Hlavní menu

  Nová kniha

  Náhodný
Petr Ritter - 7
Z cyklistiky v Alpách
zobrazení: 1189
známka: 0

  Vyhledávání
Hledej
na Bajkoři



  Nej čtené

Neexistují vhodná data!


  Nej komen.

Databáze je prázdná!


  Placená reklama
Sem vložte text i s HTML syntaxí nebo si vyberte některou z předdefinovaných šablon. Součástí předdefinových šablon jsou i systémové bloky!

* Vietnam: Gastronomie

Vydáno dne 17. 04. 2012 (5424 přečtení)

Neříkejte mi, že jste si nikdy před odjezdem do zahraničí nepoložili otázku:“Co tam budeme jíst?“ Přiznám se, že jsme na to samozřejmě mysleli i my a abych řekl pravdu, tak naše okolí se staralo možná i více než my!!!

Kolegové mi říkali, že tam z té rýže zchudnu, že z těch různých smažených červů, pečených potkanů či neznámých jídel dostanu sračku nebo nějaký tyfus či kdoví co ještě!?

Ano, jisté pochybnosti máme před odjezdem i my. Vždyť jedeme do Asie, do země s úplně jinou kulturou a jinými zvyky než které známe z Evropy. Proto si přibalujeme nějaké ty tabletečky proti průjmu, já dokonce střevní bakteriologickou kulturu v pastilkách od nějaké kanadské firmy a samozřejmě silný destilát jako lék na „Spolyni chroboka“. Také jsme před časem prodělali očkování proti žloutence a tyfu.

S pocitem, že jsme pro naše zdraví udělali vše potřebné a s vakuově zabaleným Mysliveckým salámem přistáváme v Hanoji a přesedáme do mikrobusu, který nás odveze do zhruba 100 km vzdáleného Tai Binh, do vesnice, odkud pochází nevěsta. Hned v autě fasujeme bagety. Jaká sranda, říkají jim polské bagety. Ale spojitost jsem nenašel žádnou. Jsou sladké. A ještě dostáváme takové malé knedlíky, bílé a zelené. Jsou úplně stejné jako ty naše kynuté, ale bez náplně. Jenom těsto. Jsou z rýže, samozřejmě. Kdyby k tomu byla marmeláda, mohlo by to být úplně fajné evropské jídlo.

Večeře je však sytá! Polévka, pak rýže, pečené vepřové maso na nudličky se zeleninou, jemně povařena zelenina jako příloha a rýžové pivo v plechovce. Jediný problém vidíme v tom, že na stole jsou paličky! Tak to bude asi náš největší problém ve Vietnamu?! Cuc (nevěsta) však přináší na stůl klasické příbory, které koupila jenom kvůli nám!!! Ty jsme pak celý pobyt ve Vietnamu vozili pořád sebou!

Jídlo je chutné, jen musím odstranit ze zeleniny divnou trávu, která mi v hubě roste, když ji nějakým způsobem dopravím do úst. Je to fakt humus. Ptám, co to je? Koriandr! Hm, tak na ten si tu musím dát pozor! Ten nechci!

Ale první jídlo ve Vietnamu nám dalo naději, že hlady neumřeme! A když to zapíjíme pořádným stakanem slivovice, tak víme, že nebudou problémy ani ráno na míse!

Ráno je opravdu klid. Na snídani jsou vajíčka, páreček a nudle. No,nudle?! Je to taková divná bílá rosolovitá hmota bez chutě a bez zápachu. Aby se to dalo pozřít, tak to posypou do zlatova opečenou cibulkou a mírně polévají omáčkou podobnou naší maggi. Pokud se to jí s masem, tak to jde, ale když to máte na snídani téměř každý den, tak to nejde. My naštěstí jídlo kombinujeme dost často, ale ve Vietnamu jsou tyhle nudle jako hlavní ranní jídlo.

