Vietnam – turistické cíle

Průměrný Evropan toho o Vietnamu moc neví, snad jen to, že porazil v sedmdesátých letech 20.století Američany ve válce Severu proti jihu a že Vietnamci hodně emigrují do světa, kde hlavně obchodují. Tak proč se vlastně zajímat o tuto zemi, když není nijak zajímavá?!

Jenže, kdo má zájem něco zjistit nebo se dokonce do Vietnamu dostane, tak přichází na to, že je to země s bohatou historií, tím pádem i historickými stavbami, ale zároveň je i rozložena do více klimatických pásem, tak dokáže turistovi nabídnout i přírodní bohatství.

Co se týká měst, tak Hanoi, Ho-chi-minh city či historické Hue, nezklamou nikoho. Přírodní krásy zátoky Ha Long či delta Mekongu také nenechají člověka v klidu. O lidech a gastronomii jsem už psal v předešlých článcích.

Já vám představím to, co jsem viděl osobně. Pohyboval jsem se v severní a jižní části. Střed (historické stavby a kmeny minoritních národů) jsem nenavštívil, snad někdy jindy? Možná společně s deltou Mekongu?!

Začnu tropickým jihem, samozřejmě Saigonem. Tohle město svého novodobého významu dosáhlo právě v době válečného konfliktu, kdy tu sídlil štáb americké armády a kam jezdili odpočívat američtí vojáci z fronty. Nakonec tu byla i podepsána kapitulace amerických vojsk a Vietnam byl sjednocen v jednu zemi. O tomto období se dozvíte mnoho informací, když navštívíte Palác Nezávislosti. V paláci je vytvořeno muzeum o této strašné kapitole vietnamských dějin. Prohlídka nám osvětlila mnohé, co jsme doposud neznali.

Z francouzské kolonizace můžete ve městě shlédnout kopii kostela Notre Dame v Paříži, tady má dokonce i věže. Hned vedle chrámu je nádherná budova pošty, která je funkční dodnes a stojí za prohlídku! V koloniálním stylu je postavena i centrální tržnice, která ukrývá obchodníky a kupující přes den ve svých útrobách. Po setmění se zavírá a obchod se přesouvá na ulici, kde se prodává až do rána. A tak se to opakuje každý den.

Kdo rád sleduje lidi a jejich život, tak právě tržnice jsou pravými místy, kde Evropan žasne. Takových míst je ve městě více, každý taxikář vás tam zaveze.

Místní lidé se chtějí bavit, proto vzniká ve Vietnamu nová poválečná generace, která už nechce žít strohým životem. Pro ně se všude v zemi budují moderní kýčovité komplexy s megalomanskými rozměry a až nepochopitelnými propojeními. Jeden takový jsme zhruba 45 km od Saigonu navštívili i my. Jmenuje se Dai Nam a prý je to největší umělý park ve Vietnamu! Jeho rozloha je 450 ha!!! Na jednom místě můžete nakupovat jak na tržnici, ale zároveň se modlit v nejmodernějších buddhistických chrámech či v umělých jeskyních meditovat u sochy Krišny. Nechcete meditovat, ale bavit se? Půjčte si válenky a rukavice a vstupte do budovy se sněhem, kde se můžete koulovat nebo se vozit na saních. Chcete vodu? Tak systém bazénů se skluzavkami a umělými vlnami tu také mají. Chcete se přesunout do restaurace? Zavolejte si rikšu, elektrovozíkem vás převeze o 200 metrů dále. Máte málo? Navštivte strašidelný hrad nebo horskou dráhu! Také tu je ZOO. K tomu všemu na vás z amplionů vyhrává vietnamská hudba a co chvíli vás osvěží mlžná sprcha. Při venkovní teplotě 37°C je to opravdu dobrá věc, ale celý výlet je fest úmorný. Umělý svět je ve Vietnamu více žádány než ten pravý přírodní! Jen doufám, že je to brzy omrzí a začnou se opět věnovat svým přírodním perlám!

Na pár dnů sjíždíme ještě jihovýchodněji, asi 100 km od Saigonu do městečka Vung Tau, známého přímořského letoviska, no letoviska? Tady je léto celý rok! Kromě pláží tu turista může navštívit i křesťanské poutní místo se sochou Krista, podobného tomu v brazilském Riu. I jeho velikost je tak monstrózní . Prý je snad i větší než originál, ale to nemohu potvrdit.

Z francouzské nadvlády tu zůstalo i sídlo Guvernéra, které nyní slouží turistům jako muzeum. Mně se tu líbilo. Byl tu klid a pohoda, závan starých časů.

Také jsem si oblíbil koupání ve vysokých vlnách Jihočínského moře a pak ranní sledování východu slunce nad mořský horizont.

Během volných chvil jsem se s manželkou toulal ulicemi a sledoval život domorodců a občas i zašel do buddhistických klášterů a fotil a fotil a fotil….

Na návštěvu Mekongu bych potřeboval několik dnů, ale letadlo nás už druhý den mělo převézt opět na sever. Škoda!

Na severu je také hodně zajímavostí. Začneme hlavním městem Hanoi, kde je pohřben, lépe řečeno nabalzamován národní hrdina a vítěz války proti američanovi, samotný strýček Ho-chi-minh. Jeho mauzoleum nelze přehlédnout, ale v době našeho pobytu byla hrobka uzavřena, tak jsme si ji nafotili jen zvenčí. O tomto městě nelze říci, že by se v něm na každém kroku zakoplo o něco středověkého jako v naší Praze, ale přesto tu pár nádherných a historicky cenných atrakcí mají! Jedním z klenotů je Chrám literatury z roku 1070, kde byla původně univerzita a  kde se studovalo dle čínského filozofa Konfúcia. V současnosti se tu fotografují novomanželé či studenti ukončující svá studia. Místo je věčně mladé!

