Hlavní menu

  Nová kniha

  Náhodný
Expedice Nový Zéland - 8
Volné pokračování fotografií z Nového Zélandu
zobrazení: 858
známka: 0

  Vyhledávání
Hledej
na Bajkoři



  Nej čtené

Neexistují vhodná data!


  Nej komen.

Databáze je prázdná!


  Placená reklama
Sem vložte text i s HTML syntaxí nebo si vyberte některou z předdefinovaných šablon. Součástí předdefinových šablon jsou i systémové bloky!

* Panevropská cyklostezka aneb na kole z Paříže domů

Vydáno dne 08. 11. 2012 (28532 přečtení)

Po loni projeté cyklostezce Odra-Nisa jsem letos naplánoval Panevropskou cyklostezku, která vede s Paříže do Prahy. Samozřejmě, konec cesty nebude v Praze, ale v Č. Těšíně. Začal jsem sestavovat tým, ale moc se mi to nedařilo. Hodně kamarádů odradila vzdálenost asi 2000 km, délka čerpání dovolené a také průměrná délka denní etapy 140km. Tým se utvořil v podobě Franta, Vašek a Petr, pro mě ideální, něco jsme už spolu najeli a víme o sobě hodně.

Začalo plánování, jak se dopravit do Paříže s koly a vozíky za kola. Zajel jsem do Ostravy do centrály Student Agency, ale tam jsem nepochodil. Po hledání na internetu jsem objevil společnost Eurolines, která přepraví jednou linkou dvě kola. Po domluvě s manažerem nám udělali výjimku a byli ochotni přepravit tři kola. Objednal jsem přes internet Promo jízdenky za 900Kč/os. (jízdenky objednané a zaplacené 60 dní před odjezdem busu, ale bez možnosti vrácení peněz), kola s vozíky a brašny byly v ceně jízdného. Do Prahy nebyl problém se dopravit vlakem.
Všechno krásně vycházelo, ale nastal problém. Vašek z rodinných důvodů nemůže jet. Začínám shánět náhradu, zkouším přes kamaráda Otmara kontaktovat známé z Okolo Tatier. Po spojení s Ivem z Paskova, mi potvrzuje účast i s přítelkyní Danou. Píšu email na vedení Eurolines o žádost přepravy čtyř kol na linku do Paříže, ale to už není možné z provozních důvodů. Takže pojedou dalším spojem. Ještě jedno setkání s Ivem a Danou a ujasnění detailů, setkání na dalším ročníku Okolo Tatier a nic nebrání naší společné cestě.
 
Pátek 1.6.2012
Sraz v 15 hod. v Č. Těšíně na nádraží je přesně dodržen, jsme oba na nástupišti. V 15:31 nástup s koly a vozíky do rychlíku Landek, vše bez problémů. Cesta ubíhá přesně podle jízdního řádu. V Olomouci jsem si vzpomněl, že doma zůstala kostivalová mast na šlachy a kolena. Volám dceři do Prahy, aby mi ji koupila a doručila na aut. stan. Florenc.
Rychlík je v Praze přesně v 19:50. Vytahujeme kola s vozíky a po nástupišti přejíždíme  před hlavní nádraží a jedeme na aut.st. Florenc. Přijíždíme na nástupiště č. 6, odkud vyjíždí náš autobus Eurolines. Dcera mi přináší důležitou kostivalovou mast. Poslední foto před odjezdem a už s Petrem rozkládáme kola i vozíky a balíme do celt, jak nařizuje přepravní řád. Jde to rychle a za 20 min. je vše připraveno k naložení do autobusu. Ten přijíždí před 22. hod. a nakládáme. Řidič se ptá, proč budeme jezdit po Paříži s vozíky, my odpovídáme, že se vracíme domů do Č. Těšína na kole. „To si děláte srandu, nebo to máte za trest?“ -  asi to nebyl cyklista J. Odjezd přesně v 22:30 hod. Cesta probíhá v klidu a ve 24:00 hod. přejíždíme hranice s Německem a usínáme. Probouzíme se kolem šesté hodiny ranní ve městě Kehlu.
 