Po několika dnech našeho pobytu ve Vietnamu zjišťujeme, že snídaně má jistý styl. Snídá se často v restauraci (město) nebo  spíše v pouliční vývařovně. Den se začíná pořádným vývarem s dlouhými klasickými nudlemi, vařeným masem a spoustou předvařené zeleniny. Návdavek jsou již výše zmíněné bílé nudle. Pak se v klidečku vypije kafíčko, zapálí cigaretka, pokecá se sousedy a na cestu do práce se lokne trochu silného zeleného čaje.

Oběd se skládá z několika chodů, malých ale několika. Nesmí chybět rýže! Ta je všude! A pak se často jí pečené maso, ale pozor! Ne měkoučké jako u nás, ale tuhé! Oni totiž Vietnamci rádi žvýkají a docela dlouho! Vychutnávají si šťávy různých druhů masa a to má také něco do sebe! Žaludek se již pak nemusí dlouho trápit s rozkladem poživatiny. Jenže takový oběd může klidně trvat i 2-3 hodiny! Nic se neděje, je to normální! To jenom my, Češi a gorole musíme narvat do huby všechno za 10 minut a „hunym do rachoty, bo robota učeče!“

Jejich večeře je slavnostním ukončením dne, kde se sejdou všichni členové a opět s polévkou, rýží, zeleninou a kousky masa probírají prošlý den. Diskuse v rodině je důležitá a při jídle se hovoří klidně, takže nevznikají tak často vypjaté situace. Rozumné!

Tak to chodí u Vietnamců. Někteří mají více peněz tak jedí lepší jídlo nebo ho mají více než ti druzí, ale všeobecně platí, že jídlo a rodinné pouto je to nejdůležitější, co Vietnamec chce a potřebuje k životu.

Já však budu hovořit o jídle, jak ho vidíme my, turisté a návštěvníci země, která je vyhlášenou kulinářskou destinací! Vždyť jako jediná na světě může nabídnout více než 500 druhů národních jídel!!!! Ano je to tak! Vietnamci jsou totiž schopni uvařit a sníst všechno, co se hýbe, chodí, létá nebo plave! K tomu dodají různé druhy ovoce a zeleniny, které vůbec neznáme a dochutí kořením či různými sosy a nálevy a na konec je to všechno tak dobré, že vám je úplně jedno, že jíte slimáky, žabí stehýnka nebo potkana. Ano, je to tak! Na původ masa se neptejte a budete po gastronomické stránce nadmíru spokojeni! V pouličních vývařovnách se musíte krapet obrnit proti většímu nepořádku pod stoly a nasadit nižší laťku hygieně. Také občas zablokujte čichové buňky a nic si nedělejte z toho, když budete jíst a jeden z vás bude nucen srát do díry v zemi a při tom na vás koukat a vy na něho. Mezi vámi bude třeba jen zástěna do výše ramen. Je to normální a já si na to zvykl rychle. Také neřešte, že kolem vás proběhl potkan tlustý jako naše kočka s kusem jídla v hubě nebo že se kolem vás po zemi promenáduje deseticentimetrový šváb. Nedívejte se na kuchaře, který bude maso či zeleninu připravovat na kousku desky, která leží na zemi, kudy se normálně chodí. Je to normální! Kdo si na to nezvykne, tak Asii navěky zatratí!!! Ale kdo to vše přijme, tak si Vietnam, ale i sousední země zamiluje a bude se chtít vracet neustále zpátky! Když mi to kdysi vyprávěl spolužák Céčko, který byl několik měsíců v Indii, tak jsem nevěděl, co tím myslí, ale nyní už chápu! Měl pravdu! Je na vás, co jste schopni pro poznání země a lidí obětovat a co už ne.

