Moravskými vinařskými cyklostezkami

Abychom si čejkovickou a pálavskou oblast více vychutnali, tak letos už vyjíždíme o dva dny dříve.

První den po příjezdu a ubytování se v Čejči, vyjíždíme v třicetistupňovém vedru přes Hovorany do Žarošic za naším kamarádem Tomem, který tam pracuje ve Vinařství Žarošice. Chceme vidět, jak vypadá sklep, ale také vychutnat jejich výrobu, jejich víno. Proto nechci vybírat nijak dlouho trasu, ale spíše kratší. Ta dnešní by měla měřit něco kolem 30 km. Kdo tvrdí, že vinařská oblast Čejkovi je rovina, tak kecá!!! Neustále šlapeme do kopců nebo je sjíždíme obrovskou rychlostí dolů. Pod samotnými vrcholy silnic mnohdy zvedám svého Bajkoře na zadní, jak je ostrý sklon cesty! Výhledy do krajiny na vinné tratě, pole s kukuřicí, ale také už zoraná pole hrající různými odstíny hnědé barvy a to vše se krásně vlnicí jako kdesi v Toskánsku, nám vynaloženou sílu rychle vrací do těla zpět.

 V Žarošicích nacházíme vinařství na konci obce a s Tomem ochutnáváme čerstvý mošt z vinných hroznů. Děláme prohlídku sklepa a ochutnáváme jeho vína. Pálavu, Rulandské šedé atd.. Hned kupujeme par krabic vína, které nám Tomáš večer doveze přímo do našeho penzionu. Po zhruba hodinové návštěvě v obci ještě poobědváme v ospalé hospodě a pak se vracíme kolem zpustlého nádraží v Uhřicích u Kyjova, kde už vlak neprojel asi 3 roky, zpátky.

 V Násedlovicích děláme přestávku. Horko, nějaké vínečko a oběd nás unavují natolik, že Jura musí na lavičce u kostela trochu zdřímnout a nabrat sílu.

Po přestávce opět šlapeme přes vinohrady, kde nacházíme i zajímavé vodojemy u každé trati ve formě uhelného vozíku. Jde také o kraj s hornickou tradicí. Ještě nedávno se tu těžilo všude v okolí uhlí, ale nyní po těžních věžích není ani památky. Snažíme se najít i místní čejčské bůdy, abychom zkusili i jejich víno, ale nějak se nám to nedaří. Po příjezdu do penzionu nám paní domácí říká, že jsme je těsně minuli. Jeli jsme totiž nad nimi. No, zítra si tam uděláme vycházku, dnes už není čas. Zajdeme ještě povečeřet a doplnit tekutiny pívem a do hajan.

 

Druhý den si autem a s přívěsem zajedeme do Lednice, odkud vyjedeme na padesátikilometrový okruh do rakouského pohraničního pásma. Je zataženo a mírně poprchává, nám to ale zatím nevadí. Kousek za Lednicemi kufrujeme. Značení v mapě neodpovídá směrovkám na stromech. Míjíme tak několik zajímavých staveb , které tu nechal postavit rod Lichtnštejnů v době, kdy tu bydleli na zámku Lednice. Po chvilince silnější přeháňky, kterou sledujeme z autobusové zastávky, pokračujeme dále po vedlejší silnici mezi vinohrady do Valtic k zámku, kde se musíme také vyfotit. Počasí nám přeje, neprší, je docela teplo a mírně fouká do zad.

Za Valticemi u bývalých kasáren najíždíme na vojenské hraniční komunikace a kopírujeme hranice mezi ČR a Rakouskem. Je tu boží klid a nikde ani živáčka. Za totality to tu bylo jedno z nejhlídanějších míst republiky, aby tu naši občané neutíkali do kapitalistického Rakouska. V této oblasti je jen jeden statek a ruina bývalých kasáren, jinak samé pole a lesy.

V pravé poledne přijíždíme do prostoru bývalé celnice u Břeclavi –Reinthalu. Mezi samými rakušáky v místní restauraci poobědváme a opět po vojenských signálkách pokračujeme směrem na jihovýchod k Národní přírodní rezervaci Pohansko, které je známo svými lužními lesy a starými duby, které mají prý až 600 let!!!Kdysi byla tato oblast nad soutokem Dyje a Moravy pravidelně zatápěna jarními vodami, ale po postavení sporné přehrady Nové Mlýny se to tu postupně vysušuje. Opravdu zajímavou krajinou mezi dubovými solitéry a kolem Pohanského zámečku, kde je nyní muzeum s archeologickými vykopávkami z této oblasti, vjíždíme do Břeclavi. Po nákupu základních potravin pokračujeme kolem místního zámku po cyklostezce do Lednic. Musíme pořád jet, když zastavíme, hned nás bombardují komáři a žerou. Bestie!

Ani jsme se nenadáli a už jsme u Janova hradu, pseudozříceniny, kterou si tu také nechali Lichtnštejnové postavit pro své vyjížďky na koních do přírody.

Poté pokračujeme již lednickým parkem na kolech až do nejbližšího okolí lednického zámku. Prohlížíme si Minaret, Maurskou vodárnu a skleník. Fotíme se na památku a pak opouštíme tento nádherný areál. U parkoviště si dáváme kávu a kupujeme na večer burčák. Za deště odjíždíme už v autě zpět do Čejče. V autě si pochvalujeme krásné okolí a fajnou cyklotrasu. Byl to hezký výlet!

Večer se vydáváme najít místo zvané „Pod búdami“. Nacházíme ho v pohodě a zjišťujeme, že místní vinaři se také dohodli a spolčili, protože na víkend má vždy někdo z nich službu a otevřený sklep, kde vám udělá malou ochutnávku vín s možností zakoupení jejich výrobků. Využíváme toho a také bereme dvě krabice vína sebou…..

Po večeři ještě zvládneme láhev burčáku a jdeme spát, abychom byli fit na zítřejší Den otevřených sklepů v Čejkovicích, vždyť nás čeká návštěva třiceti sklepů a jedné pálenice, ale to už je o něčem jiném a tak o tom psát už nebudu….

Autor: Pavel Zubek

foto: zde