Sobota 2.6.2012
Po kratší přestávce projíždíme francouzské hranice a jsme ve Štrasburku. Pokračujeme v dřímotě, kolem desáté už pozorujeme krajinu a studujeme mapu Paříže. Před Paříží se začínají na silnici tvořit zácpy a tak místo 13.15 hod., kdy máme plánovaný příjezd, přijíždíme asi o půlhodinu později.
 Stanoviště je pěkné betonové bludiště. Nacházíme se ve čtvrti Paříž Montreuil- Banglonet. Vytahujeme a skládáme kola s vozíky a ještě se ptáme řidiče na cestu k hotelu Formule 1, kde jsou podle internetových stránek volné pokoje. Už jedeme po silnici D38 směrem na jih. Cestou vidíme tržiště nebo nějaký bleší trh nevalné úrovně a ten nepořádek a lidi vzhledově pochybné pověsti. Formuli 1 nacházíme bez problému, ale volný není žádný pokoj. Jedeme dál a vidíme další hotel Etape. Mají volno, ale cena 66 Euro za os/noc se nám nelíbí. Proto jedeme dále na jih do campingu Paris Est. Používáme navigaci i mapu.
Po cestě na přechodu nás oslovuje paní a ptá se nás, odkud jsme. Po krkolomném rozhovoru, kdy mluví jen ona a my přikyvujeme, ona píše na papír a kreslí trasu, nás zve na piknik někde kousek od kempu v neděli na 11 hod. a potom na projížďku na kolech po Paříži.
V 16:30hod. nacházíme kemp, ale paní na recepci trochu zmatkuje. Platíme chatku Duo na dva dny za 78Eur a ona mi bere do trezoru občanku jako depozit. Pak se domluvíme na 20 Eur, které dává do obálky s mým jménem a do trezoru. Ještě si kupujeme na zítra celodenní jízdenku za 9.75 Eur pro okruhy 1,2,3 na autobus, příměstský vlak a metro.
Chata je malá, ale útulná, je tady kuchyňka, sprcha, WC a dvě postele. Vybalujeme a jdeme na obhlídku kempu, který je skoro prázdný. Jdeme na procházku po okolí a Petr má chuť na pivo, ale v restauraci mají čepované za 7 Eur a to ho odradí. Procházka pokračuje a nestačíme se divit, jaký nepořádek je všude kolem. Na chodníku nacházíme starý televizor, plastové láhve, igelitové pytle jen tak pohozené a vše možné. Dále za plotem zase končí nějaký bleší trh se starými věcmi, které by nikdo nekoupil, zkrátka nepořádek je slabé slovo. Po návratu do kempu vytahuje Petr plechovkového Kozla a zapíjíme dnešní den.
Dnes jsme ujeli 13km.
Počasí: polojasno 20oC.
 
 
 
Neděle 3.6.2012
 
V noci byl silný liják a bouřka, ráno je zataženo a slabě mrholí. Proto neuvažujeme o možnosti jít na piknik, který se v tomto počasí ani nemusí konat a nevíme, kde přesně hledat paní a její přátele.
Jedeme prvním autobusem číslo 101 od kempu do čtvrti Journarl la Port a potom příměstským vlakem do stanice Opera, kde byla podle plánu první památka. Pak jezdíme po Paříži metrem a fotíme další památky. Vrcholem všeho byl pohled od morového sloupu Bastila na nábřeží Seiny, kde měli tři obydlí místní bezdomovci. Sbité z dřevěných palet a kartonů z krabic, policie jezdí kolem a nic. Jen cizinci koukají, fotí a kroutí hlavou.
Ráno a dopoledne bylo metro skoro prázdné, ale odpoledne po čtvrté hodině přelidněné, hlavně černochy a muslimy, kteří se chovají dost arogantně vůči ostatním cestujícím. Po prohlídce památek jsme hledali úschovnu pro naše vozíky na pondělí,  až přijedou Dana s Ivem. Byli jsme na východním a severním vlakovém nádraží, ale domluvit se nešlo. Pokud neumíte francouzsky, německy nebo anglicky je to neřešitelný problém. Památky krásné, všude hodně turistů, ale na tak navštěvované město hodně velký nepořádek. Do kempu jsme dorazili v pohodě, po cestě ještě doplnili v malém minimarketu zásoby jídla, něco snědli a honem do postele, protože ráno musíme být v 6:15 na aut.stan. Eurolines, kde se setkáme s dalšími členy našeho týmu – Danou a Ivem.
Dnes to byl trénink do schodů a ze schodů a Petra začíná bolet kotník.
Počasí: zataženo, místy mrholení, 16oC.
 
 
Pondělí 4.6.2012
 
Ve 4:00 hod. budíček, po snídani a naložení věcí do vozíku mám problém s černochem na vrátnici (recepce je v noci zavřená), který „jako“ nerozumí mé žádosti o vrácení zálohy 20 Eur. Kreslím plánek s obálkou s 20 Eur na mé jméno, uloženou v trezoru. Když jsem pohrozil, že odjedu s klíčem od chatky pryč, pak „pochopil“ a pro zálohu na recepci zašel.
 Na zastávku dorazíme s malým zpožděním v 6:25, kde už Ivo s Danou mají složená kola a vozík. Po krátké domluvě, když není kde dát vozíky do úschovny, Dana s Ivem jedou na obhlídku Paříže metrem a my s Petrem hlídáme kola s vozíky a studujeme mapy. Naše kola s vozíky a vlajkami budí pozornost. Všiml si nás i jeden Polák-bezdomovec z Poznaně. Cestuje po světě, nic nedělá a navštěvuje  polské komunity nebo polské faráře, kde vyžebrá peníze, které propije, prokouří a procestuje. Ve 13:30 hod. se vrací Dana s Ivem a po krátké poradě nad mapou vyjíždíme.
Petr zjistil, že zapomněl českou vlajku v chatě kempu. Bočními ulicemi jedeme směrem na Bondy, kde se ptáme na napojení na cyklostezku kolem kanálu se složitým názvem Canal de l´Ourcq. Cyklostezka je asfaltová, jedeme  po ní do Claye Souilly a dále směr na Meaux, které raději objíždíme jižně, abychom nezabloudili kvůli špatnému značení cyklostezky. Přes malebné vesničky přijíždíme do městečka La Ferté sous Jouarre, cíle dnešní etapy. Kemp nacházíme poměrně snadno, ale je prázdný a tak nás mladý francouzský
pár ubytuje za 5 Eur na osobu do stanů připravených na letní tábor.
Trasa: Camping Paris Est-Montreuil-Bondy-Sevran-Claye Soully-Quincy-Coully-La Ferté sous Jouarre    93km.
Počasí: polojasno, zataženo, mrholení 20oC.
 
