fotkami jejich panorama.
 
Vítr rozfoukal mraky, a opět byl krásný podvečer. Cestou jsme našli nocleh na chatě Slaná Voda. V okolí se nacházejí termální prameny, nejsou ale komerčně využívané. Ráno nás opět přivítalo sluníčko. Ale za chvíli se zvedla mlha, kterou vydatně přiživovala nedaleká přehrada. Jízda na kole z kopce v takové situaci byla pro otužilce. Na kolena jsem si pod  tenké leginy nacpal papír a v prvním obchodě u cesty koupil zateplené pracovní rukavice. Plavky zůstaly nevyužity v cyklokabelách, u přehrady jsme se ani nezastavili a pokračovali směr Oravská Lesná.
 
Na křižovatce nad OL, jsme změnili plán. Místo po nově vybudované cestě jsme zamířili po staré cestě končící po cca 5 km v nádrži na pitnou vodu. Asfalt je ze zdravotních důvodů vybagrován. Přes potok je mezi stromy vidět nová dřevěná kaplička. U ní je černá mramorová deska s mapkou 27 zatopených osad. Pár metrů jsme se vrátili a pokračovali po pravém břehu nádrže po lesácké cestě. A opět nahoru dolů. A na pálícím slunci, takže další převlékání. Cesta je dost poškozená probíhající těžbou. Na cca 10 km jsme potkali jednoho těžaře v autě.  Odměnou za námahu nám byly občasné výhledy na okolí. Malá Fatra je jen kousek. Cesta vede do Vychylovky, nedaleko hráze jsme ji opustili a terénem se pustili dolů. V plotu u správní budovy nádrže byla dvoje vrata, která ale nebyla zavřená, takže jsme nepozorovaně proklouzli.
 
Na protilehlé straně hráze je strážní domek a závora. Hrázný nás ochotně informoval o cestě kolem nádrže – je prý 30 km dlouhá, a ne právě lehká.
Už z minulé návštěvy u nádrže jsme věděli o kostelu, který jediný zůstal stát ze zatopené Riečnice. Tehdy nám ale nezbývalo dost času k němu zajet. Tentokrát času ( a sil ! ) rovněž nebylo nazbyt, ale zvědavost zvítězila nad rozumem. Kdy se tam příště dostaneme ? Kostel je pěkný, počasí přálo a tak 2x 9 km odbočky nevypadalo nijak zle. Ani ještě cca 60 km domů nás neodradilo. Ještě jsme si po cestě odskočili do Staré Bystrice, konstatovali pokračující rozvoj a novou výstavbu obce pyšnící se před 2 lety otevřeným Slovenským Orlojem.
 
V Čadci nás už zastihlo šero a hustý provoz. Nadávali jsme na kamiony , kterých bylo plno oběma směry..Obvykle jezdívám z Čadce přes Milošovou a Šance, s ohledem na větší kopcovitost této klidnější trasy jsme se pustili po hlavní…Hrůza ! Na obchvatu Mostů jezdí auta rychlostí vysoko nad stovku a ve tmě to mezi nimi na kole není nic příjemného . Takže před Jablunkovem jsme se spustili na starou cestu. Za Hrádkem to samozřejmě byl návrat do pekla, ale po našich tradičních vedlejškách to ve tmě nešlo. Ve zdraví jsme to však přežili. Pohled na tachometr v Třinci nás naplnil hrdostí . Ujetých ( či částečně tlačených ) 143 km je pro „starochy“ snad slušný výkon .
autor: Petr Ritter
foto: zde

Celá tisková zpráva | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

  Čtenář
Jméno:
Heslo:


Registrace | Info
Zapomenuté heslo

Místo pro vaší reklamu!

  Spolupráce
Cyklocestování
SILESION
Film, podle kterého by měli podnikatelé jednat s lidmi
Cyklocestovatelé, kteří objeli celý svět: Lucka a Michal
Cyklistický e-shop se zajímavými podstránkami

  Kalendář
<<  Červen  >>
PoÚtStČtSoNe
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30      

  Statistika
Denní
123456789101112131415161718192021222324
Průměr: 70.7
Max: 97 (3. hodina)

Měsíční

123456789101112131415161718192021222324252627282930
Průměr: 103.4
Max: 2396 (2020-06-1)

Online je 57 čtenářů