Nyní se budu věnovat trochu způsobu přípravy jídla a vyberu několik míst, kde se ve Vietnamu dá jíst. Než začnu, tak vám musím říct, že jsem rád, že jsem nejel s cestovkou, ale přímo do rodiny, která nám umožnila poznat život normálních lidí, ale také těch z vyšších vrstev. Když jsme pak cestovali bez nich sami po Vietnamu, tak jsme viděli i chudáky, prostě klasický Vietnam. To byste s cestovní kanceláří určitě neviděli!

Movitější rodiny většinou mají kuchařky, které připravují snídani a večeři. Obědy se často jedí v restauracích. Kuchařka nebo paní domácnosti s členy rodiny vaří v normální kuchyni s kuchyňskou linkou, sporákem, umývadlem či myčkou na nádobí. Některé rodiny dokonce dělají evropská jídla, která jim zachutnala, když pracovali nebo studovali v Evropě. Tam je vše standartní  jako u nás. Klidně buďte bez obav, když u nich jíte.

Normální  vietnamské rodiny připravují jídlo většinou v černé kuchyni, tzn., že vaří v budově na otevřeném ohni, kde nejsou komíny. Kouř se valí otvory pod střechou ven. Voda se na vaření bere ze zásobníků dešťové vody nebo vody ze studní, ale POZOR! Voda není pitná!!! Musí projít filtračním zařízením a ještě se převařit! Voda na pití se kupuje balená v různých objemech. To platí pro téměř celý Vietnam, ale i Asii. Oni tam totiž nemají klasické úpravny vod, jako my! A toho bychom si měli vážit! A uznat, že nějakých 60,-Kč za kubík pitné i odvedené vody je nic vůči 1,5 litrové láhvi vody za 15 kaček! Teprve tady našinec zjišťuje, že si žije jako prase v žitě!

Jídlo je však také v pořádku a nemusíte se bát. I oni chtějí být zdraví! Na to musíte myslet, když jste pozváni na večeři k nim domů a ne na to, jestli se z toho poto…, no však víte, co chci říci. A věřte, že si pochutnáte! Hostům jde všechno nejlepší! Zbytek rodiny jí až po vás! Ne, že by zjišťovali, co to s vámi udělá, ale aby dojedli zbytky, aby nepřišlo nic nazmar! Neskutečně si vážím každého  takové pozvání do příbytku lidí, které jsem před tím nikdy v životě neviděl!

Večeře končí tradičně u zeleného čaje a cigaretky. Ženy a mladí členové rodiny myjí nádobí venku na zemi v lavórech a vše teče po podlaze ven do zahrady nebo po chodníku na silnici a pak do kanalizace. Pokud máte ještě chuť na něco malého, tak meloun, ananas či pomelo jsou tím pravým na cestu domů.

Turista se však nejčastěji stravuje v restauracích. Češi se mohou v klidu najíst v těch luxusnějších a moc nezaplatí. Považte sami. Třeba takový bufet, u nás známější pod názvem Švédské stoly. Zaplatíte si při vstupu kolem 200,- Kč a pak 3 hodiny jíte a pijete,  co hrdlo ráčí a co žaludek snese! A věřte, že jíte opravdu na úrovni a vybíráte si z jídel známých, ale i celkem neznámých. Tady jsem měl možnost jíst žabí stehýnka,  mořské hady, hlemýždě nebo něco podobného jako stehýnka z králíka, ale byly o něco menší, myslíme si, že to byly stehýnka potkaní…. Ale můžete tu jíst i všechny dary moře od slávek, ústřic, kalmarů, krevet nebo ryb. Samozřejmě tu jsou různé druhy masa. Od vepřového, hovězího, drůbežího až po třeba kraby či raky. Můžete jíst různé saláty, zeleniny, polévky,  ovoce či zákusky a vypít čaje, kávy či limonády. Ke všemu si dáváte rýži nebo hranolky. Neskutečné obžerství!