 
Úterý 5.6.2012
 
Po domluvě všech členů týmu jsme se rozhodli, že každý den po ukončení etapy a po prostudování map společně vytvoříme trasu na následující den.
Ráno dobře vyspaní a naladěni vyjíždíme po silnici 3. třídy kolem řeky Marne. Krajina je mírně kopcovitá a všude kolem samé vinice a upravené vesnice. Na vinicích je vidět místní vinaře a traktory (a dokonce i vrtulník) provádějící chemický postřik.
Zastavujeme v pekárně, které jsou tady v každé vesnici a kupujeme svačinu. Jedeme dál a chceme doplnit zásoby v malém marketu, při nákupu kupujeme i šampus, jsme přece v kraji, kde se pěstuje pravé šampaňské. Před marketem pijeme dvě láhve jako ruští bohatýři „z krku do krku“.
 Ve městě Epernay v místním marketu Carefour není problém nakoupit. Pokračujeme dále a za městem Busseul má Ivo defekt na zadním kole. Vjíždíme do celkem velkého města Chalons en Champagne a po jeho prohlídce na konci nacházíme vyhlédnutý kemp. Volné chatky nemají a tak stavíme stany a při večeři opět vychutnáváme „šampus“. Perlička: v Carefouru jsem koupil šampus za 3 Eu, nějaký speciál od Carefouru, ale byl bez alkoholu, ostatní koupili za 1,25 Eur a byl výborný.
Pěkný kemp, cena za osobu 7 Eur.
Trasa: La Ferté- Charly sur Marne-Chateau Thierry-Chatilon sur Marne-Epernay-Bisseuil-Chalons en Champagne     130km.
Počasí: polojasno, 19o C.
 
Středa 6.6.2012
 
Ráno po snídani a sbalení věcí jedeme místo po cyklostezce, které máme za včerejšek  až po krk, přes vesničky Marson, Possesse do Revigny sur Ornain a  projíždíme přes pěkně udržované vesnice, kde sice není žádný nový dům, ale všechny staré domy jsou opraveny. Pak se opět napojujeme na Panevropskou cyklostezku kolem Canal laterál á la Marne, přijíždíme do historického města Bar le Duc, které je jedno z neznámějších francouzských renesančních měst vůbec.
Tam jsme rovněž navštívili informační centrum, kde jsme zjistili možnosti ubytování.
Po prohlídce města jedeme po kvalitní cyklostezce podél kanálu. Plulo tam hodně lodí, viděli jsme, jak fungují zdymadla v praxi. Je neuvěřitelné, jak zruční jsou kapitáni lodí, co všechno dovedou s lodí provést. Asi po 20km jízdě, kterou jsme si patřičně vychutnali a podrobně nafotili, se ocitáme ve městečku Ligny en Barrios.
Dnes máme najeto jen 90km a další kemp je hodně daleko, proto volíme odpočinkovou etapu. Kemp je malý, ale velmi hezký a útulný, skoro prázdný a cena na osobu až neuvěřitelná 2,5 Eur. Krásné sociální zařízení (až na turecký záchod), ale máme k dispozici i velký altán, kde odpočíváme a v noci sušíme vyprané věci. S Petrem jdeme na prohlídku městečka, kde opět doplníme potravinové zásoby.
 Trasa: Chalons en Champagne-Marson-Bussy la Repos-Revigny sur Ornain-Bar le Duc-Ligny en Barrios      90km.
Počasí: polojasno   22oC.
 
