O této osadě jsem nevěděl zcela nic. Nedávno jsem do ní zabloudil v noci autem, když jsem hledal lesní cestu pod hřeben Těšínských Beskyd, abych mohl fotografovat na vrcholu Kiczory. Řekl jsem si, že se tu musím vrátit ve dne, abych si to mohl prohlédnout pořádně!
Je krásný podzimní víkend. Teplo, stromy se nádherně zabarvily do pastelových barev. Důvod, proč vyrazit na hory nebo na nějakou hezkou vycházku. Místo už mám vybráno, stačí jen autem dojet do Jablunkova, do části Radvanov a z konečné autobusu po žluté značce mírným stoupáním po lesní komunikaci dojít až pod Stožek, do osady Zimný.
Během 2.světové války tu žilo 150 obyvatel a ti měli v místní škole 90 dětí!!!! Pracovali většinou na místních polích a v lesích kolem. Část z nich už však chodilo pěšky, déle jak hodinu k vlaku, aby mohli nastoupit směnu v Třineckých železárnách. Hospodyně po půlnoci již zatápěla v kamnech, aby manželovi upekla placky a kávu do "rachoty". Budila ho ve tři ráno, aby vše stihl. Domů se vracel až kolem šesté hodiny večerní.
Když se v Třinci po válce začalo stavět pro dělníky sídliště, tak většina osadníků se přestěhovala do města a opustili tak své dřevěnice s políčky. Zpustla i místní škola.
V době socialistického rozvoje naší země důl Fučík přestavěl místní školu na rekreační středisko Stožek, kde nejčastěji byly děti havířů na letním pionýrském táboře. Nyní středisko chátrá a je opuštěno. V osadě žijí ještě poslední tři domorodci, jinak zbytek dřevěnic vlastní chataři, kteří se snaží zachovat místní architekturu. Je to tu krásný a romantický kout naší vlasti, ale úpřimně bych tu bydlet v zimě asi nedokázal.
Přesto doporučuji osadu navštívit! Můžete tady jít i s dětmi nebo to zvládne třeba i turista starší, který se hůře pohybuje a nedokáže již zvládat prudká stoupání. Trasa není náročná, dlouhá je jen 8 km a stále se jde po široké lesní cestě bez výmolů.
Bližší informace o historii Zimného lze najít zde:
autor: Pavel Zubek
foto: zde