Co napsat o lidech ve Vietnamu? Mám vůbec právo psát o životě ve Vietnamu, když jsem tam byl jen tři týdny? Budou mé postřehy fundované a odpovídat pravdivému stavu v této zemi? Chcete to vůbec vědět?
Odpověděl jsem si sám a podle toho jsem se i připravil k psaní těchto vět. Ano! Právo hodnotit má každý! Pravda? Ta je relativní, já budu psát jen to, co jsem viděl, o čem jsem slyšel a co jsem zažil. Bude to čistě jen můj postřeh či postřehy přátel, kteří tam tehdy se mnou byli. Nebudou to ale jen naše evropské pohledy, jelikož jsme byli neustále v kontaktu s Vietnamci a ti nás většinou utvrdili v našich názorech. Tak jestli chcete vědět, jak tam lidé žijí a nevadí vám, že to nebude schválená učebnice zeměpisu pro školní potřeby, tak čtěte.
Lidé mají většinou dvě nohy, dvě ruce, hlavu a tělo. Světe, div se, jsou tam muži, ženy a děti! Jsou jen o něco menší a drobnější než my. Vlasy mají černé a barvu pleti mírně snědší než Evropané. Ale pozor! Dívky a ženy se až nepochopitelně vyhýbají sluníčku a kryjí si neustále všechny části těla před slunečním zářením, takže klobouky, roušky na tvářích, tmavé brýle, rukavice a dlouhé kalhoty s bundami měli na sobě i ve čtyřiceti stupňových vedrech!!! Symbolem krásy je bílá pokožka!!! Druhým důvodem je i strach z rakoviny. Vrcholem je pak koupání v moři v tomto oblečení aniž by se svlékli do plavek! Na pláži, kde byly tisíce lidí, byla má manželka jediná, která měla dvoudílné plavky!!!! Vietnamci se koupali v tom, v čem přišli! Pak stáli na pláži a čekali, až uschnou, aby mohli odejít.
V Evropě už lidi postihl mamon a stres. Hodnoty rodiny jaksi zanikají nebo se dostávají do pozadí za práci a peníze, kdežto ve Vietnamu jsme sledovali opak. Rodina je na prvním místě a dodržuje se i jistá hierarchie, kdy rodinu vede otec, který má podstatně větší práva, ale i zodpovědnost. Žena je mírně v ústraní, alespoň se to tak na první pohled jeví. Aby to neměl muž tak jednoduché, tak v rodině jsou ještě prarodiče, kteří mají rozhodující slovo! Ano, k nejstarším členům rodiny se vzhlíží s úctou a respektem! To už u nás není! Dědka do domova důchodců, babku do denního stacionáře, sbalit jim důchod a užívat si! Tam se potomci o své rodiče starají doma až do jejich odchodu z tohoto světa!
Co se týká kvality života, tím myslím jakéhosi životního standartu, tak tam jsou hodně za námi, nenadarmo je ČR na 16.místě na světě v žebříčku životního blahobytu!!! Vietnam má bohužel velkou nevýhodu, protože byl téměř tisíc let pod čínskou nadvládou a když už se zbavili Číňanů, tak je obsadili Francouzi a po nich přišli Američané. Vždyť válka skončila teprve v roce 1975! Sami však přiznávají, že Francouzi jim hodně dali a dodnes je to tam vidět. Úřední budovy, školy, nemocnice, silnice či železnice jsou z doby jejich kolonizace. Teprve nyní se začínají stavět nové budovy.
Co se týká práce, tak většina lidí pracuje v zemědělství, průmysl není nijak velký, dokonce si myslím, že na druhém místě jsou obchodníci. Všechno totiž souvisí se vším. Přesto, že je Vietnam komunistický, tak soukromé vlastnictví je stejné jako u nás a co se týká obchodu či zemědělství, tak tam vládne kapitalismus. Toho Vietnamci plně využívají, protože oni nechtějí být nikým řízení, chtějí být svobodní a to dávají všude najevo. Třeba se rádi nechávají fotit, ale s prsty ve tvaru V, tedy Victory – vítězství. Oni však tvrdí, že je to jistá image a že tak fotka vypadá lépe. Budiž.