 
Čtvrtek 7.6.2012
 
Ráno opouštíme Ligny za pěkného slunečného počasí a jedeme asi 10 km po cyklostezce podél kanálu, pak po okresní silnici naplánovanou trasou Bovielles-Vaucouleurs-Crézilles-Allain, následuje velké stoupání do Neuves Maisons a dále nejhorší úsek ve Francii. Neskutečné bloudění asi 2 hod. přes poledne, je dusno, samá objížďka, smrad z výfuků aut, pracovní semafory, každý z dotázaných nás posílá někam jinam, proklínám Francouze.
Ale vše má svůj konec a najednou projíždíme Laneuville a po okresní silnici jedeme na Enville, začíná trochu mrholit. Je teplo, obloha se zatáhla mraky a já si to počasí užívám. Je celkem rovinatá cesta, tak zvyšuji tempo, Petra cítím za mnou. Obloha se začíná stále více zatahovat černými mraky a my v poklidu projíždíme obec Xures a jedeme listnatým lesem. Vtom začala bouřka s lijákem. Než stačíme sesednout z kola, jsme kompletně mokří, nemá cenu vytahovat pláštěnku, postavíme kola s vozíky na kraj silnice a jdeme se schovat do lesa, ale málo platné. Za chvíli jsme jako vodníci, botasky plné vody, ještě že má Petr u sebe slivovici, po několika panácích nám aspoň není zima. Celé to trvalo asi 45 min. Liják se změnil v mrholení, ale Dana s Ivem už jsou tady. Naše tempo nestíhali, tak se schovali v obci ve statku, ale než se stačili schovat, taky zmokli. Měníme plán a snažíme se co nejrychleji ubytovat.
V další vesnici Moussey nacházíme ubytování na statku, kde majitel mívá letní soustředění pro děti s výukou jízdy na koních. Ubytování za 18 Eur, ale zase vysušení věcí a hlavně bot přijde náramně vhod. Po koupeli a večeři pijeme červené víno Vinsobres od majitele (litr za 10Eur, ročník 2005). Pro mě je kyselé, ale Petr coby znalec to ohodnotil jako velmi kvalitní. Dále pijeme tatranský čaj, slivovici a višňovku proti rýmě a nachlazení. Potom plánujeme trasu na další den.
Trasa: Ligny en Barrios-Bovielles-Vaucouleurs-Crézilles-Allain-Neuves Maisons-Jarville la Malgrande-Enville au Jard-Moussey      139km.
Počasí: polojasno, přeháňky, 15-25oC.
 
 
Pátek 8.6.2012
 
Ráno vyjíždíme vysušeni, oholeni a dobře naladěni opět po okreskách přes Lorouin-Sitiford do Plan incline St.Louis, kde vidíme z cesty přes kanál zdvižné zařízení pro lodě. Na délce 45m jsou lodě plovoucím kanálem zdviženy na kopec v něčem, co se podobá koupací vaně. Tato příčná lodní zdviž nahrazuje 17 stavidel.
Po focení opět jedeme po silnici podél kanálu do města Lutzelbourg, kde už z dálky vidíme krásný hrad na červenokamenné skále. A teď začíná asi nejkrásnější úsek Panevropské cyklostezky podél kanálu přes Severne až do Braumathu, kde vidíme malé soukromé výletní lodě. Po zkušenostech z předměstí Nancy nejedeme přes Strasbourg (který jsme projeli busem při cestě do Paříže), ale jedeme přes Gambshein-Beinheim hranice, kde jsme v 17:15 hod. Za krásným mostem přes veletok Rýn je první město v Německu Winterdorf a jedeme do města Rastatt, kde má být kemp.
Dnes začíná ME v kopané a utkání ČR-Rusko. Při nákupu v marketu se potkáváme s rodačkou z K. Varů, která se sem před 30 lety vdala, ale česky mluvila perfektně. Na její radu, že je kemp až ve městě Ranentalu, jdeme na náměstí, kde probíhají slavnosti pouličních divadel. Je vedro a dusno, s Petrem pijeme místní pivo za 4 Eur.
Po příjezdu do Ranentalu zastavujeme ve vilové čtvrti, ale místní obyvatelka kroutí hlavou, že kemp tady není. Tlačí nás čas, a proto se ptáme o tři domy dále, majitel nás posílá na dálnici a po 1km prý uvidíme po levé straně kemp.  Nechceme riskovat setkání s německou policií a platit pokutu. Proto pokračujeme cyklostezkou, která vede pod dálnicí a najednou je kemp před námi.
Vypadal jako pro bezdomovce, někteří tam bydleli nastálo v prastarých nepojízdných přívěsech, často stojících na špalcích. Cena 7,5 Eur byla hodně nadsazená, ale byla tam teplá voda i slušné WC. Po postavení stanů honem na fotbal na recepci, dobře vychlazená lahvová desítka za 1,8 Eur přijde vhod, ale porážka 4:1 od Rusů byla krutá. Ještě že se nám Němci nesmáli.
Trasa: Moussey-Lorouin-Sitiford-St.Louis-Lutzelbourg-Severne-Brumath-Gambsheim-Herrlisheim-Beinheim-přechod-Winterdorf-Rastatt-Ranental 153km.
Počasí: ráno pod mrakem, polojasno kolem 20oC.
 
 
Sobota 9.6.2012
 
Po probuzení a sbalení věcí počasí nevypadá moc dobře, zataženo a začíná mrholit. Celkem bez problémů přijíždíme do města Malsch a dále do Ettlingenu, kde objevujeme místní pekárnu s velkým výběrem místních specialit. Na krásném náměstí jsou potravinové trhy, opět doplňujeme zásoby. Počasí se umoudřilo, mraky se protrhávají a slunce pálí.
Po cyklostezce jedeme do města Bretten a pak asi 45 km po silnici 2. třídy do města Heilbronn, kde nás přivítala zvonkohra překrásného kostela, která zněla jako orchestr. Dana a Ivo se občerstvují v cukrárně kávou a my s Petrem zmrzlinou, pak nacházíme infocentrum, kde nám ochotně ukazují na místních mapách nejbližší kempy.
Z Hilbronnu stoupáme do pořádného kopce, kolem kterého jsou krásné vinice. Po cyklostezce jedeme za pěkného počasí do města Obersulm, za kterým je veliký kemp Campingpark Brietenauer See, do kterého přijíždíme zadním vchodem na recepci. Kemp je moc hezký a dost plný. Stavíme stany, jíme, plánujeme trasu na zítřek, pak rychle hygiena a už začíná ME Německo-Portugalsko. Restaurace a venkovní zahrádka přeplněny, přesto nacházíme volné stoličky a sledujeme fotbal a pijeme pivo za 2,5 Eur. Je to jako na stadionu, Němci fandí a vítězí 1:0. Oslavy v kempu vrcholí až nad ránem (a že se Němci umí radovat!), ale my spíme dobře.
Trasa: Ranental-Malsch-Ettiligen-Bretten-Eppingen-Schvaigern-Heilbronn-Obersulm       114km.
Počasí: ráno zataženo, polojasno 18-23oC.
 
