Závod tatranských nosičů -nazvaný podle proslulého nepálského kmene Šerpů - má dlouhou tradici. Letos 19.10. se konal už 30. ročník. Start byl u horského hotelu Popradské pleso, cíl na nejvýše položené chatě v Tatrách, tj. pod Rysmi ve výšce 2250 m n.m. Nosiči musí vynést 60 kg. Senioři jsou zvýhodnění 3 kg za každý rok nad 60 let.
Několik dnů jsem vážně pomýšlel na start, neboť mých 71 let by představovalo váhu o 33 kg nižší. Po pár zatěžkávacích výšlapech s „nižší“ vahou jsem to však vzdal. Musím přece šetřit klouby. A ty by dost utrpěly.Ještě je chci mít pár let funkční. Po pravdě : moc jsem si nevěřil, že bych za cca měsíc zbývající do startu dost natrénoval.
Objednal jsem 3 noci v turistické třídě v hotelu na startu rely a v sobotu vlakem vyrazil na Štrbské Pleso. Měl jsem dost času, tak jsem pošmejdil po „štrbatom“. Zaskočil jsem ,mimo jiné, do hotelu Kempinski. Je to nedávno za peníze EU rekonstruovaný hotel Hviezdoslav. Tušil jsem, že cenová hladina je mimo moje finanční možnosti, přesto jsem si zahrál na magnáta. Nejnižší nabídka byla 250 Euro za noc, ve standardu. S luxusem pak ceny rostou až do nebe – jak se vyjádřil recepční. Pro srovnání : na Popradském jsem spal za 16 E v osmimístném pokoji s kovovými poschoďovými postelemi.
Po poledni jsem dorazil „nahoru“. Počasí střídavé,horsky proměnlivé. Ubytoval se, zašel jsem na cintorín, něco nafotil.Zbytek dne jsem prokecal u pivka s kamarády.
Nedělní ráno mě přivítalo klasickým azurem. Teplota kolem nuly.Naložil jsem do batohu pár bukových polen a rozvážně vyrazil.Kaluže byly zamrzlé, kameny kluzké.Na zaledovaných řetězech v kritickém místě výstupu jsem si blahořečil, že nemám batoh ještě těžší.Nad rampou už ležel sníh, pochopitelně zledovatělý.Na chatě jsem vyfasoval čaj =za polena, něco si dokoupil k jídlu, udělal pár fotek a vyrazil nahoru na Rysy.
Podzimní tatranská paráda ! Kochal jsem se ! Suprová odměna za námahu výšlapu. Jen nebezpečný terén trochu kazil rajskou pohodu. Na chatu jsem se vrátil právě včas, abych stihl závodníky, kteří startovali po 11. hodině.
Bohužel fantastický den pokazily 2 smrtelné úrazy. První spadla 29 letá brigádnice z chaty, která zmíněné nebezpečné řetězy obešla – jako zkušená horalka – zkratkou přes tzv.vodopád. Pak spadl ještě zkušenější Tatranec, šéf expedice na Mt.Everest z r.1984, František Kele. Ve věku 78. let. Od 15 let dělal horského vůdce. Chvíli před jeho smrtí jsem s ním mluvil. Pochvaloval si, jak je fajn, že ještě má dost sil a může vyrazit do hor.
Pondělní počasí bylo diametrálně odlišné. Teplo a vítr. Vyrazil jsem se známými z Třince na Koprovský štít. Dle informací od lidí z chaty na kopci ležel v neděli sníh a led. Slunko a vítr během teplé noci nám vyčistily cestu. Během výšlapu jsme ještě zažili pár pěkných výhledů. Závěr výstupu už bylo zataženo a cestou dolů začalo pršet. Vítr v nárazech dosahoval přes 100 kiláků / dle Horské služby /. Pěkný zážitek z milovaných hor jsem si však nedal pokazit.
autor: Petr Ritter