Našinec turista a Polární záře

Už od malička jsem vždycky moc toužil po tom, vidět někdy na vlastní oči polární záři a i když jsem několikrát byl až docela daleko na severu, tak se mi to zatím nikdy nepoštěstilo. Bylo to asi proto, že jsem nebyl ve správnou dobu na správném místě. Byl jsem třeba i na Islandu, kam se polární záře jezdí pozorovat a fotografovat asi vůbec nejčastěji, ale zřejmě jsem tam nebyl ve správnou dobu, protože jsem neviděl ani její sebemenší náznak. Už jsem si i pohrával s myšlenkou, že si tam zajedu v zimě, kdy tam jsou pozorování tohoto jevu výrazně častější, ale nikdy jsem se k tomu nedostal a tak jsem začal pomalu na tento dětský sen rezignovat.

 

Tento stav u mne trval až dosud – občas jsem si na to sice vzpomněl při prohlížení fotografií známých, kteří měli to štěstí a polární záři spatřili, ale že bych kvůli tomu někam jel, tak to se mi nechtělo. Před několika dny jsem ale byl s přáteli ze společnosti Nikon CZ na malém setkání, kde byla na pořadu dne i přednáška skvělého fotografa Honzy Šmída na téma astrofotografie. Celé odpoledne a i večer po přednášce jsme si pěkně povídali o fotografování noční oblohy a krajiny. V pozdních večerních hodinách jsme se pak rozešli s tím, že Honza ještě pojede někam fotit oblohu, protože právě dnes jsou na to skvělé podmínky – bylo úplně jasno, nízká vlhkost vzduchu a hlavně měsíc nikde. Já jsem se tedy taky zvednul s tím, že asi půjdu spát a nic zlého netuše jsem ještě před spaním kouknul do svého mobilu, co nového ….

Najednou koukám, že kamarád a skvělý fotograf Ondra Prosický píše, že proběhla nějaká erupce na slunci a následná solární bouře a že je možné, že polární záře bude viditelná i na našem území. Nelenil jsem ani vteřinu a šel jsem okamžitě s touto informací za kamarádem Petrem Lindnerem z NikonBlogu.cz. Tomu se ale moc nechtělo a tak jsem mu aspoň sebral stativ (díky za půjčení!) a vystartoval na nejbližší kopec. Za svitu mobilu (baterku jsem nechal doma ) jsem dorazil na pěknou paseku s hezkým výhledem na nebe. Bylo opravdu nádherně, bezměsíčná noc, tma jako v ranci, jen hvězdy zářily jako o život. Byl to parádní pohled (naštěstí jsem byl zrovna v místě s minimálním světelným smogem), ale po polární záři nebylo ani památky. Patřičně navnaděn předchozí úžasnou přednáškou a diskuzí s Honzou Šmídem jsem si ale řekl, že když už jsem tady, tak si přeci aspoň musím vyfotit hvězdy na obloze.

V klidu jsem si tedy nachystal fotoaparát (shodou okolností zbrusu nový Nikon D7200 ), postavil stativ a připravil vše k fotografování. Mezitím mě už byla pořádná zima, protože jsem se ve spěchu zapomněl pořádně obléct a tak jsem po přípravách chvíli poskakoval okolo, abych se zahřál. Pak to ale přišlo – neuvěřitelnou náhodou, přesně na vteřinu v okamžiku, kdy jsem přiložil ruku k připravenému fotoaparátu, že zmáčknu spoušť, tak to začalo. Najednou jsem si všiml, že na horizontu se něco děje – jakoby se za kopcem rozsvítilo nějaké město a obzor začal pomalu světlat a nabírat barvu. Protože jsem měl vše připraveno, tak jsem rovnou začal fotografovat jako o závod a polární záře průběžně pěkně sílila. Po hodině už jsem toho měl celkem dost a tak jsem si řekl, že už nechám focení a budu se taky chvíli kochat tím krásným pohledem. Tak jsem jen tak postával a koukal na tu nádheru a tu opět naprosto neuvěřitelná náhoda zasáhla v načasování – přesně v okamžiku, kdy jsem se pěkně pokochal pohledem a kdy ze mě pomalu vyprchávala euforie a začalo mi být zase zima, tak se polární záře během chvilky zase vytratila ….

Zcela nečekaně jsem si takto, neuvěřitelnou shodou okolností, splnil tento svůj dávný dětský sen, o kterém jsem si myslel, že už se mi asi nikdy nesplní, natož aby to bylo tady u nás, v České republice. Chtěl bych tedy současně touto cestou moc poděkovat všem výše zmíněným přátelům, protože bez nich bych jinak o tento skvělý zážitek asi přišel.

Takže díky !! Váš Michal Kupsa

Galérie dalších snímků na blogu Michala Kupsy