 
Neděle 10.6.2012
 
Další ráno, ale jen pro nás čtyři. Opouštíme kemp v 7:30 hod. a i recepce je ještě zavřená. Jedeme z kempu, ale je to celkem bludiště a tak se ptáme dvou rybářů (byli to Rusi) na trasu směrem na Pfedelbach. Nechtěli věřit, že jedeme na kolech z Paříže do Čech a ptali se Iva, kde má mašinu. Ivo ukazuje nohy a říká - to moje mašina.
Opět jedeme po okreskách a fotíme hrad v Neuensteinu, ve stejnojmenném městečku už je otevřená pekárna. Dnešní etapa je dost náročná, hodně kopcovitá a hlavně tři velké a dlouhé kopce si bude Petr dobře pamatovat.
Před vesnicí Kemmenten je veliká mlékárna se sochou obří krávy, naštěstí ne Milky.
Do města Künzelsau jedeme z kopce a vidíme zubačkovou dráhu, ale pak cesta z města do kopce bez konce. Má snad 6 km a Petr po výjezdu říká, že má krizi, (ale já vím, co mu chybí: pivo). Naštěstí přijíždíme do města Schrozberg, kde probíhá fotbalový turnaj. Typicky pro Němce nesmí chybět občerstvení - pivo a párek. Využíváme možnosti se posilnit něčím kalorickým, pijeme dvě piva, sníme  klobásu a Petr po občerstvení vypadá spokojeně.
Dále jedeme po rovině až před město Rothenburg ob der Tauber, které je na kopci a má kompletně zachované historické jádro. Historické městské hradby, věže, domy, radnice, kostely, dlážděné ulice, přesně jako bychom se ocitli ve středověku. Prostě moc hezké, zachovalé a hlavně udržované. 
Jedeme opět po okreskách až do kempu v Oberzennu. Malý soukromý kemp, pěkné sociální zařízení, cena na osobu 9 Eur, skoro prázdný, bez restaurace, ale automat na lahvové pivo(!) za 2 Eur.
Trasa: Obersulm-Pfedelbach-Neuenstein-Künzeisau-Langenburg-Schrozenberg-Rothenburg ob der Tauber-Oberzenn       118km.
Počasí: polojasno 20o C.
 
 
Pondělí 11.6.2012
 
 
Vyjíždíme za polojasného počasí s jasným cílem vidět historické centrum Norimberku. Kvalitní okresky střídáme s cyklostezkou přes vesničky, které jsou pěkně udržované a taky všude typický německý pořádek, žádné prázdné plastové láhve, špačky z cigaret atd.
Opět navštěvujeme potraviny a mají tady lepší výběr než ve Francii a hlavně levněji. Po průjezdu městem Zindorf začíná průmyslové předměstí Norimberku. Žádný problém: buď cyklostezka vedle silnice nebo po chodníku. Ani nevíme jak, a už se ocitáme v centru Norimberku. Je tady hodně památek např. Císařský hrad, Bílá věž, Kašna manželství, Stará radnice a spousta kostelů: sv. Vavřince, sv. Sebalda, sv. Alžběty, sv. Jakuba a hlavně Panny Marie s orlojem, který nechal postavit Karel IV. Navíc mu zde jeho žena Anna Svidnická porodila syna Václava IV.,  pozdějšího krále, který je dodnes osobností města.
Z centra jedeme zeleným parkem po cyklostezce a podél dálnice až do města Sulzbach-Rosenberg, kde najíždíme na málo frekventovanou silnici 2. třídy. Při projíždění městem Hahnbach někdo hraje na kytaru a zpívá přes kombo. Místní umělec hraje lidem v hospůdce pro radost a zábavu. V obchodě kupujeme svačinu a usedáme na zahrádku, svačíme a pijeme pivo. Umělec hraje hodně dobře (asi jako kamarád Vašek).  
Přijíždíme do Hirschau - města bílé země, které své jméno nosí zaslouženě, jelikož se zde v lomech těží kaolín, světově žádaná surovina pro výrobu papíru a porcelánu. Odpadní látkou při výrobě je bílý písek, ze kterého v průběhu let vyrostla hora Monte Caolino, která je dějištěm neobvyklé zábavy. Vlekem se dostanete nahoru a na vypůjčených lyžích dolů, a to i v létě. Koná se zde také každoroční mistrovství světa letního písečného lyžování a sjezdu na bigfootech. Dále je tady překrásné koupaliště Dünenfreibach. Hledáme kemp a stoupáme, napravo i nalevo vidíme lomy, kde se těží kaolín. Na kopci nacházíme snad nejkrásnější kemp naší cesty Monte Caolino. Kemp je skoro prázdný, po hygieně chceme jít na pivo, ale restaurace je zavřená a tak si dáváme Magnum z automatu za 2 Eur. Cena kempu je 8 Eur.
Trasa: Oberzenn-Buch-Neudorf-Zirndorf-Norimberk-Fischbach-podél dálnice 61,62,63,64, cyklostezka na odbočku směr Hainfeld silnice 2.třídy Sulzbach-Rosenberg Hahnbach-Hirschau      134km.
Počasí: polojasno 22oC.
 