Ale pro normálního Vietnamce je toto nedostižné, ten jí v pouličních vývařovnách, kde polévka vyjde na zhruba 35,- Kč. Tady se také stravujeme, jídlo je tu také chutné a čerstvé. Kuchaři průběžně nakupují proviant z tržnic, které fungují nonstop 24 hodin denně. Tam prodávající neustále doplňují zboží, aby bylo čerstvé. Staré by u nich nikdo nekoupil a oni by si už ve městě neškrtli.

Taková polévka je v docela velké míse, kde je asi 1 litr vody, hodně vařeného masa, nudlí a zeleniny. Sami si jí můžete dochutit feferonkou, která na stole nikdy nechybí nebo limetkou. Většinou také dostanete ošatku čerstvých bylinek, které v polévce také nesmí chybět! Já si už ale dávám pozor na koriandr, ten fakt nemusím! Když tak v těch pouličních jídelnách jíme častěji a častěji, tak už po týdnu někteří z nás příbory ani nevytahují a jíme také paličkami. Jde to dobře. Zbytek polévky z misky vypijeme nebo takovou zvláštní lžící naházíme do sebe.

Dokonce si už umíme i sami o polévku říci. Slepičí je Pfo Ga a hovězí Pfo Bo! Ale také si tu samozřejmě můžete dát opékané maso se zeleninou, rýži, hranolkami, prostě cokoli, co je v nabídce. Při tom přípravu jídla sledujete přímo před nosem. Je to romantika! Přesto je lepší si ruce před jídlem umýt nějakým desinfekčním přípravkem nebo  otřít navlhčeným kapesníkem i paličky a dát si třeba panáka na zdraví, po jídle také. V některých jídelnách je láhev vodky nebo nějaké ohnivé vody otevřena na každém stole, zaplatíte to, kolik jste vypili. Objednali jste si pivo? V pořádku! Sice ho nevedeme, ale kuchtík přeběhne přes ulici do krámku a už nese osm vychlazených Hainekenů. Služby fungují skvěle!

Jindy jsme pozváni do restaurace na nějakou specialitu. Třeba na kozí maso, které je opět upečeno jen jemně a posypáno zvláštním kořením a protýkáno obrovským množstvím zeleniny. Rýže nesmí chybět! Jo! A maso se peče i s kůží a také se tak i jí! Je to žvýkačka! Ale docela chutná! Zase bych si dal! Když všichni pojedí , tak dostanou zelený čaj, ale k němu se zvednou a přesednou ke stolu, kde už je uklizeno. Pod našimi stoly, kde jsme jedli, by měl být neskutečný mrdník, tak jako u domorodců, kteří vše, co nechtějí, házejí pod sebe. Ale my pořád všechno ukládáme na jedno místo a jsme čistotní. Sám nevím, proč se nepřizpůsobuji, asi je to výchovou a podvědomím.

Někdy se snažíme hostitelům oplatit jejich pohostinnost, tak je zveme zase někam my. Třeba v Hanoi je nějaká lepší restaurace, kde dokonce čepují tradiční české pivo!!!! Jdeme tam! Je to poprvé a naposledy, co mám ve Vietnamu pít čepované pivo. Hned si objednávám. Jmenuje se „Zamky“. V životě jsem o něm neslyšel! Ale čep je čep! Hltám první doušky a blaženě se usmívám a….  a zjišťuji, že je z rýže! Ječmen se tu asi nevede,  no co, aspoň jsem to zkusil. Pak nastávají pravé lukulské hody! Žranice neskutečná!!! Každý stůl má svého číšníka, který přímo uprostřed stolu griluje vše, co jste si objednali v objednávkovém formuláři. Jsou to různé druhy masa, vepřové,hovězí, drůbeží, houbičky podobné lysohlávkám zabalené v plátku bůčku. Později přicházejí na řadu mořské plody. Rozepínám knoflík u kalhot. Všechny tyto dobroty prokládáme zase obrovským množstvím mírně povařené zeleniny. Také rýže či nudle nesmí chybět. Po třech hodinách nemůžu ani dýchat! Jako dezert je meloun a zmrzlina. Platíme na osobu 3 stovky a do auta mě musí natlačit!