K práci ještě poznámka. V ČR se na Vietnamce hodně lidí dívá přes prsty hlavně kvůli daňovým podvodům a v poslední době i kvůli pěstování marihuany, ale většina musí souhlasit s tím, že jsou nesmírně pracovití. Makají od rána až do večera. Pozor! To platí možná u nás, ale doma si dokážou zorganizovat práci moc dobře a hlavně tak, aby se nepředřeli! Když je pocit na odpočinek či spánek, tak ho okamžitě provedou, ať je třeba 9 ráno, poledne nebo 3 odpoledne. Jeden za druhého v té chvíli zaskočí. Dalším důvodem je i nesnesitelné horko, které prostě nedovolí podávat výkon po celou směnu či den. Tento jev jsme sami několikrát sledovali a domácí nám ho i potvrdili. Dokonce sami tvrdili, když pracovali třeba u nás za totality, že nechápali naše rychlé pracovní tempo!!! Nejhorší pro ně u nás byla krátká doba na oběd. Běloši měli za 5 minut všechno v sobě, kdežto oni si ani nestačili vytáhnout příbor či paličky z ubrousku! O době jídla píšu v předešlém článku o gastronomii.
Musím se zmínit i o národnostních menšinách. U nás je s nimi problém, že jo?! Co v komunistickém Vietnamu, kde si jsou všichni rovni? Tak poslouchejte! Oni mají více než 50 národnostních menšin! Některé horské kmeny na čínských hranicích či národy žijící v povodí Mekongu do dnes nechodí do škol! Jsou analfabeti a dokonce nikde nepracují! Nikde je totiž nezaměstnají! Pěstují rýži a turistům prodávají své drobné ruční výrobky za cenu, která je směšně nízká! Oni totiž vůbec neznají hodnotu své práce, ale možná i nedokáží počítat ve vyšších částkách? Děvčata jsou již v patnácti vdaná a s harantem na zádech. Děti, které by měly být ve škole, hlídají své mladší sourozence, aby mohla matka ve městě prodat nějaký výrobek a otec? Toť otázka! Někteří pracují v lesích nebo v horách těží stříbro nebo loví ryby, ale většinou prý pijí nebo prohrávají peníze v karbanu. Nepřipomíná vám to něco? U nás však nemakají, peníze mají od státu.
Co mě velice potěšilo, bylo to, že nás Vietnamci velice mile přivítali a celou dobu našeho pobytu se o nás vzorně starali. Od rodiny by to člověk jaksi očekával, ale i zcela cizí lidé nás stále zdravili, klidně nás pozvali k nim domů na kalíšek zeleného čaje nebo jen tak sednout si u nich do stínu a na chvíli dát odpočinout unaveným nohám. Nikde jsem neviděl hněv, nadávky či křik na někoho. Vše se řešilo jaksi v klidu. Mladší staršímu couvl, sice si myslel své, ale neoponoval. Starší se mnohdy jen usmál a nechal mladého dělat chybu, však to ho poučí, on to pozná, je to škola života. Žádná facka či pohlavek! Prostě úplně jiný přistup k životu než u nás.
Na začátku jsem psal o ženách, že jsou v ústraní, ale jen tak naoko. Ony si totiž dokážou dupnout a prosadit své, ale o to ani nejde. Láska je tam stejná jako u nás a když se mají dva rádi, tak se vždy domluví na prioritách a tam, kde je život těžší, bez velkých peněz a bez větších životních nároků, tak tam je společný život svázanější, upřímnější a dle mě laskavější a milostnější. Prostě to tam klape v rodině a v manželství lépe než v Evropě.