 
Úterý 12.6.20012
V noci trochu sprchlo, ale ráno je polojasno. Při balení věcí se všichni ohánějí a nadávají, malé mušky nás chtějí vyštípat, jako by poznaly, že nejsme Němci.
Po okreskách jedeme přes město Wernberg-Köblitz, kde silnice kopíruje dálnici směrem na Rozvadov. Čím se více blížíme hranici, tím větší máme chuť na pivo a české jídlo.
Ještě poslední zastávka v německé pekárně ve městě Vohenstraus a dále přes Moosbach, Eslarn, přechod Tyllschanz a už je tady Železná. Kousek za hranicí se loučíme s Danou a Ivem, kteří jedou do Přimdy, pokračují do Prahy a vlakem domů.  (Proto je dále komentář rozdělen podle trasy a části týmu).
My s Petrem se těšíme na pořádný oběd, který si dáme v Bělé n/R. Sice ještě musíme zdolat dva kopce, ale už se to blíží! V místní restauraci si dáváme pivo Gambrinus, kulajdu a svíčkovou. Petr usíná, a proto volíme cestu do 30km vzdáleného Holýšova, kde je ubytovna. Musíme projet ještě úsek dlouhý 12 km po silnici 1. třídy z Horšovského Týna do Holýšova. Cesta je úzká a jezdí tady moc kamionů. Ale už to není chování francouzských a německých řidičů, kteří se chovají k cyklistům fantasticky ohleduplně.
Po ubytování mám namířeno na fotbal ME Česko-Řecko 2:1, Petr dává raději přednost spánku. Po fotbale jdeme do místní hospůdky zapít vítězství třemi Gambrinusy a na kutě.
Trasa: Hirschau-Schnaittenbach-Wernberg-Köblitz-Wittschau-Vohenstras-Moosbach-Eslarn-Tyllschanz-přechd-Železná-Bělá n/R-Štítary-Horšovský Týn-Holýšov      110km.
Počasí: polojasno 21OC.
 
 
Ivo a Dana, úterý 12.6.2012 
 
Po rozloučení s týmem č. 1 na hranicích, jsme pokračovali polesím a stoupali 4 km až k vesnici Přimda, kde na nás vzhlížel z kopce hrad Přimda. Je to jeden z nejstarších kamenných hradů, který byl vystavěn v románském stylu. Pokračovali jsme naší malebnou krajinou až do vesničky Bor, kde nás zlákalo české jídlo v místním motorestu. Po jídle jsme silnici č. 203 jeli až do městečka Nýřany, kde jsme našli po domluvě s místním správcem házenkářského mužstva ubytování, sice za 200,- Kč,  ale bylo to ubytování páté cenové skupiny bez podlahy - špinavé sprchy, postele propadnuté, jedno z nejhorších, co jsme kdy viděli.
 
Franta a Petr, středa 13.6.2012
Ráno je zataženo a před ubytovnou čeká v 7:30 hod. vnuk mé sestřenice Pavel, který je taky cyklista a vyvede nás místními cyklostezkami mimo silnici 1. třídy. Nakonec jede s námi až do vesnice Kbel, kde se rozloučíme. Počasí se začíná zhoršovat, mrholí a u obce Petrovice začíná silně pršet. Před deštěm se schováme v místní samoobsluze, kde po 15 min. diskuzi s místními obyvateli a na jejich radu jedeme cestou do Planice, kde nás zastihl další silný liják, který naštěstí přečkáme v budce autobusové čekárny. Po půlhodině nuceného odpočinku jedeme do Horažďovic, kde obědváme a počasí se začíná zlepšovat. Do cílového města dnešní etapy - Písku přijíždíme za polojasna, ještě doplníme zásoby v místním marketu Spar, kde je další cyklista z řady obdivovatelů našich vozíků. Jedeme přes kamenný most a obdivujeme sochy z písku u řeky. Dnes máme domluvené ubytování s Petrovým známým, bývalým kazatelem Českobratrské církve. Spíme v činžovním domě ve druhém patře, kde se nachází společenská místnost, kuchyň, WC a dvě válendy, co víc si můžeme přát. Během  vybalování věcí se prohnala bouřka, ale večer při procházce a večeři už svítí slunce. Jídlo a hlavně pivo nemá u nás doma chybu.
Trasa: Holýšov-Merklín-Borovy-Kbel-Měčín-Petrovice-Plánice-Zborovy-Malý Bor-Horažďovice-Hlupín-Radomyšl-Písek          105km.
Počasí: dopolednem pod mrakem, odpoledne polojasno 20oC.
 