V Saigonu pro změnu jíme zase na ulici polévku. Dáváme si klasiku. Hovězí s nudlemi. Kuchař nám ji pokládá na stůl a každý z nás čumí do mísy a nechápavě čučí! Na polévce plave hrst nudliček syrového hovězího masa. Venku je už sice tma,ale pořád teploměr nespadl pod 30°C a to maso viselo před námi na háku! Jak dlouho? Co to s námi udělá?! Ale je to prý specialita! Cuc nám říká, že to máme ponořit do horké polévky. Je to libové jemně nakrájené maso, dovaří se samo. Někteří to dávají na bok. Já si říkám, že doma jím Tatarák z uleželého surového hovězího, tak proč bych si nedal i toto? Nelituji! Je to opravdu lahůdka! Jím maso i za ostatní! Otec od Cuc nám pak na tržnici kupuje každému už očištěný ananas jako dezert.

Na pokoji ho sním a zapiju rýžovým pivem. Ještě si dávám Hanoj vodku a do hajan. Ráno nejsem schopen opustit záchod. Prohání mě fest! Že by to surové maso? Nebo ananas,  který byl omytý  kdo ví v čem?! Po pěti návštěvách WC během hodiny mi otec Cuc dává čtyři druhy tabletek. Z každého musím sníst hned dvě. Tedy najednou osm tablet. Běhavka najednou končí. Zázrak. Následující dny jdu normálně ráno,jednou a v pohodě. Další zkušenost! Na srajdu je třeba jíst jejich léky!

Také mě strejda pozýval na psí a kočičí maso, ale špatně to naplánoval. Bylo to po jedné z těch bufetových žranic. Musel jsem odmítnout, ale chtěl jsem to zkusit. Bohužel se na to už nenašla příležitost. Také jsme pátrali po těch smažených larvách či sarančatech na špejlích, ale nikde jsme to nenašli, škoda.

Ještě se mi daří najít sušené jelení maso. Zkouším ho. Je dobré, opravdu se dá. Ženské si zase pochvalují ovoce. Tak sladká pomela, melouny či ananasy u nás nikde neženete!

Také si kupujeme alkohol s naloženými hady či škorpióny. Prý je to na potenci a na páteř. Doma to mám vystavené jako suvenýr, ale brácha už to vychlastal. Prý to smrdí jak bolavé nohy, ale vypít se to dá. Ptal jsem se ho, jaký byl výsledek? Co ta potence? Odpověděl, že to měl pít asi s manželkou, ne sám! Když má potenci jen jeden, tak je to stejně zbytečné! A páteř? Ta ho bolí furt stejně!

Co říci závěrem? To jídlo ve Vietnamu stojí za to!!! Je to opravdu jedním z hlavních důvodů, proč tam jet! To je ta exotika!

Já jsem nepřibral ani nezchudl, ale má matka tvrdí, že tam přibrala za tři týdny 12 kg!

autor: Pavel Zubek

foto: zde

první článek: Na vietnamské svatbě

následující článek z Vietnamu je zde:


Celá tisková zpráva | Počet komentářů: 2 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

  Čtenář
Jméno:
Heslo:


Registrace | Info
Zapomenuté heslo

Místo pro vaší reklamu!

  Spolupráce
Cyklocestování
SILESION
Film, podle kterého by měli podnikatelé jednat s lidmi
Cyklocestovatelé, kteří objeli celý svět: Lucka a Michal
Cyklistický e-shop se zajímavými podstránkami

  Kalendář
<<  Červen  >>
PoÚtStČtSoNe
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30      

  Statistika
Denní
123456789101112131415161718192021222324
Průměr: 71
Max: 97 (3. hodina)

Měsíční

123456789101112131415161718192021222324252627282930
Průměr: 103.5
Max: 2396 (2020-06-1)

Online je 59 čtenářů