Musím se zmínit o dívkách, které se mi moc líbily! Dokonce si myslím, že mohou směle konkurovat naším děvčatům, o kterých se říká, že jsou v Evropě nejkrásnější. Vietnamky však mají před našimi holkami velkou výhodu!!! Jsou štíhlé!!! Kdežto naše ženy a hlavně mladé holky se v poslední době dost změnily jak fyzicky tak i duševně. Mám s tím jisté zkušenosti, jelikož jsem fotograf a přicházím s lidmi hodně do kontaktu. Také fotím akty a vím, jak je těžké najít holku, aby nebyla tlustá!!! Naším holkám chybí pohyb a životní blahobyt je navádí k přežírání. Tím pádem mají patnáctiletá děvčata boky jako stará bába, břicho jim přetéká přes opasek a k tomu se vůbec neumějí obléci! Je to děs! K tomu ztrácejí soudnost, jsou sprostější než kluci, více už i kouří a holdují alkoholu. To dokazují i poslední studie v naší zemi!!! Kdežto Vietnamky?! Krásné, štíhlé, elegantní, dobře se oblékající, ochotné a pracovité. Co se líbí mně, tak i muži poslušné. (V jistých mezích! Nejsem despota!) Dokonce nepijí alkohol! A i v padesáti vypadají jako třicítky. Zaplať Pán Bůh za to, že mé dcery a manželka drží štít krásných Evropanek nad vodou!!!
Měl bych něco napsat i o mužích, ale ty jsem moc nesledoval. Také neholdují alkoholu, ten nemusí. Skoro všichni kouří a to dost! Také nejsou tlustí. Já jsem mezi nimi působil jako obstarožní dub mezi mladými topoly! Ale jednu výhodu mé břicho mělo! V buddhistických svatyních mi ho Vietnamci hladili, usmívali se a hluboce se mi ukláněli. Z počátku jsem nevěděl, vo co gou?! Ale pak mi řekli, že Budha měl také velké břicho a ten, kdo ho má velké jako on, tak je symbolem štěstí, klidu a prosperity a toho si Vietnamci musí předcházet! Jak milé!
Když už jsem u Budhy, tak se zmíním i o náboženství. Vietnamci o sobě tvrdí, že jsou ve víře svobodní, ale přes 80% z nich se hlásí k Budhismu, 5% jsou katolíci. Pak tam je něco muslimů, také asi 5% a zbytek jsou různé sekty, malá náboženství či ateisti.
Domorodci, jak jsem si všiml, se však modlí stejně v buddhistickém stánku, tak i v katolickém kostele, prostě je jim to jedno. Ve Vietnamu není mnoho starých buddhistických chrámů, teprve od 90.let minulého století se začaly znovu stavět. Tehdy proběhla jakási perestrojka i v jejich komunistické vládní straně, která se otevřela lidu. Když jsem se ptal lidí na jejich stranu a politický systém, tak byli v klidu a neměnili by. Vždyť mají kapitalistické podnikání, mohou snad dělat vše, co chtějí. Stát řekl, nechtějte nic po nás a my nebudeme chtít také nic po vás. Starejte se o sebe, jak umíte, my vám v tom bránit nebudeme, ale nechtějte po nás dávky, bezplatné zdravotnictví, domovy důchodců. A tak to tam nějak funguje a vypadá to, že to jede.
Už nevím, o čem bych tu psal. Mně se jejich životní styl jeví jiný než náš, ale nezdá se mi špatný. Jsou na tom opravdu hůře v případě jakéhosi bohatství či životní úrovně, ale to není důvod, abych je nějak podceňoval či ponižoval. Jsou tam také třídní rozdíly. Existují tam bohatí lidé, ale i bezdomovci. Ale není to tak viditelné jako u nás. Mám však pocit, že za několik let to tam bude podobné jako u nás, proto nabádám případné turisty, kteří by tam chtěli jet, ať jedou hned! Teď bych hovořil, že jsme tam byli za minutu dvanáct. Vietnam se rychle rozvíjí, probíhá tam investiční a stavební boom. Vše se rychle mění, modernizuje a přibližuje západnímu stylu, jak rádi říkáme – civilizuje. Jestli je dobře nebo špatně, to už je na každém z nás, jak si to podáme a jak to přijmeme.
Takže! Kdo může, ať tam jede co nejdříve!!! Vietnam a jeho lidé za to stojí!!!
Autor: Pavel Zubek
Vietnam: Lidé a jejich život