Ivo a Dana, středa 13.6.2012
Ráno nás vítá polojasné počasí, tak se balíme a jedem přes překrásné město ,,Plzeň“. Až na ten šílený provoz!!! – už abychom byli venku! Pokračujeme přes Rokycany, Mýto, Hořovice až do naší stověžaté matičky Prahy. Nasedáme na vlak a vlak 21:20 jsme v Ostravě u konce našeho výletu.
 
Dále už jen Franta a Petr, čtvrtek 14.6.2012
 
Ráno se probouzíme do slunného dne. Jedeme směrem kolem Talinského rybníka na Týn nad Vltavou, za městem vidíme v dálce jadernou elektrárnu Temelín.
Jedeme po málo frekventovaných silnicích a cesta ubíhá. Ve Veselí nad Lužnicí se podíváme na soutok Lužnice a Nežárky. Pokračujeme dále přes Kardašovu Řečici, kde najíždíme na silnici 1. třídy a po 12 km se ocitáme v překrásném Jindřichově Hradci. Zde fotíme místní úzkokolejnou železnici, navštěvujeme zdejší  turistické informace.
Potom přes kopečky nahoru a dolů do dnešního cílového města Dačice. Městečko s historickou tradicí, ale místní penziony jsou obsazené nebo cena těch luxusních se nám nelíbí. V místních informacích nacházíme ubytování v nedaleké Jemnici. Po domluvě s majitelem penzionu na Palackém, jedeme ještě 12 km do Jemnice.
Je to obrovská budova postavená za socialismu, kde se nachází mnoho firem a taky ubytovna. Dnes jsme tam s Petrem sami. Po příjezdu se strhla silná bouřka a liják, opět máme štěstí. Po bouřce jdeme na procházku do městečka.
Trasa: Písek-Semice-Talin-Albrechtice n/V-Týn n/V-Dolní Bukovsko-Veselí n/L-Kardašova Řečice-Jindřichův Hradec-Hospříž-Kunžak-Markverec-Dačice-Jemnice     
 135 km.
Počasí: polojasno 23oC.
 
 
Pátek 15.6.2012
 
 
Počasí se začíná měnit a už od rána je jasno, v poledne vedro. Jedeme po rovinatém terénu, a to Petrovi maximálně vyhovuje. Projíždíme vesnice a města po dobré silnici 2. třídy a celkem málo frekventované. V dálce vidíme další naši atomovou elektrárnu Dukovany. Jedeme a fotíme obrovské žampiony, které jsou velké jako talíře. V městečku Ivančice poobědváme a fotíme muzeum Alfonze Muchy a Vladimíra Menšíka a místní radnici.
K poledni míříme k Brnu a provoz pořádně houstne, i když jedeme po vedlejších silnicích. Nejhorší úsek Chrlice-Tuřany-Slatina za provozu aut a hlavně kamionů s vervou zvládáme a už jsme na staré silnici mezi Brnem a Vyškovem, cílem dnešní etapy.
Ve Vyškově nás čeká nemilé překvapení v místních informacích. Voláme ohledně ubytování, ale všude je obsazeno z důvodu konání MR v atletice a taky srazu motorkářů v nedalekých Holubicích. Na šestý pokus nacházíme ubytování v penzionu U Kolejků díky tomu, že se někdo z atletů odhlásil.
Večer jdeme na pivo do krásného Vyškovského pivovarského šenku a světe div se - pivo 14o za 21 Kč a pivo 11o za 15 Kč, v dnešní době prostě něco neuvěřitelného.
Trasa: Jemnice-M.Budějovice-Jaroměřice n/R-Hrotovice-Dukovany-Ivančice-M.Bránice-Ořechov-Chrlice-Tuřany-Slatina-Rousínov-Vyškov      135km.
Počasí: jasno   26oC.
 
 
Sobota 16.6.2012
Ráno je jasno a už hodně teplo. Nic pro mě, ale trasa je samá rovina, tak žádný problém. Jedeme po staré silnici směrem na Kojetín, ale i po nové cyklostezce z Ivanovic na Hané skoro až do Němčic nad Hanou, pak po silnici přes Hulín do Holešova, Bystřici pod Hostýnem, přes kopečky do Valašského Meziříčí a dále po nové cyklostezce až do Rožnova p/R.
Tato nová cyklostezka je hodně využívaná jak cyklisty, tak i milovníky kolečkových bruslí. Má výbornou kvalitu povrchu a je dobře vedena přírodou kolem řeky Bečvy. Už bylo načase něco vybudovat, protože úsek silnice 1. třídy mezi V. Meziříčím a Rožnovem p/R je hodně frekventovaný. My s Petrem úsek Rožnov p/R až Holešov můžeme jet už poslepu, protože každý rok jezdíme touto trasu do Čejkovic na otvírání sklepů.
Máme výborný mezičas, je 15 hod. a já Petra přemlouvám k pokračování až domů, je to jen nějakých 60km. Petr je však hodně unaven a chce si dát relax ve zdejším bazénu. Po zaplacení chatky se dovídáme, že bazén je z technických důvodů uzavřen.
Po ubytování a hygieně jdeme na fotbal ME Česko-Polsko 1:0 do restaurace, kde se pije pivo a fandí doslova celá hospoda. Po vítězství jsme všichni hrdi, že jsme Češi a usínáme s dobrým pocitem.
Trasa: Vyškov-Ivanovice na Hané-Němčice nad Hanou-Kojetín-Chropyně-Hulín-Holešov-Bystřice pod Hostýnem-Osíčko-Branky-V.Meziříčí-Rožnov pod Radhoštěm      110 km.
Počasí: jasno 28o C.
 