Další nádherou je One Pilar Pagode (Chua Mot Cot) stojící na jednom pilíři tyčícím se z jezírka. Tento malý chrám byl postaven v roce 1049 císařem Ly Thai Tong z vděčnosti, protože se mu narodil syn. V roce 1954 chrám zničili Francouzi, ale už v roce 1960 tu stála její věrná kopie.

V centru města je jezero Hoan Kiem (Navráceného meče) na jehož ostrovech je chrám Nefritové hory a Želví věž. Také tyto stavby mají za sebou již několik století a jsou poutními místy. Je tu i vystavena obří želva, která v jezeru žila téměř 200 let!

Nedaleko jezera je staré město v koloniálním stylu, které bylo postaveno na přelomu 19. a 20.století. Jeho zvláštností jsou ulice, které jsou pojmenované podle zboží, které se v konkrétní ulici prodávalo, ale i vyrábělo. Najdete tu ulici Knoflíkovou, Kloboukovou, Obuvnickou, Železnou s kovářskými výrobky atd.

Samozřejmě se toho v Hanoi dá najít mnohem více, ale my se už musíme přesunout na východ k Tonkinskému zálivu, do rodiště bratrovy novomanželky, do městečka Thai Binh. Zhruba 100 km na sever od jejího rodiště navštěvujeme dračí zátoku Ha Long, chráněnou UNESCO. Tato oblast tří tisíc ostrůvků byla nedávno vybrána do nových sedmi přírodních divů světa! I my chceme tuto nádheru vidět zblízka!

Máme však smůlu, jelikož je zimní období a ostrovy jsou většinou zahaleny mlhou. Pomalu proplouváme na motorové džunce mezi vápencovými ostrůvky, jehlany, vyčnívajícími z moře. Díky mlze to nemáme podáno v barvě, škoda. Za to krasové jeskyně na jednom z ostrovů jsou nasvětleny přímo kýčovitými barvami, až z toho bolí oči. Místo je to krásné, ale ta barevná světla?!  Zpátky se vracíme už v úplně mlhou zahaleném zálivu a nic nevidíme. Škoda.

Zemědělské Thai Binh se na první pohled jeví neatraktivně, ale posuďte sami. Hned kousek od města je Pagoda Chua Pho Minh, pocházející z roku 1206!!! Prostě něco úžasného! Buddhistická modlitebna, kterou komunistický režim nezlikvidoval. My ji navštěvujeme v Novém roce po včerejším Silvestru, ale tady je už konec ledna a je tu zrovna začátek nového lunárního roku, roku Draka. Proto tu je spousta lidí, ale i tak je tu krásná starodávná atmosféra.

Necelých 60 Km od rodiště Cuc je další buddhistický komplex, který vznikl na původním skalním chrámu. V současnosti se ukončuje jeho přestavba. Tento nový areál je prý největší ve Vietnamu a rozkládá se na ploše 700 ha!!! Návštěva této atrakce vás zaujme minimálně na půlden. Je tu toho tolik k vidění, až se vám z toho zatočí hlava! A poutníků tu jsou tisíce a tisíce. Vše je snad hrazeno ze sponzorských darů krajánků žijících v zahraničí. Zlatem to tu jen překypuje! Ale návštěvu vřele doporučuji! Jmenuje se to tu Bai Dinh.

Přírodní zajímavostí, také 60 km od Thai Binh, je rezervace Trang An, která je propojena labyrintem jeskyň a jezer vzniklých v hlubokých horských údolích, které lze na lodičkách proplout také během několika hodin. Je to něco jako Ha Long, ale ve vnitrozemí.

Posledním mým silným přáním bylo vidět život minoritních národností žijících někde daleko v horách mimo civilizaci. Když si člověk za něčím stojí, tak toho dosáhne. Z časových důvodů mi nevyšel Mekong, ale vše mi vynahradil národní park SaPa na čínských hranicích pod nejvyšší horou Vietnamu Fansipan (3143 m.n.m.) s národnostní menšinou Hmongů, kteří zde přišli z Číny z oblasti Tibetu. V Číně jich žije kolem 10 miliónů, ve Vietnamu asi jeden milion pod názvem Cat. Vietnamci je nazývají Black Cat people nebo Cat Cat people.

Hmongové jsou úplně jiní než Vietnamci, jak svou kulturou, zvyky, ale i fyzickým vzhledem. Když jsem je spatřil poprvé v jejich krojích, které jsou i jejich základním oblečením a pohlédl jsem do jejich tváří, tak jsem před sebou viděl lidi z horských oblastí Nepálu. Tehdy jsem ještě nevěděl, že přišli z dalekých hraničních hor Himálaje a z Tibetu . O jejich životě se zmiňuji v článku Vietnam – lidé. Jen bych dodal, že celá horská oblast a oni mě povznesli na duchu, že jsem se rozhodl, se tu, do Vietnamu, kvůli Mekongu, Hmongům a rodiny Cuc vrátit! Tohle chci ještě jednou v mém životě vidět!

Dáli mi Bůh a osud tuto možnost, tak určitě budu chtít do Evropy přinést fotografické zprávy a seznámit s nimi širokou veřejnost tak, jak to dělám už z mé první cesty do této nádherné země  Vietnamu.

autor: Pavel Zubek

foto: zde