 
Neděle 17.6.2012
Dnes máme poslední den našeho putování a Petr si chce užít pivo. Je opět jasno a od rána hrozné dusno. Kopec Pindulu bravurně zvládáme, i další kopeček Na Bystrém kde je hospůdka Na Maralaku, která je proslavena výtečnými bramborovými plackami. Máme smůlu, mají otevřeno od 10 hod. a je po deváté.
Paní vedoucí dělá úklid a tak nám natočí alespoň pivo, Petr je spokojen. A už jedeme z kopce do Čeladné, kde navštěvujeme místní cukrárnu a posilňujeme se zákuskem letní koule.
Teď to máme pořád trochu z kopce a před Frýdlantem n/O se potkáváme s kamarádem Robertem, který byl letos s námi na akci Okolo Tatier, po krátkém rozhovoru je  další zastávka je v cyklobaru v Dobré, Petrovi pivo náramně chutná.
Poslední zastávka je v minipivovaru U koníčka ve Vojkovicích. Hospoda je přelidněna, je neděle,  čas oběda a není kde sednout. Po příjezdu budíme pozornost našimi vozíky, ale sedíme venku a vychutnáváme pivo a hodnotíme letošní cyklodovolenou. 
Po obědě a třech pivech jedeme do H.Tošanovic, kde se loučíme a já jedu do Č.Těšína a Petr do Bystřice nad Olší.
Trasa: Rožnov p/R-Trojanovice-Na Bystrém-Čeladná-Frydlant n/O-Baška-F.Místek-Dobrá-Vojkovice-Tošanovice-Č.Těšín          65km.
Počasí: jasno, vedro 28oC.
 
 
Hodnocení účastníků
 
Franta: Z mého pohledu skoro ideální, výborný tým, na čem jsme se domluvili, to platilo, počasí téměř ideální.
Paříž: překrásné památky, ale nepořádek ve městě, bezdomovci mají své nevalné obydlí u památek.
Francie: krásný venkov, silnice v perfektním stavu, skvělé pekárny v každém městečku, špatné značení cyklostezek (skoro žádné), ohleduplní řidiči.
Německo: vše o třídu lepší než ve Francii, fantastický pořádek, hodně cyklostezek perfektně značených, pěkné kempy.
Česko: všude dobře, doma nejlíp, až na ty cesty a naše řidiče.
Doporučuji všem, kteří chtějí něco vidět, není třeba umět francouzsky a německy, vždy se nějak domluvíte.
 
Ivo a Dana: Výlet to byl nádherný. Jeden nejkrásnějších, co jsme absolvovali. Vřele doporučujeme! Samozřejmě hodně záleží na kolektivu a ten náš byl sehraný od samého začátku – výborný tahoun Franta (vedoucí naší skupiny), sekundant a hlavně meteorolog Petr, dále překladatel všeho možného Ivo a nedílná součást naší skupiny odhadce pilíř Dana.
 
Petr: Závěrečné hodnocení začnu, jak jinak, pivem. Ve Francii vlastně nemám co hodnotit. Samotná cena 7 Eur mě odradila, navíc už od pohledu to nevypadalo moc pitné. Ještěže tam mají to víno tak levné a celkem dobré. V Německu to už bylo o něčem jiném. Čím blíž k českým hranicím, tím lepší a levnější pivo. A u nás jsem si konečně vychutnal pořádně načepovanou dvanáctku. Ještě bych se zmínil o francouzských cestách. Už jsem o tom slyšel vyprávět, ale skutečnost daleko předčila moje představy. Nejen že tam nebyl ani náznak nějaké díry, ale asfalt je tam dokonale rovný i na těch okreskách, po kterých jsme většinou jezdili.
autor: František Gogol
foto: zde
 

Celá tisková zpráva | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

  Čtenář
Jméno:
Heslo:


Registrace | Info
Zapomenuté heslo

Místo pro vaší reklamu!

  Spolupráce
Cyklocestování
SILESION
Film, podle kterého by měli podnikatelé jednat s lidmi
Cyklocestovatelé, kteří objeli celý svět: Lucka a Michal
Cyklistický e-shop se zajímavými podstránkami

  Kalendář
<<  Listopad  >>
PoÚtStČtSoNe
  1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30    

  Statistika
Denní
123456789101112131415161718192021222324
Průměr: 45.3
Max: 53 (0. hodina)

Měsíční

123456789101112131415161718192021222324252627282930
Průměr: 760.6
Max: 1702 (2017-11-3)

Online je 33 čtenářů